Martin Prokop v problémech: Obavy, čekání a heroický výkon při opravě Shreka v poušti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vy, kdo Dakar Rally opravdu sledujete a fandíte, tak moc dobře víte, že tým nemá víc informací než vy doma u mobilů a počítačů. Možná jste na tom o dost lépe, protože tady v Saúdské Arábii je spousta míst bez signálu, a když jedete v autě jako my dnes, tak nevíte skoro nic. Sledujeme v autě aplikaci, netrpělivě opakovaně načítáme časy v jednotlivých průjezdních bodech a sledujeme virtuální šipku na mapě. Víc nic. Žádné mobily, žádná vysílačka.

A víte co? Když se ta šipka zastaví nebo když se najednou auto neobjeví na průjezdní kontrole, je to sice důvod k lehké nervozitě, ale žádné drama. Však ono to většinou po pár minutách zase naskočí, zase se to chytne. Jasně, rychle se podíváte na sociální sítě, sjedete zprávy od pořadatele, co jsou v té samé online aplikaci, abyste si řekli, že je to jen chyba GPS. A čekáte, co bude dál.

Mezitím se dozvídáme, že další hvězda má problémy - Sébastien Loeb šel se svojí Dacií Sandrider přes boudu. Nevinné zakopnutí, karbonové trosky… Ale zase jede. Ale co si budeme, to vám na klidu moc nedodá.

O pár minut později už vám začnou chodit zprávy od ostatních členů týmu. Píšou první fanoušci. A pak se ozve i někdo z domova: „Je všechno v pořádku?“ Jenže vy nevíte nic. Ta zatracená šipka se jménem je pořád na stejném místě.

„V ten moment napíšete organizátorovi, jestli neví něco víc,“ říká Qurin Müller, týmový manažer Orlen Jipocar týmu. „Je chybou, že alespoň my v týmu hned nevíme, co se děje, jestli je to technický problém, nebo havárie, přitom pořadatel to vidí od samého začátku, protože posádka musí v podobných případech stisknout speciální tlačítko na svých navigačních přístrojích. To zelené znamená, že jde jen o technický problém. Druhé, červené, je volání o pomoc – to se používá, i když zastavíte u nehody jiného soutěžícího. A každý iritrac (jeden z navigačních přístrojů) má senzory přetížení, takže v případě podezření na havárii okamžitě volá sám na ředitelství závodu.“

Takže stojíme a zatím nevíme nic. Až o několik minut později Quirin vztyčuje palec, že je vše OK, že se „jen“ opravuje. Jenže co přesně? Banální závada a ztráta pár minut? Nebo uražené kolo, zadřený motor či převodovka, konec v soutěži? Nevíte nic. A jediné co můžete je – správně – zase čekat.

Je jasné, že Viktor s Martinem dělají, co jim síly a náhradní díly, které si vezou s sebou, stačí. „Jakmile auto zastaví, tak můžou volat. Žádná penalizace, žádný problém. Mají v zapečetěné krabičce mobilní a satelitní telefon, ale teď aktuálně jsou nejspíš bez signálu,“ krčí Quirin rameny. Takže čekáme na informace pořadatele nebo od jiné posádky.

Po nekonečně dlouhé době, kdy zkrátka vnímáte čas úplně jinak, se šipka začne zase hýbat. Hurá!!! A hned zase v tempu, tohle nevypadá na jízdu na dojetí, tady se dál závodí. Což je jednoduše skvělá zpráva. Takže jedeme i my – tam, kde můžeme být alespoň něco platní, k cíli speciálky. Závodníci tady vyjíždí z pouště na normální silnici a čeká je 326 kilometrů přesun do bivaku, stejně jako doprovodné týmy.

Z hlavy vím, že Prokop s Chytkou si na místě poradí s výměnou poloosy, umí vyřadit z provozu diferenciál, případně je prohodit, zvládnou vyměnit řemen motoru, vezou si s sebou náhradní ramena… „Zvládnou toho strašně moc,“ doplňuje šéfmechanik Petr Brynda. „V tomhle případě třeba zvládli vyměnit ložisko pravého zadního kola, možná celou těhlici, to se teprve uvidí.“ A já si vzpomínám, že těhlice je jedna z těch věcí, která je v autě. A že je stejná pro všechny čtyři kola.

Zatímco já píšu, tak kluci se už ozvali. Přišla zpráva, že vše ok, že jedou. Ztráta v dalším průjezdním bodě je jedna hodina a čtyřicet minut na nejlepšího. A za chvíli už budou i tady u nás.

Když se objevují, jsou zaprášení, špinaví, naštvaní a unavení. Viktor začíná vyprávění o tom, jak a co všechno museli udělat. Martin mlčí a přemýšlí. Pak zklamaně přiznává: „Šance na dobrý výsledek je bohužel ztracená. Ale budeme bojovat až do cíle.“ V tuhle chvíli je hlavní, že Martin i Viktor jsou celí a že Shrek je OK. Do konce závodu zbývá ještě osm etap a víc jak tři tisíce ostrých kilometrů! A všichni víme, že na Dakaru se může stát cokoliv…