Článek
Kdysi dávno, v roce 1978, když se jel první ročník Rally Paříž–Dakar, bylo všechno úplně jinak. Závodníky čekala expedice z Paříže přes Alžírsko, Niger, Mali a Horní Voltu až do Dakaru, hlavního města Senegalu. Bylo to víc než 10 tisíc kilometrů, z toho bylo 3 168 kilometrů rychlostních zkoušek a ze všeho nejvíc to byla expedice. Čas se neměřil na vteřiny, ale minuty, hodiny a někdy i dny.
První ročníky Dakaru jeli všichni, tedy i doprovod, novináři či zdravotníci, po jedné trase
„Pro všechny, kteří jdou za snem a nechtějí zůstat pozadu.“ To bylo motto zakladatele soutěže Thierryho Sabinea, který v tomto závodě viděl především dobrodružství. Na startu stálo 90 motocyklů, 80 automobilů a 12 kamiónů. Do cíle u Růžového jezera nedaleko senegalské metropole Dakar dorazilo 14. ledna 1979 pouze 74 strojů, zbytek po cestě odpadl…
Teď už je všechno jinak. Závodí se na vteřiny, v posledním ročníku dělilo po víc než čtyřech tisících kilometrech první dva motorkáře necelých pět minut, první dvě auta necelých čtrnáct minut a v kamionech to bylo čtyřicet minut. Po bezmála 50 hodinách ostrého závodění!
Na závodní trati jsou jen ostré stroje, doprovodné kamiony, ale i obytná auta a většina novinářů jede po běžných silnicích a na závodníky čekají v bivacích. Z expedice nezbylo vůbec nic, Dakar je ale dál považován za nejtěžší závod na světě. Je to čtrnáct dní, které se jedou úplně naplno, věnec, nebo kotrmelec.
No a teď do toho máte třídu Dakar Classic, což byla letos velká novinka a příští rok velké překvapení. Zatímco na startu prvního ročníku bylo 21 aut a 3 kamiony, tak nadcházejícího ročníku se zúčastní 134 aut a 18 kamionů! Masakr. A taky obrovský úspěch. Ondra Klymčiw doslova pobláznil Čechy, když do cíle dojel se škodovkou, a tak se není čemu divit, že v ročníku 2022 k němu přibude dalších sedm posádek. Kromě něj budou na startu Dakar Classic třeba Olga Lounová nebo Ollie Roučková, ale třeba taky dvaasedmdesátiletý Pepa Kalina, který pojede jako navigátor v replice Tatry Puma, se kterou Karel Loprais čtyřikrát vyhrál Dakar.
Vloni bylo největší hvězdou třídy Porsche 911 v barvách Rothmans, se kterým závodily dvě ženy, letos na sebe jistě strhne pozornost Peugeot 405, který vodil Ari Vattanen, nebo Daf Turbotwin legendárního nizozemského závodníka De Roye.
Jak ale dost možná tušíte, nejde o stroje vytažené z muzeí, ale v drtivé většině o jejich více či méně věrné repliky. A od aut v ostré soutěži je nedělí jen technika, ale i pravidla. Nejde totiž o čistou rychlost, cílem je projet dílčí úseky etapy co nejblíže předem daného rychlostního průměru. Etapy jsou výrazně kratší než u běžného Dakaru a posádky nečeká zdaleka tak náročný terén, některá auta by ho nejspíš ani neprojela.
Přesto to bude moc pěkná podívaná, o tom žádná. Soudíme tak vzhledem k obsazenosti startovního pole, ale také faktu, že po loňském ročníku posádky tuší, co je čeká, a tak budou připraveny. Ale ostrý Dakar to zkrátka nebude, byť se to mnozí účastníci snaží svým sponzorům takhle prodat.
Dakar Classic je zkrátka něco jako trek kolem Mont Everestu. Je to úžasné a záviděníhodné dobrodružství, na které by většina z nás neměla odvahu ani peníze, ale nelze ho srovnávat s tím, když na ten Everest někdo opravdu vyleze.