Hlavní obsah

Dakarský deník: O jemném písku, Pusté končině, nekonečných dunách a smrti

Foto: ASO / H. Cabilla

Pořadatelé sem závodníky už jednou chtěli poslat závodit, ale pak si to rozmysleli. Letos byli odvážnější a všichni čekají, co bude. Už dnešní etapa byla výživná, problémy měly i doprovodné týmy v bivaku. A smrt? O ní se nikdo bavit nechce.

Článek

Jedete pět set kilometrů na jihovýchodní Saúdské Arábie, krajinou nikoho. Písek. Neutuchající vítr. A duny, které neustále mění tvar i barvu. Poslední benzinka byla před čtyřmi sty kilometry, trochu klidu mi dodává jen to, že s sebou máme dvacetilitrový kanystr s naftou. Ale jinak klidný nejsem ani trochu.

O tom, co se stalo Aleši Lopraisovi, jsme se dozvěděli až ze zpráv od lidí z Česka. Internet funguje jen příležitostně, sledovat výsledky online nebo něco poslat během jízdy se ukazuje jako nemožné. Přes čtyřproudou a nekonečně rovnou dálnici se žene písek úplně stejně, jako to znáte se sněhem. I když písek…

Foto: ASO / C. Lopez

Pusté končiny nezískaly své jméno náhodou

Má konzistenci hrubé mouky, a když zastavujeme na čurání, zajedou mi do něj nohy až po kotníky. Písek, co máme doma, má ostré hrany, ale tohle jsou spíš malé kuličky. Zastavujeme v podstatě pod vysílačem, kolega posílá do světa nějaká videa, já píšu článek o tom, co se stalo. A v tom přichází zpráva, že Loprais do dalšího pokračování závodu nenastoupí. Je to tragédie, lidská i sportovní.

Foto: Instaforex Loprais Praga

Aleš Loprais do desáté etapy neodstartoval a tím možná přišel o vítězství na Dakaru

Ani teď, v šest hodin večer (ve středu večer, pozn. red.) není jasno, co se vlastně stalo. Nepustili Lopraise ven z bivaku? Rozhodl se sám nepokračovat? Víme tady jen útržky, vy doma s internetem víte nejspíš víc. Museli jsme jet dál, aby bylo vše připravené, až Martin Prokop a Viktor Chytka přijedou do bivaku. Zítra je je čeká maratonská etapa, tedy bez asistence, takže mechanici se vrhnou na auto jako kobylky a udělají pořádný servis. O tom co na závodníky čeká se, jak jinak, moc neví.

Foto: ASO / C. Lopez

Písek je tu jemný a sypký, pro řidiče velmi náročná výzva

„Víme, že bude sto padesát kilometrů přejezd, pak start do 275 ostrých kilometrů a pak nějakých dvě stě kilometrů do maratonského bivaku,“ říká Martin Prokop. „Jestli to bude jako dneska, tedy kdy jsme něco málo přes sto ostrých kilometrů jeli přes dvě hodiny, tak to bude pořádná šichta. Já jsem fyzicky v cíli odešel, v autě bylo strašný horko. Když jsme si chtěli pustit klimatizaci, tak to nešlo, nepomáhalo mi ani pití a neměl jsem čas to nějak řešit, pořád jsem řídil. Písek je jemný, auto po něm klouže, ale duny jsou krásné a bude to těžké. Když vyřešíme ty věci, aby nebylo v autě pořád jako v sauně, a když to nějak přeskákáme, tak budu spokojený, zbytek přijde.“

Foto: MP Sports

Martina Prokopa a Viktora Chytku čekají dva velmi náročné dny maratonské etapy v místě, kde není ani živáčka

Když se s ním chci bavit o Lopraisovi, tak odmítne. Nedivím se, žádný jezdec tohle nechce řešit. Musel jsem se zeptat jako novinář, ale když jsem sám závodil, tak jsem o tom mluvit taky nikdy nechtěl. Absolutně tomu rozumím a respektuji to. Nebezpečí v tom je, vnímáte, že můžete ublížit nejen sobě, ale i ostatním, vnímáte tlak, co to všechno stojí, úsilí lidí kolem, víte, že stačí jeden okamžik a všechno je jinak, ale ani na okamžik si nechcete připustit, že by se něco podobného mohlo stát i vám.

Foto: ASO / F. Gooden / DPPI

Nebezpečí je všudypřítomné, ale nikdo o něm nemluví

Místo toho se ptá mě, co tady budeme ty dva dny dělat, když nemáme internet. „Nevím,“ krčím rameny pro změnu já. Vlastně ani nevím, jestli se mi dnes povede tyhle písmenka poslat, stejně jako náš pravidelný podcast Martin Prokop na Dakaru.

Pustá končina je čtvrtou největší pouští na světě a jsou tady duny vysoké až dvě stě padesát metrů. Pořadatelé zmiňovali, že když plánovali trať, tak dva dny nepotkali ani žádné zvíře, natož člověka, prý neviděli ani stopy. Duny mají všechny možné tvary a profily, ale Viktor Chytka zmiňuje, že tam, co dnes jeli, nebyly žádné trychtýře ani krátery, tedy místa, kam auto spadne a nemůže dopředu ani zpět.

Foto: ASO / C. Lopez

Pořadatelé fanoušky příliš neomezují, spoléhají na jejich odpovědný přístup a zdravý rozum. Ten ale některým chybí

Jestli to jen trochu půjde, tak se chci jet podívat na trať, samozřejmě. A přesně vím, že celou dobu budu stát tak, abych byl už z dálky vidět a pokud možno na takovém místě, kam se žádné auto, kamion ani motocykly nedostanou.

Těsně předtím, než odjíždíme z bivaku, se dozvídáme, že vyšetřovatelé dnes Aleše Lopraise i s jeho posádkou vzali na místo, kde se nehoda stala, a chtěli po něm vyjádření. A zítra je čeká další vyšetřování. Upřímně? Netuším co by jim měl vyprávět, když se o té nehodě všichni dozvěděli až večer z videa, které se objevilo na sociálních sítích…

Související témata:
Načítám