Článek
Nemusíme chodit kolem horké kaše, třída kamionů pro Dakar 2025 se musí obejít bez některých favoritů. O to větší je naděje, že české vlajky budou zase vlát vysoko, v ideálním případě úplně nejvýš. Stejně jako loni, tak i letos to nejspíš bude souboj Martina Macíka a Aleše Lopraise. Minimálně první tři dny na dakarské rally tomu nasvědčují.
„Jo, Aleš s tím jede také skvěle. Baví nás to a fanoušci musí být nadšení,“ kvituje v bivaku věčně usměvavý František Tomášek, Macíkův navigátor. A na jasně definovanou otázku, co o výsledku v obávané dvoudenní etapě rozhodlo, neváhá s odpovědí ani vteřinu: „Bylo to o štěstí! Vždyť to bylo celou dobu jak na houpačce, jednou jsme dělali gumu my, podruhé oni. Pak jsme se my někde zapíchli a oni o dvě duny dál. Pak jsme se zakopali, pak zase oni… Měli jsme lopaty v ruce třikrát, třikrát jsme těch devět tun tahali ven, a stejně jsme se vždycky někde potkali.“
„Mně osobně to nijak netěší, ale věřím, že lidé doma to vidí jinak,“ směje se Martin Macík. „Udělali jsme v 48h Chrono moc chyb, ale to je prostě závodění a zítra to může být jinak.“
Chrono 48 byla mimořádně náročná dvojetapa, která potrápila mnoho favoritů. Hvězdné české posádky kamionů se s ní však srdnatě popraly.
Nemá radost ani z toho, že v kamionech ubylo soupeřů, protože to vnímá tak, že konkurence jeho i celý jeho tým MM Technology žene vpřed. „Baví mě vyhrávat, jsem tady, abych vyhrával, a každý závodník chce být co nejvíc vepředu, to si nebudeme nalhávat. A.S.O. jako organizátor nedělá pro třídu kamionů nic, takže ač to zní jako klišé, mám radost i z toho, že si budujeme konkurenci.“
Rally Dakar je světově nejprestižnější závod terénních vozidel. Letos musejí závodníci v termínu od 3. ledna do 17. ledna 2025 urazit více než 7700 kilometrů saúdskoarabské pouště.
Všichni vědí, že první půlka Dakaru bude rozbíjecí. Přesto je tempo závodění tak vysoké, že to nikdo nemůže moc šetřit. Závodí se na plný plyn!
Macík jede s kamionem nejnovější specifikace EVO4, dohromady jsou na startu hned tři. A s tím jedním jede i rychlý Mitchel van den Brink, který ale nabral na první dvojici ztrátu. „Ještě ani pořádně nevím, co se stalo, asi zadní diferenciál. Tuším, že jel jenom na tři kola, což v těch terénech prostě skoro nejde. Uvidíme, až to rozebereme.“
Macíkův tým MM Technology se totiž na Dakaru stará hned o čtyři svoje auta a celkem je tu devět závodních kamionů, které v Sedlčanech postavili. „Což je dobré, ne? Těší mě, že naše kamiony zajímají takové profíky, jako je třeba van den Brink, a že s nimi můžou jet i hobíci.“
Tým MM Technology má na letošním Dakaru hned devět kamionů z celkových dvanácti, které vyjely ze sedlčanské dílny.
Podle Macíka se třída kamionů i díky tomu může zase vzchopit. „Podívej se na Žalu, který závodil s autem a teď přestoupil do naší kategorie. A včera za mnou byl jeden Ital, který letos startuje s autem, že by ho kamion možná zajímal. My mu ho rádi postavíme, prodáme a budeme mu ho servisovat a on pak třeba udělá nějaký pěkný výsledek, o kterém se mu v autech nemůže ani snít.“
Je ale faktem, že soudě podle prvních tří dní může Macíkovu obhajobu zlata ohrozit nikoliv kamion z jeho vlastní stáje, ale spíš odvěký rival Aleš Loprais, který s Macíkem v 48h vedl vyrovnanou bitvu.
Aleš Loprais jede se svým novým ivecem první závod, ale evidentně se s ním velmi rychle sžívá.
„A bude to z naší strany ještě lepší,“ slibuje Aleš Loprais. „Začínám auto konečně dostávat do ruky, poznávám, co si můžu dovolit. Díky delšímu rozvoru je iveco stabilnější a víc žehlí nerovnosti, takže s ním můžu jet rychleji než s pragovkou.“ V měkkých dunách, přes které také vedla etapa 48h Chrono, oceňuje i prostupnost terénem. „V jemném písku by byl problém, že bychom středovou rouru tahali po zemi, musel bych víc vybírat stopu. Na druhou stranu, tohle auto není tak zábavné na řízení jako pragovka, ta se dá klidně poslat bokem a krásně poslechne, tohle je víc kamion.“
Aby byl Loprais s kamionem Iveco, který připravil tým Jana de Rooye, úplně spokojený, musel na něm udělat pár úprav. „Neměl pádla řazení, takže jsme tam namontovali ta naše, včetně softwaru. Přidělali jsme i některé prvky telemetrie, které považuji za nezbytné a jsem zvyklý je aktivně používat. A třeba nastavení tlumičů jsme konzultovali s Romanem Krestou, který je na tohle skutečný mág,“ vypočítává změny, jimiž vůz prošel.
Hodně věcí museli upravit, zjevně však k lepšímu.
David Křípal, který dělá Lopraisovi čerstvě navigátora, si jízdu v kamionu chválí, že ho to baví. Má za sebou několik sezon v osobním autě, ale tady je fascinovaný technikou a tím, co si Loprais za volantem dovolí. „V kamionu se katují klidně i dva kilometry. Když víš, že před tebou není žádný kontrolní bod, a víš, kam máš jet, tak s kamionem se nemusíš bát snad ničeho a prostě si to zkrátíš, jedeš rovně. Což je tedy strašidelné, ale zvrhle vzrušující zároveň.“ Pak přiznává, že osobní auto bylo pohodlnější a že třeba úseky na roletách nebo v kolejích jsou pro posádku kamionu tím nejtěžším, že si pak přijde jako ve ždímačce.
Jisté je, že do cíle Dakaru je ještě zatraceně daleko, vždyť nejsme ani v polovině. Ale kdyby se to mělo vyvíjet tak jako dnes, kdyby bylo pořád na co koukat, tak bychom se vůbec nezlobili, ne?
