Článek
Pokud čtete tyto řádky, nemusíte být nutně motorkář, ale Dakar vás nejspíš baví. A v tom případě jméno Martin Michek jistě znáte. Pětatřicetiletý motokrosař, který do Dakaru vlétl před pěti lety vysloveně po hlavě, je totiž nejlepší český motorkář a jeho hláška „Chci, aby se těm klukům z továrních týmů o mně v noci zdálo, aby měli špatné sny“ naplno vystihuje jeho povahu.
Na dakarské motorce seděl Michek naposledy na minulém Dakaru. Celou sezonu se věnoval motokrosu, což považuje za ideální trénink.
Když si s ním povídáte, rychle se rozvášní, mluví překotně, divoce gestikuluje. A rychlý je i za řídítky motocyklu. „Mě to prostě strašně baví. Ale já, když se snažím něco dělat, tak to dělám ne na sto, ale na sto deset procent. I když zrovna dnes jsem v druhé polovině lehce ubral, protože jsem těm krizovkám nechtěl jít úplně naproti a bylo lepší jet víc na klid. Ani jsem si nemyslel, že to bude tak dobrý výsledek.“
To si nemyslel ani před dvěma lety, když atakoval první desítku. „Tehdy jsem si k tomu ale čuchnul, poznal jsem, že mě to nejen baví, ale že na to i mám.“ Pokud si myslíte, že Martin Michek tráví celý rok přípravou na Dakar, jste na omylu. Na motorce sice sedí, ale na té motokrosové. Kromě toho běhá, plave, posiluje. Když tým MRG, za který jezdí, pořádal navigační a jezdecké soustředění, myslel jsem si, tak nějak automaticky, že je tam s nimi. Jenže nebyl.
„Naposledy jsem viděl dakarskou motorku, když jsem s ní vloni sjel z cílové rampy. Byl jsem sice jezdit v Dubaji tak jako každý rok, ale tam jsem měl zase tu motokrosovou. Najezdil jsem tam nějakých osm set kilometrů, což je sice lepší než nic, ale také je to zoufale málo. Daniel Sanders, jeden z mých soupeřů, se před Dakarem nechal slyšet, že má za sebou čtyřiašedesát tisíc kilometrů. Kdybych na to měl budget, tak by to dost možná všechno bylo někde jinde.“
Místo v továrním týmu nevyhlíží, je maximálně spokojený s tím, jakou pozici a péči má v českém MRG.
Směju se, že je tedy skoro neuvěřitelné, že předvádí to, co předvádí, ale Michek na to má hned odpověď. „Pánbůh mi dal asi o kolečko míň nebo víc. Jsem asi takový blázen, moje žena už mi také psala, ať brzdím. Ale víš, jak to je, když si sedneš na motorku, zapneš helmu, tak prostě valíš.“
Martin Michek dlouhodobě patří do stáje MRG, kterou vede Ervín Krajčovič. A dělá to opravdu dobře. Přesto mi to nedá se nezeptat, jestli někdo z nějakého továrního týmu nezaťukal u Michka na dveře. „Dnes je to všeobecně hodně těžké a někdo z fabriky asi nesáhne po jezdci, který sice dojel desátý, ale oni nevědí, jestli je to ten pravý. Vidím to tady, Dakar už dávno není pro takové ty zkušené bardy, co to dojeli hlavou, kteří to vyhráli díky zkušenostem. Že věděli, kdy zatáhnout, kdy si to pohlídat. Teď musíš být pořád stoprocentní. V navigaci, v jízdě, přípravě. Každý z těch jezdců v jakémkoliv továrním týmu má na to, aby Dakar vyhrál. Vezmou raději mladého kluka, dvacet pětadvacet let maximálně, s nímž pracují. A ten kluk musí být jasný talent.“
Český tým MRG je na Dakaru se třemi nováčky. A Michek je tady i pro ně. „Jasně že se jim snažím poradit, jak v navigaci, tak jak se s tím mají poprat, nebo jim i ukážu, když se někde potkáme na trati. Od toho tady jsem, pořád jedeme jako tým. Milan Engel s nimi sice strávil ještě víc času než já, ale ať za mnou přijde kdokoliv, tak mu k tomu rád řeknu. Sám si moc dobře pamatuji, když jsem začínal.“
Další otázka se tedy přímo nabízí. V Čechách je totiž spousta motokrosařů jako Michek, kteří o Dakaru sní, ale nevědí, jak na to. „Když chceš dnes přemýšlet o výsledku, tak musíš být mladý. Ale i když je ti čtyřicet, tak na Dakar samozřejmě můžeš, jen bez zbytečných ambicí. V první řadě potřebuješ peníze na to, abys to vůbec mohl jet, a pak si uvědomit a srovnat si to sám v sobě, jak chceš jet. Jestli na výsledek, pak potřebuješ k ruce někoho, kdo tě to napřed naučí. Jestli jen na dojetí, pak se to dá se štěstím zvládnout, když na motokrosové motorce umíš alespoň trochu jezdit. Budeš padat, bude to bolet, budeš hodně opravovat, ale pojedeš po stopách, odpadne ti navigace a nebudeš muset tolik tlačit. Jen se smiř s tím, že nepojedeš desátý, ale třeba stý.“