Článek
Poušť je nádherná. Na pár dní určitě, žít byste tam asi nechtěli. Čím dál jste od civilizace, tím víc je panenská. Ať jste v Alžírsku, Tunisku, Spojených arabských emirátech, Maroku, Egyptě, Mauretánii nebo tady v Saúdské Arábii, všude vnímáte především ty hromady odpadků poblíž měst, vesnic a osad. Ale když odjedete o pár kilometrů dál mezi duny, má svou specifickou krásu.
Vítr neustále zahlazuje stopy, hrany dun jsou ostré jak žiletka a písek je všeobjímající a měkoučký. Máte chuť se v něm prohrabovat prsty, ale pak budete překvapeni, jak rychle na nich ulpívá a jak špatně se dostává pryč. Na některých místech teče jako voda, o pár metrů dál je překvapivě pevný, a když se vyšplháte k hraně duny, utrhne se pod vámi stejně snadno jako nafoukaný prašan. A teď si v tom jezděte…
„Zásadní rozdíl je v tom, že civilní auto se nemůže ani za mák srovnávat se závodním speciálem,“ varuje Martin Prokop hned na úvod. „Co přejede dakarský speciál, to by civilní auto mnohdy zvládlo jen jednou, protože byste ho zlomili nebo mu alespoň ulomili kola anebo byste udělali redesign.“
Dakarské speciály jsou postavené tak, aby snesly nejhrubější zacházení. Auto z půjčovny nemají tolik výkonu a rozhodně nemají takovou odolnost
Aby taky ne. Dakarské závodní auto má hodnotu mnoha milionů korun, a i když závodníci s oblibou podobné otázky odmítají s tím, že mezi slušnými lidmi se o penězích nemluví, tak jistým vodítkem může být třeba cena závodní Fabie Rally2 RS Evo, kterou pořídíte za cca pět milionů korun. A civilní Fabie začíná na 350 tisících.
Samozřejmě, že můžete odletět někam do příhodných končin, tam si na letišti půjčit nějakou čtyřkolku a jen tak na vlastní pěst si to vyzkoušet, ale jednak budete hodně hrabat lopatou, pak budete mít nejspíš hodně co k vysvětlování při vracení auta a nakonec se nejspíš stane, že vám ta půjčovna už nikdy nic nepůjčí.
Nejvíc zábavy s relativně nejmenším rizikem si užijete v bugině. Jen vám nesmí vadit mít plnou pusu písku…
„Vím o tom svoje, když jsme začínali jezdit napřed s Tomášem Vrátným a pak s Martinem Kolomým,“ směje se Prokop. „Daleko lepší je půjčit si malou buginku side-by-side, která je na začátek nejen lehčí na zvládnutí, ale taky se nic dramatického nestane, když se s ní skutálíte z duny.“
Základem pro jízdu v písku je podhustit pneumatiky, aby se takzvaně rozplácly. Prokopův Raptor má na písek cca 1,6 atmosféry, ale místní jezdí na svých civilních autech klidně ještě na méně. Jen pak nesmíte zapomenout gumy dofouknout, když se budete vracet na tvrdý povrch.
Podfouknuté pneumatiky vytvoří větší styčnou plochu, takže auto do písku méně zapadá a má víc trakce
„V závodním autě taky jezdíme hodně na plný plyn, rve se to, jede se na azimut, co nejvíc rovně, ale to v civilním autě udělat rozhodně nejde. Tam se musí víc surfovat, víc po těch dunách jezdit. Ať tak či tak, pořád platí, že základem je se nezastavit, kola se pořád musí točit,“ vysvětluje Prokop.
Ať závodní, nebo civilní auto, u obou platí, že nejhorší, co můžete zažít, je skok z duny. Na letošním Dakaru jsme to viděli už několikrát. „V oblasti, kde jsme teď, v Pusté končině, jsou obrovské duny. Ale platí to na všech. Jedeš proti ní a potřebuješ rychlost, aby ses vyšplhal nahoru. Ale na jejím zlomu, tedy na vrcholku, potřebuješ mít rychlost tak dva tři kilometry za hodinu a musíš tam přijet našikmo, aby ses bočním oknem mrknul, jestli je nahoře takzvaně plato, nebo sjezdovka dolů. Anebo rovnou propast. Když plato, tak prostě letíš. Když sjezdovka, tak ji kontrolovaně sjedeš, ideální moc nebrzdit brzdou, radši dávat plyn a být opatrný, aby si nesjel bokem a auto nezakoplo. A když je tam propast, tak to radši stočíš a objedeš to jinudy. Pokud bys tam najel pomalu, ale kolmo, tak auto posadíš na břicho a všechna čtyři kola zůstanou ve vzduchu. Když tam jsi šikmo, tak to vždycky nějaké kolo bere.“
Velké duny se najíždějí šikmo, aby pilot věděl, co je na druhé straně, a aby auto na vrcholu nezůstalo viset na břiše
Naučit se číst písek chce zkušenosti. Některý je pevnější, jiný se sype a další doslova teče. „Ten samý písek je navíc jiný ráno a v poledne. Záleží na vlhkosti, na sluníčku, ale úplně nejvíc je to o tom, jak jsou duny nafoukané. Jedna jejich strana je pevnější, druhá se sype.“ Podle Prokopa je tohle o zkušenostech a špatně se to popisuje.
A raději se pustí do vysvětlování mazáckého triku, který vám řeknou všichni, kteří už na poušti někdy jezdili. „No jasně, že tam, kde chodí velbloudi, je to pevnější,“ rozesměje se. „Koukejte na stopy a koukejte na bobky. V závodním speciálu ale na nic z toho člověk vážně nemá čas, tohle je rada pro auta z půjčovny. Ale většinou funguje, velbloudi moc dobře vědí, kde je to pevné a kde ne. Mají instinkt. A ten má třeba i Nasser Al-Attiyah, proto jede tak, jak jede.“
Nasser Al-Attiyah má pro čtení dun šestý smysl, pískem ho nejspíš přikrmovali již od dětství
Na závěr nemohla padnout jiná otázka než co dělat, když člověk auto takzvaně zakope. „Nejlepší je, když tě někdo vytáhne, ideálně pak na speciálním pružném laně. Když jsi tam sám, tak musíš kopat. Hlavně nesmí auto viset na břiše. Všichni, kdo jezdí do pouště, mají takzvané vyjížděcí plechy, které jsou už dávno z plastu, a ty musíš dostat pod kola, která mají nějakou trakci. Když je to pak jen drobné uvíznutí, pomůže třeba jen nahrnout písek pod kola, někdy stačí i párkrát zavrtět volantem.“
V závodních autech se ale zapadnutí v písku řeší jinak, teď už posádka bere do ruky lopaty, jen když je to opravdu fatální. „Máme hydraulické nohy, na kterých se auto zvedne. Tohle se původně používalo pro rychlou výměnu pneumatik, ale teď auto zvedneš na té noze, písek se nahrne zpět pod kola a ty to můžeš zkusit znovu rozjet. Dosedací plocha je velká, auto se o ni opře i na sypkém písku. Někdy to stačí udělat jen jednou, jindy několikrát. Napiš tam ale, že bych byl fakt rád, kdybych na tomhle Dakaru nic podobného zkoušet nemusel,“ prosí mě Prokop.
Sám jsem si jízdu v dunách zkoušel už mockrát a s lehkou buginou je to opravdu nejsnazší. Když jsem to zkoušel s autem z půjčovny, měl jsem trošku strach. Úplně nejlepší to pak bylo pod dohledem zkušeného instruktora na novinářských prezentacích. Tak hodně štěstí!