Česká kamionová stopa na Dakaru: Nejslavnější je tatrovka, dařilo se však i Liazu, v posledních letech se přidala i další značka

Rallye Dakar v Česku patří k hojně sledovaným motoristickým disciplínám. Díky někdejším úspěchům Karla Lopraise má soutěž v České republice tisíce fanoušků, naši závodnici tak možná i díky tomu patří mezi nejvíce zastoupené národnosti soutěže. Čeští závodníci odjakživa bojují hlavně v kategorii kamionů, a to i díky speciálům tuzemských značek. Které kamiony českých značek v soutěži zanechaly v posledních letech nejvýznamnější stopu?

Na vítězství v kategorii kamionů bohužel čeští závodníci čekají už od začátku tohoto tisíciletí. Zatím posledním vítězem této kategorie se stal ještě legendární Monsieur Dakar, tedy Karel Loprais, bylo to v roce 2001. Tehdy se závodilo ještě v Africe, už tenkrát však byl silným soupeřem ruský Kamaz, tehdy ještě s Vladimirem Čaginem v závodním speciálu.

Kamaz ostatně ovládl následující ročníky soutěže, kterým doslova dominoval. Vždyť mezi lety 2002 až 2022 Kamaz nevyhrál jen čtyřikrát. V roce 2007 ho porazil Hans Stacey s MANem, rok nato se Dakar kvůli bezpečnostní situaci v Africe nekonal, v letech 2012 a 2016 se pak radoval Gerard de Rooy s Ivecem. Od ročníku 2023 se Kamaz jakožto ruský tým Dakaru účastnit nemůže kvůli ruské agresi na Ukrajině.

Ruský kolos díky svému továrnímu týmu všechny konkurenty doslova válcoval. Čeští závodníci mu však mnohdy zdárně sekundovali, a to ve značně skromnějších podmínkách. Karla Lopraise postupně nahradil jeho synovec Aleš Loprais. Na úspěchy svého strýce bohužel (zatím) nenavázal, ve svém závodním životopise má však několik silných zářezů. V roce 2007, v posledním Dakaru v Africe, dojel s Tatrou 815 třetí.

I v dalších ročnících však hned několikrát bojoval o nejvyšší pozice, bohužel se takový výsledek už nepovedlo zopakovat. V roce 2012 byl Loprais průběžně druhý, pak ale na jednom z přejezdů jeho vůz havaroval, kvůli mikrospánku tehdy řídícího spolujezdce. V roce 2023 zase musel smolně odstoupit kvůli policejnímu vyšetřování, když se přimotal ke smrtelné nehodě jednoho z fanoušků. V té době byl přitom průběžně první.

Aleš Loprais byl zprvu věrný značce Tatra jako jeho slavný strýc. Krátce však závodil i se speciály MAN a Iveco, to když jeho Tatra nebyla pro rok 2015 připuštěna do závodu. Technickým komisařům se tehdy nezamlouvalo řešení kabiny.

Od roku 2020 Loprais závodí se speciálem Praga V4S, která nahradila předcházející Tatru Jamal přezdívanou Queen (Královna). Praga se tak po Tatře a Liazu stala třetí českou značkou kamionů startující na slavné Rallye Dakar.

Loprais tehdy po jednání s několika možnými partnery navázal spolupráci se značkou Praga vyrábějící sportovní speciály jako R1R a Bohema. Samotná V4S je však zajímavá skládačka různých komponentů. Pohon zajišťuje motor Iveco spárovaný s automatickou převodovkou Allison, podvozek pochází od Tatry.

Tatra však nechybí na startu Rallye Dakar ani v posledních letech, byť už to není ve spojení se jménem Loprais. Prapor převzala stáj Buggyra, která se původně proslavila v závodech tahačů na okruzích.

Počátky Buggyry na Dakaru byly postupné. V roce 2011 soutěž okoukával David Vršecký v posádce Marka Spáčila, mise však skončila fiaskem po vážné nehodě už v druhé etapě. O rok později se na Dakaru objevil motor Gyrtech z dílny Buggyry, a to v Tatře Martina Kolomého. Výsledkem bylo pěkné sedmé místo.

To v roce 2013 následoval první vlastní speciál Buggyry pro Dakar. Díky spolupráci s kopřivnickou automobilkou se jím stala Tatra 815 Buggyra přezdívaná Fatboy. Na první Dakar zamířila v ročníku 2014 s Martinem Kolomým za volantem. Bohužel kvůli technickému problému premiérová účast skončila v osmé etapě. Mediální slávu si však speciál užil, když jednu z etap dokončil jen na třech kolech.

Buggyra zůstala silná i v dalších ročnících soutěže, přichází i nový speciál Tatra Phoenix. Na nejvyšší příčky však nedosáhla, i když Kolomý v roce 2016 týmu zajistil alespoň první etapové vítězství. Právě Kolomý je v této éře s Buggyrou úzce spjat, byť ho v roce 2017 doplňuje v druhém voze Aleš Loprais – toto spojení má však krátkého trvání. V roce 2019 pak v Buggyře končí i Martin Kolomý, po nehodě na reklamní akci dostal padáka. Jeho místo tak postupně převzal Martin Šoltys.

Přestože se Buggyra po přesunu Dakaru do Saudské Arábie zabývá i kategorií lehkých prototypů, v kategorii kamionů rovněž zůstává. Pro rok 2024 navíc přichystala nový speciál Tatra Buggyra Evo3, jenž využívá novou koncepci s kapotovanou kabinou po vzoru konkurentů. Především testovat ji bude Martin Šoltys, kterého v druhém voze v podobě dosavadní Tatry Phoenix doplní Jaroslav Valtr. Podporu jim bude dělat David Stiblík v druhém Phoenixu, jenž bude primárně hrát roli rychlé asistence.

I přes postupné evoluce však na Dakaru stále startují i starší modely Tatra. Vedle Phoenixe a 815 jde o Jamal, který používá tým Fesh Fesh Tomáše Vrátného, byť sám závodník poslední Dakar jel se speciálem Ford.

Největších úspěchů z českých značek na Dakaru zažila Tatra, skutečným průkopníkem tuzemských kamionů na této soutěži byl však Liaz. Právě speciál Liaz se na Rallye Dakar poprvé objevil už v roce 1985, na tehdejším sedmém ročníku soutěže. Tatra debutovala až o rok později. V roce 1988 se přitom na startu Dakaru objevilo hned sedm liazek! Tato éra byla spjatá hlavně se jménem Jiřího Moskala, který v roce 1987 bral třetí místo mezi kamiony a o rok později druhou příčku, a to po tuhém boji o vítězství, jež nakonec bral Karel Loprais s konkurenční Tatrou.

Jenže zatímco automobilka Tatra i přes potíže po roce 1989 pokračovala ve výrobě, po světě méně známý Liaz postupně ukončil produkci, což se logicky projevilo i na jeho sportovních aktivitách. Definitivní konec na Dakaru to však nebyl.

V roce 2003 se totiž na start postavil offroadista Martin Macík, a to právě s vozem Liaz, který se na Dakaru objevil po delší pauze. Macík se původně (vcelku logicky) snažil sehnat Tatru, to se mu ale nepodařilo. Konkrétně přitom šlo o zrenovovaný exemplář, s nímž v roce 1992 soutěžila posádka Vonšovský, Záleský, Fanta. Nakonec z toho bylo dvanácté místo, což pro debutanta byl jasný úspěch. Zvlášť když šlo o vůz, který před soutěží několik let stál nevyužívaný.

Macík na liazku sázel také v nadcházejících letech, vůz přitom postupně vylepšoval. Dostal tak nový podvozek nebo nástavbu. Později šlo o další, modernější komponenty. V ročníku 2004 se na startu navíc objevil i druhý, asistenční vůz, kterým se stal vůbec poslední vyrobený Liaz. Takový byl plán třeba i pro rok 2006, kvůli tehdejšímu velkému zájmu se však nepovedlo druhý asistenční vůz do soutěže přihlásit.

V roce 2007 se Macíkův Liaz přebarvil na žlutou barvu. Dostal i nový motor, s nímž však tým nebyl spokojený, a tak o rok později následoval agregát Deutz. Pro rok 2008 se navíc zamýšlelo použít kabinu kdysi chystaného kamionu Liaz 400 „Fox“, kvůli nastaveným pravidlům se to však nezdařilo. Navíc tehdejší ročník byl nakonec krátce před startem kvůli bezpečnostní situaci v Mauretánii zcela zrušen, a tak veškerá práce přišla vniveč.

Macík s liazkou však pokračuje na Dakaru i po přesunu soutěže do Jižní Ameriky. To nastupuje tzv. Hrbáč, podle specifického hrbu za kabinou vyžádaného pravidly o povinných rozměrech nákladového prostoru.

Další úpravy přišly i v následujících letech. Měnil se trochu design, stejně jako pohonná jednotka, která se časem dočkala dvou turbodmychadel. Místo agregátu Deutz zaujal motor Caterpillar. Přišlo i druhé auto, starší bylo pronajato Jaroslavu Valtrovi. Hlavně ale Martina Macíka postupně nahradil v závodní kabině jeho syn Martin Macík mladší, který se v roce 2015 stal nejmladším kamionovým závodníkem v historii Rallye Dakar. Macík starší totiž kvůli zdravotním potížím se zády ukončil závodní kariéru.

V té době už se staví vylepšený Liaz přezdívaný Franta, jenž dostal nový rám, upravenou kabinu v černém designu a jiný motor CAT, který však později nahradila jednotka Iveco.

Postupem času ale bylo stále jasnější, že pokud zlepšující se Macík mladší chce myslet na nejvyšší mety, musí vsadit na výrazně modernější techniku. V roce 2020 tak přišel nový speciál „Karel“, který už nebyl Liazem, ale Ivecem. A v této spolupráci Macíkova stáj pokračuje dodnes.

Historie Liazu mezi nejlepšími dakarskými kamiony se tím definitivně uzavřela, úplný konec na Dakaru to ale být nemusí. Klidně je možné, že liazku někdy ještě uvidíme v kategorii Classic vyhrazené historickým speciálům.