Článek
Obrovské asfaltové parkoviště u přístavu v Džiddě je aktuálně tím nejlepším místem, kde začít psát dakarský deník. Ono tady totiž žádné jiné vhodné místo ani není. Už jsem tady pošesté. Tedy ne na tomhle konkrétním parkovišti, ale na Rally Dakar v Saúdské Arábii (ještě rok předtím jsem si zkusil i Dakar v Africe, to abych si udělal obrázek a měl možnost srovnání). A pořád se těším, jako kdyby to bylo poprvé.
Převzít techniku, vyřídit akreditace, koupit místní SIM karty… Na Dakaru je to jako na vojně – buď se na něco čeká, nebo se nestíhá. Ten začátek bývá tradičně nejnáročnější.
Všude kolem je to velká barevná směs triček. Jednotlivé týmy se sjíždí právě sem, aby si vyzvedly svoje stroje. Auta, motorky, kamiony, buginy. A také doprovodné kamiony, obytňáky, více či méně upravené pick-upy a terénní auta. Závodníci z celého světa, Čechů je tady ale požehnaně. Vloni jsme byli čtvrtou nejsilnější národností na Dakaru a letos je to, tuším, stejně. Fakt se těším. A také jsem fakt unavený.
Přitom většina Čechů přiletěla charterovým letem přímo z Prahy. Stejně jako vloni, předloni a i rok předtím. Nejlepší a nejrychlejší způsob, jak se sem dostat. Boeing 737 společnosti Smartwings, se kterým jste dost možná letěli v létě někam na dovolenou, v kokpitu mimo jiné kapitán Jan Šťastný, nechybí ani šéf kabiny Jan Vácha. Oba dva znám, světe, div se, z předešlých ročníků. Před pár dny přepravovali bandu polárníků z Norska do Antarktidy, teď budou tři týdny tady s námi v Saúdské Arábii, když budou létat pro pořadatele. Jedno letadlo, deset členů posádky.
Když si v Saúdské Arábii objednáte taxíka, nově pro vás může přijet i žena. Tohle byla vskutku zajímavá zkušenost…
„Jsme tady tři piloti, pět členů palubního personálu a dva mechanici,“ vypočítává Jan Šťastný. „Ale vás je nějak málo, ne? Jen 115 lidí.“ Charterem letěly týmy Martina Prokopa, Martina Macíka a Buggyry, v tom mumraji se nedaly přehlédnout barevné vlasy Báry Holické a Lucky Engeové, které startují v kategorii Dakar Classic, nechybělo ještě pár dalších. Zbytek účastníků přiletěl do Saúdské Arábie běžnými linkami. „Dohromady máte 117 zavazadel o celkové váze 2 221 kilogramů,“ směje se Šťastný, když kouká do papírů. „A je zařízeno, že na palubě je i pivo, což při letech do Saúdské Arábie, kde vládne přísný zákaz alkoholu, rozhodně nebývá zvykem.“ A pak dodává, že po příletu musí veškerý alkohol zapečetit, včetně prázdných plechovek. „Jedna plechovka zapomenutá někde v letadle, rovná se pokuta tisíc rijálů. Dvě plechovky, dva tisíce…“ doplňuje Vácha.
Trasa Praha - Džidda byla dlouhá 2 233 námořních mil, což je 4 135 kilometrů. Zvládli jsme ji za necelých pět hodin a spálili jsme přitom 12 462 kg paliva. „Standardní let, nic extra. Ty zajímavější věci teprve přijdou,“ usmívá se Šťastný. Ani on není na Dakar Rally nováčkem, a tak mi vypráví, jak vloni přistávali na letišti v Shubaytah, které ještě před pár lety patřilo ropné společnosti Aramco. „Letos nás to čeká zas. Je to trochu divočina, není to standardní letiště s řízením letového provozu, takže se jede podle jiných postupů. A když se tam cokoliv stane, tak je problém, protože se nikam nedovoláte. Není tam signál na mobil a ani záložní systém, který se používá na běžných komerčních letištích. Možná pevná linka, ale raději na to ani nemyslet.“
Pořadatelé využívají nejen český boeing, ale i třináct vrtulníků a několik menších vrtulových letadel.
Každopádně na všelijaké situace je posádka Smartwings připravená a i samotné letadlo prošlo před třítýdenním výletem do Saúdské Arábie pečlivou přípravou. „Brzdy jsou v polovině životnosti, klidně snesou ještě čtyři měsíce čilého provozu. Měnila se pneumatika na jednom z podvozků, pro jistotu s sebou vezeme další dvě pro případ defektu, zrovna vloni jsme tady jeden měli. No, a samozřejmostí je i hever, olejové a hydraulické náplně, prostě máme všechny ty věci, které zvládneme opravit na místě svépomocí. Dohromady 840 kg náhradních dílů a nářadí.“
Kromě toho si ale také každý z nich veze spacák a karimatku. „Většinou spíme někde na hotelu, ale minulý rok v Pusté končině žádný hotel prostě nebyl a organizátoři nám museli půjčovat svoje vybavení,“ směje se Šťastný. „Stany jsme si ale nebrali, snad nám dovolí přespat v letadle.“
Boeing 737 společnosti Smartwings teď bude sloužit organizátorům a členové posádky si jistě nenechají ujít příležitost zafandit si přímo u trati. Co doprovodné týmy budou jezdit po ose, to oni zvládnou vzduchem - kromě pořadatelů vozí třeba i VIP návštěvníky. Do Česka se letadlo i s početnou českou skupinou vrátí 19. ledna večer. Snad v něm bude i nějaký ten zlatý beduín pro nejlepší jezdce svých kategorií.
A jinak? Po menším chaosu v přístavu nás všechny čekalo přes 500 kilometrů do Bishy, kde je velký bivak a kde se pojede i prolog. Bylo to cestou necestou, jeli jsme sem osm hodin, a to jsme netušili, že další dvě hodiny strávíme čekáním v koloně, než se dostaneme na akreditaci. Před osmadvaceti hodinami jsme se potkali v Praze, matně si vzpomínám, že jsem dvě hodiny spal.
Ano, tohle je důstojný začátek Dakaru. Teď sprcha, konečně si vyčistit zuby, tři hodiny spánku a zítra se jede na test. Jo, a už jsem si pořádně prohlédl dacii a nového Shreka. Myslím, že se máme na co těšit!
Díky, že v tom letíte… tedy jedete s námi!