Hlavní obsah

Dakarský deník – Havárie, penalizace a brutální rychlosti

Foto: Dakar

Včerejší čtvrtá etapa s cílem v Rijádu, hlavním městě Saúdské Arábie, byla pořádná divočina. Havárie, penalizace, horké chvíle a brutální rychlostní průměry. Měla prostě všechno a řadě českých jezdců přinesla velké zklamání, i když některým také pěkné výsledky.

Článek

S délkou 465 měřených kilometrů šlo o nejdelší etapu letošní Rally Dakar. A jak se ukázalo v cíli, šlo zároveň pravděpodobně i o tu nejrychlejší. První auto mělo rychlostní průměr 118 km/h, nejrychlejší motorka byla jen o trochu pomalejší a první Kamaz přijel do cíle s průměrem 104 km/h. A co to s sebou nese? Dvě vážné nehody v autech, naštěstí bez zranění, ale taky jednu ošklivou nehodu čtyřkolky a český závodník David Pabiška skončil po pádu se zlomenou klíční kostí v nemocnici a ze třinácti absolvovaných Dakarů tak poprvé nedojede.

Pokud čtete Garáž pravidelně, tak víte, že náš Martin Prokop, člen Benzina Orlen týmu, zrovna tyhle rychlé vypalovačky úplně nemusí: „Rychlostní průměr byl dneska hrozný a musím říct, že mi to nedělá dobře. Zvlášť po startu byla etapa extrémně rychlá a přežili jsme jeden těžký moment, kdy jsme vyjeli mimo trať, což nás poslalo do obrovských děr a hodně rozhodilo. Doufám, že to v dalších dnech bude technicky těžší a pomalejší, abychom měli šanci něco předvést. Bylo vidět, že dnes nás blázni afričtí několikrát předjeli, ale pak se tam motali jako nudle v bandě. Duny a těžká navigace, to je naše šance.“

Foto: Martin Prokop

Martin Prokop se už těší do dun, aby mohl ukázat, co umí

Podobně to viděl i Martin Michek, pro kterého je však zároveň deváté místo tím nejlepším etapovým umístěním vůbec. „Těch celkových bezmála 800 ujetých kilometrů za jeden den je fakt raketa. Jsem unavený, ale odsýpalo to, držel jsem plný plyn do poslední chvíle, maximálkou 165 km/h jsem jel hned několikrát.“

Foto: Martin Michek

Martin Michek jel hranu a byl z toho jeho dosud nejlepší výsledek

V kamionech zažil horké chvíle i Aleš Loprais, do kterého nabourala bugina. „Pro ně to byl konec a pro nás to znamenalo, že se nám utrhl napřed jeden, a pak i druhý tlumič zadního pravého kola,“ líčil v cíli. „Byla to jedna z pěti nejtěžších etap, co jsem kdy absolvoval.“ Přesto dokázal dojet šestý a skvělé drží průběžné páté místo.

O moc lépe se nedařilo ani Macíkovi, který nabral dvě hodiny zpoždění vinou technických problémů. „Měli jsme trochu letecký den, dostali jsme spoustu ran. Jedna byla obzvlášť silná. Povolil výfuk a vznikla díra, která hnala horký vzduch na hadice se vzduchem. Ty se začaly propalovat, což ovlivnilo také brzdy. Hrozilo riziko požáru, takže jsme museli zastavit a opravovat. Nakonec nás zachránil Martin Šoltys, který nám dal náhradní díly.“ Posádka Martina Macíka dojela do cíle s dvouhodinovým zpožděním, které bude těžko dohánět.

Foto: MM Photography

Martin Macík měl dnes letecký den, ale jeden skok se mu hrubě nevyplatil

Bylo zajímavé pozorovat, jak se po dojezdu přepočítávalo pořadí ve všech kategoriích. Na několika místech se totiž zpomalovalo, a kdo překročil maximální povolenou rychlost, ten dostal penalizaci i finanční pokutu. Prokopa to stálo sedm trestných minut a 400 eur (zhruba 10 000 Kč).

Největší trest dnes dostal francouzský automobilový závodník De Villiers, který poprvé v nedělním prologu a následně znovu v úterní etapě srazil motorkáře. Zatímco první incident znamenal pouze pětiminutovou penalizaci, tak za ten druhý, kdy motorku v písku vysloveně přejel, vyfasoval pět hodin penalizace a musí majiteli zaplatit nejen nový stroj, ale i startovné na příští rok. Ne za havárii jako takovou, ale za to, že pokračoval dál, aniž by poskytl sraženému motorkáři pomoc.

Podobá se to incidentu před třemi lety, kdy byl Andrey Karginov s Kamazem vyloučen poté, co srazil diváka. Ten sice stál, kde neměl, ale Karginov byl potrestán, protože po nehodě také nezastavil.

A ty zmíněné nehody ze čtvrté etapy? Obě dvě vypadají hodně drsně.

Napřed jeden kopanec na rychlém úseku…

…podruhé špatně přečtená duna.

Dnešek a zítřek budou z pohledu závodění zajímavé tím, že se jedou opět takzvané smyčky, takže celá dakarská karavana zůstává na jednom místě. Jenže tentokrát nepojedou auta a motocykly společně, ale trasy si druhý den vzájemně prohodí.

A my jako doprovod? Včerejší přejezd 600 kilometrů byl vysloveně nuda v Brně. Ale jeden už si skoro zvyká. Stejně jako na noční reporty a výlety po obrovském bivaku. Dnes snad konečně uvidíme v akci historiky a společně s týmovým doktorem si plánujeme volný den noc v poušti.

A co vy? Zajímá vás něco konkrétního? Ptejte se!

Načítám