Článek
Vyhrávali jako na běžícím páse, říkalo se, že jsou neporazitelní. Ruská modrá armáda spolehlivě vládla dvacet let třídě kamionů, za celou tu dobu ji dokázal porazit jen Karel Loprais v roce 2001, o šest let později to zvládl Hans Stacey a v letech 2012 a 2016 se to povedlo Gerardu de Rooyovi, synovi legendárního závodníka, který na Dakar přivezl nezapomenutelný 1200koňový DAF Turbotwin. Ruský Kamaz byl zkrátka lídr Dakar Rally ve třídě kamionů!
Kamaz vyhrával na Dakaru rozdílem třídy…
Ostatní závodníci poukazovali na to, že tým má bezedný rozpočet, že jsou schopni přes noc postavit nové auto, že mají vojenský dril a že je jejich taktikou zpomalovat ostatní. Když před čtyřmi lety Martin Macík dokázal urvat hned tři etapová vítězství, byl to skoro zázrak, ale také jistý příslib do budoucna.
Jenže místo toho, aby si to s nimi zase rozdal, tak přišel konec. Kamaz ani MAZ se už dalších ročníků soutěže nezúčastnily, jejich závodníci by totiž museli podepsat dokument, že nesouhlasí s válkou na Ukrajině, což by pro ně doma automaticky znamenalo vězení.
Reakce samotných závodníků byly tehdy rozporuplné. „Ze sportovního hlediska je to špatně, že nejedou. Na druhou stranu vedení Kamazu podporuje, co se děje na Ukrajině,“ řekl tehdy Martin Macík. A Aleš Loprais souhlasil: „Mockrát jsem s nimi bojoval a na některé chvíle a situace nemám hezké vzpomínky. Z politického hlediska je absence Kamazu pochopitelná, ale z toho sportovního si myslím, že je to špatně. Osobně bych sport a politiku dohromady nemíchal, vždyť jedno z poslání sportu je i národy spojovat, ne je dělit.“
Ale teď by se mohl Kamaz i MAZ do soutěže vrátit. FIA totiž v prosinci zásadním způsobem změnila podmínky pro jejich start, a to když sjednotila svoje pravidla s pravidly Mezinárodního olympijského výboru. Podle nich se totiž mohli ruští a běloruští sportovci účastnit třeba už olympiády v Paříži. Jen museli závodit bez vlajky, označení své země a v případě vítězství by to bylo bez státní hymny. Nesměli také veřejně souhlasit s válkou na Ukrajině. A tak se tedy klidně může stát, že se oba týmy do soutěže vrátí!
... podobně jako to letos i vloni zvládl Martin Macík!
„Ano, myslím, že se to stane, je jen otázkou času kdy,“ řekl také v cíli letošní soutěže Martin Macík. „Ale my na to budeme připraveni, jak jezdecky, tak technicky i týmově.“
Čistě teoreticky se tedy jezdci Kamazu a MAZu mohou na Dakaru objevit opravdu už příští rok. Otázkou však je, jestli je Rusko a Bělorusko nominuje. V případě obou značek se totiž jedná o státní podniky. A speciálně dominance Kamazu stála Rusko spoustu peněz!
Jejich závodní oddělení mělo k dispozici takřka neomezený rozpočet a Kamaz používal špičkové komponenty, které ale nakupoval. Motory Cummins o objemu 13 litrů byly vyladěné na výkon okolo 1 150 koní, podvozky od Riegeru byly navrženy přímo pro Kamaz. Všechny detaily si přečtěte ZDE, tady jen zmiňme, že Kamaz měl na Dakaru čtyři kamiony, které řídili profesionální řidiči. Ve skutečnosti existovalo šest perfektně vycvičených posádek, které mezi sebou celý rok soutěžily a na Dakar byli nominováni jen ti nejlepší.
Kamaz se ke svému případnému startu zatím nevyjádřil, ale jisté je, že soutěž pečlivě sledují zpovzdálí. Jejich výcvikové centrum pořád existuje a jejich kamiony závodí alespoň v ruské soutěži Silk Way Rally, která je obdobou Dakaru. A server Sport.cz připomněl loňský rozhovor s dvojnásobným vítězem Dakaru Dmitrijem Sotnikovem, ve kterém se ho ptali, kolik hodin by Macíkovi v soutěži nadělil. „Tu otázku beru jako vtip. Už jsme vynechali dva Dakary, zkušenosti chybí. Macík výrazně zvýšil tempo, zejména v písku. Na Dakaru v poušti získal klíčový náskok a vypadal velmi sebevědomě. Rozhodně bych tedy nemluvil o rozdílu v hodinách. Myslím, že by to byl moc zajímavý souboj se silným soupeřem. Má totiž jeden z nejsilnějších týmů současnosti,“ odpověděl Sotnikov.
Macík přitom na letošním Dakaru vyhrál s kamionem, který byl oproti tomu loňskému ještě vylepšen. A není lepší potvrzení o jeho kvalitách než fakt, že tým během celé soutěže neřešil nic jiného než běžné servisní věci, a že Macík vyhrával v klíčových částech soutěže rozdílem třídy.
Tohle je aktuální závodní kamion Kamaz.
Sotnikov v rozhovoru pro rozhlasovou stanici RIA Novosti také řekl: „Náš tým je ve formě a připraven bojovat. Rozhodně nejsme proti návratu do Dakaru a bylo by skvělé, kdybychom my zase závodili na Dakaru a evropské týmy by se mohly objevit na Silk Way. Jsme s některými jezdci v kontaktu a víme, že bychom to chtěli nejen my, ale i oni.“
Je nesporné, že třída kamionů na Dakaru chřadne. Stalo se s z ní česko-nizozemské mistrovství a většinu startovního pole tvořily kamiony takzvané rychlé asistence, v cíli soutěže bylo klasifikováno jen osmnáct strojů a stačí se podívat do výsledků, jak velké jsou rozestupy aut od šestého místa dále. A zatímco u vozidel byl po pěti tisících ostrých kilometrech rozdíl mezi prvním a druhým pouhé čtyři minuty a u motorek dělilo první dva jen devět minut, tak Macík vyhrál s náskokem bezmála dvě a půl hodiny. Jistě, na vítězství se nadřela celá posádka a jako tým všichni předvedli bezchybný výkon, ale samozřejmě se všichni ptají, jak by to dopadlo, kdyby…
No, a to se možná dozvíme už příští rok!