Dakar pořádně přitvrzuje: Favorité v problémech, nováčci pláčou. Podmol končí kvůli zranění

Sea Camp na břehu Rudého moře vypadá téměř idylicky. Jenže jen pár kilometrů od něj jsou kamenitá řečiště, duny a hory. „Je mi až líto všechno nováčků, kteří možná čekali první etapu tak nějak na rozehřátí, protože ve skutečnosti to bylo zatraceně těžké,“ hodnotil v cíli Aleš Loprais s Pragou.

„Ty kamenité pasáže byly extrémní, klobouk dolů před motorkáři, že se tam probili, a před kamiony, že se tam vešly. I my jsme si tam odbyli svoje, dělali jsme defekt a bloudili jsme,“ potvrzuje Martin Prokop, který si svůj vstup do závodu představoval trochu lépe.

Z českých závodníků si ale vytáhl černého Petra Libor Podmol, který se hned v první etapě rozbil, a i když se dostal až do cíle, tak se soutěží se musel rozloučit. „Prolog dopadl tragicky, ale o to lépe se mi jelo v první etapě,“ říká mistr světa ve free style motocrossu, který už při svém debutu na Dakaru před dvěma lety poznal, jak náročná je to soutěž. Letos zkusil štěstí ve třídě Dakar Original, tedy motocykly bez asistence.

„Na tankování jsem překvapil až sám sebe, protože jsem vedl. A i pak to bylo dobré, ale najednou obláčky, klídek… A najednou jsou nade mnou dva obličeje, a jestli jsem OK. Upadnul jsem, ani nevím jak, a nenafoukla se mi vesta, takže jsem byl chvíli v bezvědomí. Pohnul jsem rukama a nohama, to bylo dobré, ale každé nadechnutí bolelo. I tak jsem sednul na motorku a těch padesát nebo sedmdesát kilometrů nějak dotáhnul do cíle. No a tam mi doktoři řekli, že mám kompresní zlomeninu hrudního obratle a že mi nedoporučují dále pokračovat. A ono to stejně bolí tak, že by to ani nešlo.“

Podmol poznal tvrdost Dakaru už v roce 2020, kdy si skrytě maloval, že by mohl dojet v první desítce, aby hned na prologu zjistil, že tohle je úplně jiné závodění, než zatím poznal. „Přesto to nehodlám vzdát. Napoprvé jsem sice dojel, ale jinak, než jsem si představoval. Teď jsem půlroku dřel a všechno zahodil hned v prvním dni. Takže se vrátím a zkusím to příští rok znovu,“ má však už nyní jasno.

A jestli byla první etapa náročná, tak ta druhá byla opravdové peklo. Speciálka měla 420 kilometrů a znamenala pohromu pro spoustu favoritů bez rozdílu kategorie. „Pořadatelé slibovali, že tak čtvrtina se pojede v kamenech, ale ve skutečnosti to bylo třeba osmdesát procent měřených kilometrů,“ oddechl si v cíli Prokop. „Když jsme to viděli, tak jsme se rozhodli, že pojedeme extrémně opatrně, že nechceme udělat gumu. Jel jsem tak pomalu, jak to jen šlo, a i tak jsme jeden defekt měli. Osmé místo ale samozřejmě beru.“

Carlos Sainz přivezl svoje hybridní Audi do cíle domlácené, ale na prvním místě. A až hodinu a půl za ním dojel třeba Loeb, který dlouho stál, stejně jako další tři Huntery z týmu BRX. Kdo sledoval časy na aplikaci, ten musel být vyděšený, jak se favorité propadali pořadím.

„Bylo to těžké i navigačně, bloudilo se,“ dodává navigátor Viktor Chytka. První dvě auta dělily v cíli dvě minuty, třetí přijel už o víc než dvacet minut později. Karel Trněný, který se postavil na start s navigátorem, jenž nikdy podobnou soutěž nejel, musel vzdát v polovině první etapy, když se ztratili a hrozilo jim, že stráví noc v poušti. V závodě posádka sice pokračuje, ale už neprojede cílovou rampou. A protože odstartovali do druhé etapy až kolem poledne, bylo jasné, že budou dojíždět za tmy.

A drsné to je i mezi kamiony. Po skvělém úvodu postihly v druhé etapě problémy Martina Macíka, který velmi rychle přišel o všechny pneumatiky a čekal, až přijede další týmový kamion, aby pak jen o pár kilometrů dál řešil problémy s turbem a brzdami. „Chtěli jsme těžký Dakar, máme těžký Dakar. Ale do cíle je ještě daleko, rozhodně budeme bojovat.“ Zato Aleš Loprais musí být spokojený, dojel druhý - po penalizaci Van Kasterena získal dokonce etapové prvenství! Zkouškám druhé etapy poměrně úspěšně odolal i Jaroslav Valtr.

A motorkáři? Na většinu z nich čekala šichta dlouhá sedm hodin. „Mám toho plné zuby, jsem rád, že je celá motorka i já,“ zhodnotil krátce Jan Brabec, který zpomalil poté, co pomáhal při nehodách hned dvou svých kolegů. A dodal, že si jen připraví věci na zítra a jde si lehnout. Zítra totiž závodníky čeká ještě větší porce kilometrů.

Kdo na spánek rozhodně nemá ani pomyšlení, to jsou mechanici. Když se projdete bivakem, vidíte, že téměř všude budou mít plné ruce práce. A právě ti si vytrpí svoje hlavně v následujících třech dnech, kdy se celý cirkus přesune do oblasti u města Hail. Hory, vnitrozemí a nadmořská výška přes tisíc metrů, to všechno totiž znamená, že k tomu všemu spadnou teploty blízko k nule. Ano, tohle je ten správný Dakar. Tvrdý a těžký pro všechny!