Článek
Když se pár minut po druhé hodině odpoledne Nového roku dotkla kola Boeingu 737-900ER letištní dráhy v Yanbu na pobřeží Rudého moře, měl za sebou letoun bezmála pětihodinový let z Prahy, při kterém překonal 2 062 námořních mil, tedy něco málo přes 3 800 kilometrů. Navzdory posunutému startu o několik dní se ani letošní vstup do nového roku nenesl ve znamení bouřlivých oslav, protože všichni čeští účastníci zájezdu jménem Dakar 2024 se potkali na letišti v Praze prvního ledna ve čtyři hodiny ráno, aby krátce po šesté odletěli směr Saúdská Arábie.
Boeing 737-900ER má přepravní kapacitu 212 osob, volných bylo jen pár míst, ale zavazadel byly hromady.
Bez alkoholu na palubě, bez nějakých větších oslav. Důvody byly hned dva. V Saúdské Arábii je alkohol tabu (i v jejím vzdušném prostoru) a hned z letiště se všichni přesunuli do přístavu, kde se vyzvedávala technika, tedy závodní motocykly, auta i kamiony, ale také všechny vozy doprovodu. A zatímco třeba v týmu MP Sports Martina Prokopa si všech jeho patnáct členů na letišti v Praze alespoň symbolicky připilo z jedné láhve šampaňského, tak třeba u početné grupy kolem Martina Macíka platil zákaz alkoholu.
Nápad na první společný let drtivé většiny českých týmů už tady byl i předtím, ale první covidová vlna definitivně rozhodla. „Není to levnější, než když by se letělo normální linkou, tedy třeba s přestupem v Turecku, ale je to rozhodně rychlejší a s podstatně menšími zdravotními riziky,“ říká Martin Prokop, který jede už svůj devátý Dakar.
Ivan Matoušek, inženýr MP Sports, váží zavazadla, do kterých se přibalovaly náhradní díly.
„Nepřijde se do styku s tolika cizími lidmi, odpadne dlouhý lokální přesun v Saúdské Arábii a značně se sníží riziko ztráty zavazadel. A schválně říkám sníží,“ směje se. Naráží tak na fakt, že vloni se autorovi článku kufr ztratil a celou rally absolvoval jen v tom, co měl na sobě a co mu kdo půjčil.
A minimalizovat riziko ztráty zavazadel se docela hodí, protože týmy mají sice drtivou většinu věcí už dávno naloženou v autech, která absolvovala plavbu z Barcelony (to byla po dlouhých letech změna), ale i tak posílají další potřebné vybavení a třeba i díly letadlem společně s osobními zavazadly. „My vezeme alternátory, sadu pružin a tlumičů a ještě pár dalších drobností,“ říká k tomu Quirin Müller, manažer MP Sports. A třeba Buggyra posílala spoustu papírových krabic s dalším nezbytným vybavením.
„Bylo to docela znát,“ říká k tomu kapitán Jan Šťastný, jeden z členů posádky. „Let sice nebyl plně obsazený, ale zavazadel bylo víc, než bývá zvykem. Naše vzletová hmotnost byla 81 tun. Pořád tam byla rezerva, v počtu pasažérů i zavazadel, ale i tak to byly spíš vyšší hodnoty.“
Rudé moře, přelet nad Egyptem. Většina pasažérů se ale výhledy nekochala, spánek měl přednost.
Letecká společnost Smartwings je pro české týmy logickou volbou, její letadlo i posádka tady v Saúdské Arábii zůstává. Již čtvrtým rokem má totiž uzavřenou smlouvu s organizátory soutěže a zajišťuje pro ně letecké přesuny mezi jednotlivými lokacemi závodu. „Máme předběžný plán letů a uvidíme, jaká bude realita,“ přibližuje Šťastný, který tady létal už před dvěma lety. „Vyvíjí se to podle požadavků organizátorů, tedy podle průběhu soutěže i počasí. Víme, co a jak, létání je všude stejné, ale třeba jedno z letišť nemá vlastní řízení letového provozu a to samozřejmě vyžaduje úplně jiné postupy.“
S kompletní posádkou Boeingu 737-900ER letí i dva mechanici. „Je to standardní postup, pokud letadlo na delší dobu opustí mateřské letiště. Provádí rutinní kontroly, řeší případné potíže. Ale nepředpokládáme, že by mělo nastat něco mimo plán. Když se vybírá letadlo, které sem pošleme, hledí se na spoustu aspektů. Prioritně na servisní cykly a aktualizace, ale třeba i brzdy nebo pneumatiky. Je to pro nás rutinní práce, byť v ne úplně standardním prostředí.“
Není bez zajímavosti, že letadla provozovaná v lokacích, jako je Saúdská Arábie, mají nastavený trochu jiný servisní režim. Zejména motory vykazují kvůli písečnému prostředí vyšší opotřebení. „Standardní věc, když letíme na Antarktidu, také sledujeme jiné věci, než když letíme běžný let třeba někde po Evropě,“ přibližuje Šťastný. A nezapomene mi připomenout, ať všem českým posádkám popřeju za Smartwings úspěšné závodění.
My zase na oplátku přejeme pěkné poletání a těšíme se na setkání někde u trati. Když má totiž posádka volno, můžete se spolehnout na to, že budou někde fandit a budou určitě vidět!