Jak dopadli Češi? A co stojí za jejich (ne)úspěchem?

Byl to další z rychlých Dakarů. Průměrná rychlost osobního auta v nejrychlejší etapě byla 118 km/h, přes stovku se dostaly i nejrychlejší kamiony. Pár navigačních pastí, ale nic extrémního. V jedné etapě zatím ty nejlepší a největší duny tady v Saúdské Arábii. Kromě těch dun tohle všechno Čechům moc nesedí, napříč kategoriemi bez rozdílu. Naopak čím jsou zkoušky těžší, čím je terén náročnější a čím je navigace zrádnější, tím víc jim to chutná. Takže kdo naplnil očekávání, kdo překvapil a kdo se musí polepšit?

Na začátek se hodí pogratulovat Zdeňkovi Tůmovi, který se na Dakar vypravil už popáté a opět na čtyřkolce. Tato kategorie sice od přesunu z Jižní Ameriky zažívá úpadek a na start letošního ročníku se postavilo jen 24 jezdců a dokončilo jich sedm, ale to nic nemění na tom, že čtvrté místo je skvělé. Tůma si ho vyjel klidnou a rozvážnou jízdou, bez zbytečného riskování. Vsadil na pečlivou přípravu stroje a dobrou navigaci.

Mezi motorkami si zaslouží zmínit především druhé místo Milana Engela, který jel poprvé v kategorii Malle Moto, nebo Dakar Originál, chcete-li. To je motocyklová třída bez asistence, kdy si závodníci všechno vezou ve dvou plechových bednách, motorku si opravují sami, spí ve stanu a jakákoli pomoc zvenčí není povolena. Engel si druhé místo kontroloval celou druhou půlku závodu, a kdyby nepomáhal Michkovi, možná mohl pomýšlet i na vítězství. Je klidný a rozvážný, stejná je pak i jeho jízda. Nedělá chyby.

Nejrychlejším českým motorkářem v celkovém pořadí byl Jan Brabec, který skončil na 23. místě. Pohodář, který chytnul všechny fanoušky Dakaru za srdce svým nekonečně dlouhým wheelie. Se skromným zázemím, širokým úsměvem a jasnou taktikou držet se těch nejlepších. Pro Brabce je tohle umístění historicky tím nejlepším.

Dakar v kategorii motocyklů ovládl Sunderland, který zopakoval svoje vítězství z roku 2017. Vyhrál sice jen jednu etapu, ale ve vedení byl hned osmkrát. Jel chytře, zbytečně se netlačil vpřed a takzvaně to posbíral.

Martin Michek, který se vloni blýskl desátým místem, chtěl svoje umístění ještě vylepšit. Sám říká, že abyste se na Dakaru dostali mezi prvních deset motorkářů, tak musíte pořád držet plyn naplno a musí při vás stát všichni svatí. Takže držel, ale štěstí ho v předposlední etapě zradilo. Od první etapy se neustále posouval pořadím vpřed, ale pak nabral hodinové zpoždění, když zabloudil, v předpolední etapě ho pak zastavil na nekonečně dlouho prasklý ráfek. Na zopakování loňské desítky nebo posunutí výš to tentokrát nebylo, v celkovém pořadí skončil šestatřicátý.

V autech si to ještě v poslední etapě rozdali o konečné pořadí Martin Prokop a Miroslav Zapletal, Prokop už ale několikaminutové manko stáhnout nedokázal a dojel pětadvacátý. Respektovaný jezdec se blýskl třetím místem hned zkraje závodu, pak ale často doplácel na to, že jeho auto nemělo maximální rychlost. Prokopovou taktikou je jízda těsně pod hranicí rizika, nedělá chyby. Může se taky spolehnout na perfektní navigaci od Viktora Chytky a dobře připravené auto, takže první desítka by neměla být žádný problém navzdory masivní účasti továrních týmů. Do Arábie přivezl nové auto kategorie T1+, nakonec ho zastavila závada za pár korun – prasklé šroubení u převodovky. Zapletal se celou dobu pohyboval okolo pětadvacítky, čtyřiadvacáté místo je pro něj rozhodně úspěch. Netlačí na pilu, sází na stabilitu a těží z dlouholetých zkušeností.

Kategorii ovládl Nasser Al-Attiyah, který si hned v první ostré etapě vyjel víc než slušný náskok a pak ho dokázal celou kontrolovat. Do podvědomí se kromě vítězství zapíšou hned dva jeho počiny – napřed jak věnoval svoje auto jinému jezdci, pak jak byl obviněn z podvádění. Za zmínku jistě stojí i druhé místo Sebastiana Loeba, který vloni odstoupil. Absolutní univerzál rovnou z Dakaru míří na Monte Carlo, kde bude startovat s novým Fordem Puma v Mistrovství světa v rally.

V Čechách je tradičně nejvíc sledovaná kategorie kamionů. Všechny fanoušky ještě před zahájením soutěže zasáhl smrt šestinásobného dakarského vítěze Karla Lopraise, ještě víc se však dotkla jeho synovce Aleše. Ten se svojí Lady, jak říká speciálu Praha, předváděl moc pěknou jízdu a jistě překvapil dalšího velkého českého favorita Martina Macíka. Nakonec Lopraise zastavila závada ve stejné etapě kde zůstal stát i Prokop. Loprais mohl dlouho přemýšlet i o čtvrtém místě v kategorii kamionů. Jinak neřešili žádné větší problémy, nedělali chyby v navigaci a jel dostatečně rychle.

Martim Macík jistě mířil výš a se sedmým místem nemůže být spokojen, náplastí mu může být vybojované druhé místo v poslední etapě, což je nejlepší dílčí umístění Čechů na Dakaru. Jel svůj už desátý Dakar. Trápil se s výkonem svého kamionu, pak ho zbrzdila závada… Přitom Macík umí zatáhnout, když je třeba, a může se spolehnout na svého navigátora, ale letos mu štěstí nepřálo, což dokazuje také odstoupení Martina Šoltyse, který mu měl krýt záda.

Vítězství v kamionech zopakoval Sotnikov a kamazy braly i první čtyři místa. Jedou naprosto přesvědčivě, bez chyb, s obrovskou porcí sebedůvěry. Otázkou není, jestli je někdy někdo dokáže porazit, ale alespoň se mezi ně vklínit.

A co loňský vítěz kategorie SSV Josef Macháček? Už před startem říkal, že konkurence je daleko větší, čistě statisticky jsou třídy SSV a lehkých prototypů nejdynamičtěji rostoucí. Macháček dojel až dvaadvacátý, definitivní manko nabral v předpolední etapě po technických problémech.

Zbývá kategorie Dakar Classic, kde nejlépe dojel Ondřej Klymčiv, který těžil zejména z loňských zkušeností. Třída, kde se jede ve stylu setinových rallye, totiž vyžaduje, abyste přesně věděli, co máte dělat, a uměli počítat, a to nejen obrazně, ale doslova. I když jedou úplně jinou trať než účastníci ostrého závodu, tak měli extrémně dlouhé přejezdy i ostré etapy, mnohé potrápila technika. Vzhledem k tomu, že v Dakar Classic se můžete opakovaně vracet do závodu, dojeli do cíle všichni Češi, což si zaslouží potlesk.

Tak takový byl letošní Dakar. Už teď se těšíme na příští ročník. Snad pořadatelé udělají závod těžší, a to nejen profilem tratě, ale i na navigaci. Tohle totiž Čechům chutná nejvíc už od té doby, kdy na něj v osmdesátých letech vyrazili vůbec poprvé.