Loprais? Pro všechny Čechy v bivaku symbol Dakaru

Karel Loprais byl tím, kdo v Československu formoval zájem a fanouškovství k Dakaru. Jeho první vítězství v roce 1988 podtrhlo pionýrské začátky Jiřího Moskala a jeho posádky s Liazem, dalších pět vítězství následovalo. Dohromady měl za sebou devatenáct startů v soutěži, která je nejnáročnější maratónskou rally na světě. A jeho šesté místo v absolutním pořadí auta/kamiony z roku 1994, kdy se závodu jel z Paříže do Dakaru a zpět, je veličinou, kterou už nikdy žádný kamion nepřekonal a ani nepřekoná.

Není se čemu divit, že jeho odchod připomněl i samotný organizátor soutěže. „Dakar vzdává hold jedné ze svých legend,“ píše se na sociálních sítích Dakar Rally. „Karel Loprais, Monsieur Dakar, je šestinásobný vítěz v kategorii kamionů (1988, 1994, 1995, 1998, 1999 a 2001). RIP Karel.“

Je logické, že prvním, za kým bych měl v bivaku u Stadion King Abdullah jít, je Aleš Loprais, jeho synovec. Ale upřímně? Byl jsem u Pragovky dvakrát a poprvé jsem nenašel odvahu se ptát. Aleš seděl se zavřenýma očima a já se prostě jen otočil a vrátil se přes celý bivak zpět. Podruhé, s tím, že to stejně všechny bude zajímat, jsem se za ním vypravil zas a byl jsem upřímně rád, že celá posádka byla pryč. Takže si pomůžu jinak, věřím, že mě pochopíte, zkrátka bych byl špatný bulvární novinář.

„Strejda pro mne byl nejprve velký vzor, pak učitel a parťák, když jsem mu dělal v roce 2006 navigátora. I později mi radil. Moc toho nenamluvil, ale co řekl, to sedělo. Byl duší a maskotem týmu. I když už s námi nejezdil, sledoval, jak si vedu, a Dakary dál prožíval, jako by sám závodil. Pro nás to je velká rána,“ vzkázal Aleš Loprais pro česká média.

A další čeští závodníci? Otázka byla jednoduchá: „Co se ti vybaví, když se řekne jméno Karel Loprais?“

„Okamžitě vidím knížku Peklo zvané Paříž – Alžír – Dakar. Měl jsem ji na chatě, na přebalu byla nádherná červená tatrovka a já chtěl jednou na Dakaru závodit. Bylo mi sedm let. Pak jsem samozřejmě přešel k rally a měl jiné idoly a hvězdy, ale když jsem pak začal na Dakaru sám závodit, tak jsme se potkali na jednom setkání mistrů a bylo to moc příjemné. Chci mu poděkovat za to, že pro celou českou komunitu udělal mravenčí práci a udělal u nás Dakar slavným. Prošlápl tak všem českým závodníkům cestu k publiku a fanouškům. Jeho vystupování a jeho výkony ohromily spoustu lidí v Česku a na Slovensku a my se je nyní snažíme následovat. Čest vaší památce Monsieur Dakar!“

„Karel pro mě je a bude člověkem, se kterým jsou pevně spjaté moje první velké úspěchy na čtyřkolce. Když se řekne jeho jméno, mám ho nejen jako symbol Dakaru, ale taky jako parťáka. Vozil mi vybavení, jeho kluci mi pomáhali, když bylo třeba, strávili jsme spolu spoustu času. A to, že Loprais dal Dakar všem Čechům a Slovákům, o tom netřeba pochybovat. Je mi to líto.“

„Já mám tu nevýhodu, že jsem Karla Lopraise osobně neznal. Bylo mi třináct, když nás táta vzal do Senegalu do cíle u Růžového jezera a tam nás jen pozdravil, na víc nebyl čas. A pak už jsem měl jako vzor svého tátu. To on pro mě byl tím hrdinou, který závodil na Dakaru a ke komu jsem vzhlížel. Je ale jasné, že Karel Loprais udělal pro popularitu Dakaru jednoznačně nejvíc práce. Když se řekne jeho jméno, naskočí mi v hlavě všechny ty jeho úspěchy. A že on byl tím, kdo v Česku tak zpopularizoval právě kamiony. Díky němu to mají Češi v hlavě tak nastavené, a díky němu můžeme v tomhle dál pokračovat, díky němu jsme teď společně s Nizozemskem jednou z velmocí závodu. Je to velmi smutná zpráva, pro nás i zvlášť v tuto dobu, rozpoložení před startem teď nebude úplně dobré. Chtěl bych vzkázat celé rodině a celému týmu upřímnou soustrast.“

„Motorismus. Respektive motorsport. Vnímám ho nejen ve spojení s Dakarem, ale jako závodníka, který tu českou vlajku na světovém stožáru motorsportu dokázal povytáhnout strašně moc vysoko. Není to jen o tom, jak dobrý jezdec byl, kolikrát Dakar jel a kolikrát ho dokázal vyhrát, ale i jak se choval a jak ho vnímali soupeři. To, že Češi milují a jezdí Dakar, je jasně i kvůli němu, ale mě ještě víc fascinuje to, jak moc byl nejen ve své době respektovaný jezdec i osobnost napříč celým závodním polem, jak o něm mluvili nejen soupeři, ale i organizátoři.“