Článek
Chvíli váhal, sbíral odvahu a pak zmáčkl červené tlačítko. Konec. Šlus. The End. Na letošním Dakaru už definitivní. Martin Michek říká, že se musel několikrát nadechnout. „Protože to je konec! Jakmile zmáčkneš červené tlačítko, tak voláš pořadatele o pomoc a automaticky odstupuješ ze závodu. Stál jsem tam, roztržený řetěz v ruce a nemohl uvěřit tomu, že kvůli takové pí****ně končím.“
Dvakrát dojel na Dakaru desátý. A od začátku říkal, že ho zajímá jen to, aby tenhle výsledek vylepšil. „Bylo to rozjeté pěkně, takhle nějak jsem si to maloval. Měl jsem radost, že jsem dal tu dvoudenní etapu, a těšil se, že ke konci soutěže v tom velké písku trochu potahám. No tak nic, no. Tak za rok.“
Michka zastavila v podstatě banální závada - prasklý řetěz. „Jenže to bylo až finále. Nějaký kamínek se svezl po řetězu, poškodil jeho vodítko a řetěz pak praskl,“ vysvětluje Ervín Krajčovič, manažer týmu MRG. Za ty roky, co závodíme, se nám to nikdy nestalo. Máme skvělé, ručně nýtované řetězy od českého dodavatele a nikdy nebyl problém.“
Rally Dakar je světově nejprestižnější závod terénních vozidel. Letos musejí závodníci v termínu od 3. ledna do 17. ledna 2025 urazit více než 7700 kilometrů saúdskoarabské pouště.
V těžkých terénech a vysoké konkurenci si Martin Michek vedl opravdu výborně. Závod mu pokazila banální závada řetězu, který měl být prakticky nezničitelný.
Člověka samozřejmě napadne, proč u sebe Michek nemá potřebné nářadí, tedy vyrážečku, nýtovačku a sponku. „Sponku si vezu, ale spíš tak pro štěstí. Kluci tvrdí, že bych ten řetěz nerozdělal a znovu nespojil, že ten čep nevyrazím ani ve svěráku, natož někde na kameni. Mám základní nářadí: Bypass, kdyby odešla čerpadla, svíčku, vstřikovač, stahovací pásky, lepenku a pojistky. Ale víc si toho nevezu.“
Řetěz na jeho dakarské KTM je totiž výrazně pevnější a podobná oprava je v improvizovaných podmínkách v podstatě nemožná. Kromě již zmíněné výbavy si Michek navíc veze nějaké gely, tyčinky, vak s pitím a bombičky do airbagové vesty.
Michek je jako elitní jezdec kategorie GP pod dohledem organizátorů a ti se ho opakovaně ptali, jestli bude dál pokračovat. „Domluvil jsem se s nimi, že kdybych to dal nějak dohromady, že by mě vrátili do hry, ale od začátku jsem tušil, že je to jen teoretická šance. Poslali pro mě auto, stáhli mě i motorku do bivaku v maratonské etapě a teď jsem tady.“
Tak přejeme více štěstí za rok, Martine!
Už se zase usmívá, včera to bolelo víc. „Hele, mohl jsem se rozbít, to by bylo horší. Tohle byla zatraceně blbá náhoda.“ Když se ho ptám, co bude dělat teď, tak má jasno. Protože bivak v Hailu je na dohled letiště, tak už má letenku a pofrčí domů, kde bude na TV Nova v dakarském studiu všechno sledovat alespoň na dálku. A pokračovat na žolíka jako jezdec kategorie GP podle pravidel také nemůže, jinak by jel dál, kvůli sponzorům, sobě i kvůli týmovým kolegům.
Takže za rok zas? „Rozhodně!“ vyhrkne okamžitě. A s náhradním řetězem v kapse? „Ne, to fakt ne. Tohle byla blbá náhoda a vozit s sebou ty tři kila navíc celých osm tisíc kilometrů je nesmysl.“ Snad bude mít tedy Martin Michek za rok více štěstí a splní si svůj sen o vyšším umístění než na desátém fleku.
