Článek
Mají za sebou bezmála čtyři a půl tisíce ostrých kilometrů a osm tisíc celkově. Desítky soubojů, krizových okamžiků i malých vítězství. Cíl nejtěžšího maratonského závodu na světě už je blízko. Už jen sobota a neděle, už jen 154 a pak 136 kilometrů, plus přejezdy, samozřejmě. „Jenže zajíci se sčítají až po honu,“ věští v pátek večer Martin Prokop, průběžný šestý muž kategorie automobilů, když spolu natáčíme další podcast.
„Pořád mám v hlavě loňský rok,“ přidává se motocyklový závodník Martin Michek se vzpomínkou na loňskou předposlední etapu, ve které měl nehodu a závod pro něj málem skončil. „Na Dakaru se jede od etapy k etapě, ještě pořád nejsme v cíli,“ doplňuje Martin Macík, který byl ještě v pátek večer nejlepší Čech v kategorii kamionů a patřilo mu třetí místo.
Střih, je sobota odpoledne. Právě jsme přijeli do bivaku, v Pusté končině teplo a sluníčko, tady v Shaybahu prší a je nějakých sedmnáct stupňů. Přejezd víc než pět set kilometrů po dálnicích různé kvality, dvakrát krizovka s místními, ale bez ztráty kytičky. Už se přece blížíme do cíle… Větší část té samé cesty čeká i na závodníky. I oni moc dobře vědí, že i na přejezdech se může stát cokoli. Nebylo by to poprvé a nejspíš ani na posledy.
Martin Prokop Dakar 2023
Mají za sebou 154 ostrých kilometrů a teď už jen dojet. Takže pohoda? Zítra už to jen nějak dovézt a Dakar 2023 je za námi? Zapomeňte! Prokop je pořád šestý, ale když mi ukazuje fotku rozlámaného diferenciálu, vím, že mu muselo být víc než úzko. „Tři kilometry po startu se začaly ozývat divné zvuky a moje myšlenky byly, že pro nás závod skončil, neboť celá etapa se jela v těžkých dunách. Jeli jsme pomalu, vymýšleli jsme krizové scénáře, Viki už řešil, jak odpojí přední kola a že to zkusíme jako se zadokolkou… Když jsme dojeli do cíle, tak jsme oba brečeli, protože tohle bychom si my ani náš tým po tom všem nezasloužili.“ To, že je šestý, je i proto, že jeho pronásledovatel Brian Baragwanath hned v úvodu etapy havaroval.
„Nechápu, že to dojelo,“ vrtí hlavou šéfmechanik Petr Brynda. „V podobné situaci se to auto třeba po nějakých deseti kilometrech zastaví.“ Podobně infarktový stav zažíval i Michek, když mu dva kilometry po cíli motorka definitivně zastavila. „Posledních padesát kilometrů už to bylo zlé a byla to jen otázka času. To, že se to stalo až za cílem, to je malý zázrak. Sto padesát kilometrů mě pak na laně táhnul Štefan Svitko, potom jsme to s týmem opravili.“ To, že poskočil v celkovém pořadí, ale není jeho zásluha.
„Walkner měl nehodu, Klein po pádech v předchozích dnech ze závodu odstoupil. Jenže to se může stát komukoliv z nás…“ A já si moc dobře vzpomínám, jak ho tady v Saúdské Arábii trefilo před rokem na přejezdu místní auto. Zato Macík může být spokojený, v průběžném pořadí se v kategorii kamionů posunul o stupínek výš a je už stříbrný. Moc dobře si ale uvědomuje, že to bylo za cenu technických problémů jeho soupeře Martina van den Brinka. A ví, že technické problémy můžou znamenat konec i v poslední etapě. „Do cíle je blízko, ale ještě pořád je to jedna etapa.“
Martin Macík se chystá na finále Dakaru
Tenhle Dakar je opravdu dlouhý. Čtrnáct etap, všechno bolí, technika dostala strašně do těla a i pozornost ochabuje. Poslední kratší etapy mohly možná i vedoucím závodníkům připadat snad až příliš krátké a snadné, ale za nimi padala, kopala a válela se spousta jiných. Ti, kteří jedou v dunách později, už v oraništi, to musejí mít strašně těžké. Právě podcenění posledních etap by mohlo být osudné. Závodníky čeká už jen zítra posledních 136 km speciálka a 414 kilometrů do cíle. Karty se zdají být rozdané. Zítra už se přece nezávodí. Ale ne, tomu přece ani vy doma nevěříte…