Článek
Když jsme Martina Michka zastihli, zrovna řešil přípravu směrem do Dubaje nebo Tunisu. Nakonec z toho ale vznikl zajímavý rozhovor, kde se pětatřicetiletý motokrosař rozpovídal o nejsilnější vzpomínce spojené s dakarskou rallye, pověrčivosti, stravě, ideální regeneraci nebo nejtěžších fázích závodu. Rozhovor vedl Tomáš Hadač.
Prý vás baví karetní hra prší. Je vůbec čas ji hrát na Dakaru?
Na Dakaru karetní prší nehrajete. Tam spíš hrajete vabank s počasím. Loni v Saudské Arábii pršelo v podstatě pořád – to si s námi podmínky náramně zahrály. Zavládlo tam opravdu šílené počasí! Ze čtrnáct etap propršelo jedenáct dnů, kvůli dešti nám dokonce jednu zrušili. Vzhledem k velkým dešťům jsme absolvovali brutální přejezd. Tak uvidíme, jaké to bude v lednu…
S jakým umístěním budete spokojený? Je to první desítka?
Vždycky se snažím být nohama na zemi, ale myslím, že mám říct sny navenek. Když člověk vyřkne sen nahlas, tak se mu podle mě více přiblíží. Takže ano, ještě vylepšit desáté místo, tudíž moje dosavadní nejlepší umístění.
Dakar je extrémně náročný závod, najde se tam vůbec prostor trochu zrelaxovat?
Na Dakaru považuji za nejlepší relax, když dojedu rychle do bivaku a snažím se sehnat teplou sprchu. V ten moment zavřu oči a odpočívám v teplé vodě. Přiznám se, že občas vlítnu do dámských sprch.
Jak vypadá vaše strava během závodů?
Jídelníček je hodně drsný! Rád to shrnuji do věty, že na 900 kilometrů mám jednu tyčinku. Ve tři hodiny ráno vstávám a do bivaku se vracím kolem páté hodiny odpoledne. Jím v podstatě jenom, co mám u sebe. V etapách máme čtvrthodinovou pauzu po 200 až 250 kilometrech, kde je hlavní dotankovat motorku.
Kolik toho v průměru naspíte?
To je další masakr. Mimochodem, zezačátku jsme spali ve stanech. Nechtěl jsem spát vedle kamionu, aby na mě třeba nevypadlo kolo, protože se tam celou noc pracuje. Jednou sundávali kolo z doprovodného kamionu, které je těžké, a spadlo na stan. Takže jsem si vždy pečlivě hledal co možná nejbezpečnější místa. Nicméně dneska jsme to povýšili a spíme už v kamionu. Snažím se naspat pět až sedm hodin. Takže musím ulehnout skutečně hodně brzo. Jak jsem říkal, vstávám ve tři hodiny ráno, někdy i ve dvě.
Jakou nejsilnější vzpomínku máte s Dakarem spojenou?
Asi moji nehodu na přejezdu, kdy mi auto nedalo přednost a já jsem musel zareagovat a o patníky jsem vyletěl. Tam jsou obrovské, tak třikrát větší než v Česku. Prolítnul jsem se na druhou stranu dálnice. Řidiči tam vůbec nekoukají napravo nalevo, je to tam divočina. To jsem byl rád, že jsem se zvedl.
A tu nejlepší?
V roce 2021 jsem vyrovnal historický rekord v dějinách naší české země v kategorii motorek. To je důvod, proč to člověk dělá. Desáté místo je nezapomenutelné!
Co se vám během závodu honí hlavou?
To je dobrá otázka. Občas to jsou smíšené myšlenky. Když vstanete a ráno lije tak, že bych nejradši stopnul auto a odletěl na letiště. Ovšem jakmile vstoupím na start – tak myšlenky jsou fokusované pouze a jen na cíl! Vím, že za mnou stojí celá Česká republika, což mě žene vpřed. Závodník se nedá vypnout jako rádio.
Která fáze Dakaru je nejnáročnější, pokud se to tak dá říct?
Pro mě jsou nejtěžší první dny, kdy si tělo zvyká na krajinu. Já v Česku nemám kde trénovat na dunách nebo velbloudí trávě.
V čem je specifická velbloudí tráva?
Jak je písek pohyblivý, tak se tam nachází metrové trsy trávy. Přirovnal bych to k tomu, jako kdybyste vykopli obrovský drn. A když tenhle trs chytnete, to je jako trefit velký kamen. Snad se mi ale podobné problémy budou vyhýbat.
Jste pověrčivý?
Před startem si protřepu ruce, kouknu se na oblohu a poklepu si rukama o řídítka. Když s mojí motorkou, respektive s „tou mojí holkou“, vždycky zvládneme etapu, tak ji poplácám po nádrži.
V čem bude Dakar tentokrát jiný?
Jednoznačně bude náročnější. Ve více etapách budeme jezdit přes 400 kilometrů. Již na Dakaru 2023 byly etapy extrémně tvrdé a tohle nás čeká ve větším měřítku. Navíc na leden pro nás přichystali ještě jednu neznámou – a to osmačtyřicetihodinovou etapu. Tam se bude hodně taktizovat, zejména kvůli počasí. Ale těším se na to maximálně!