Článek
Ještě před zahájením loňského ročníku se na to spousta závodníků dívala skrz prsty, teď to berou jako samozřejmost. Hned pět etap letošní dakarské rally, včetně náročné dvoudenní Chrono 48h, mají motocykly a auta odlišnou trať. Navigátoři v autech se nemohou chytit již namalovaných stop od těch nejrychlejších motorek, takže ten, kdo startuje do etapy jako první, tedy otevírá trať, musí jet přesně podle roadbooku.
Jet mezi prvními nechcete ani v dunách. Nikdy totiž nevíte, co přesně bude za hranou.
„Je to samozřejmě těžší, protože předtím jsi měl nějaké vodítko a víceméně sis to podle svojí navigace jen potvrzoval. Teď první dvě tři auta jedou naslepo a rychle se ukazuje, jak kdo umí navigovat,“ říká Viktor Chytka, navigátor Martina Prokopa. Má za sebou už devět Dakarů v roli navigátora, z toho posledních šest právě s Prokopem. A za tu dobu si vydobyl respekt a patří k těm nejlepším.
Rally Dakar je světově nejprestižnější závod terénních vozidel. Letos musejí závodníci v termínu od 3. ledna do 17. ledna 2025 urazit více než 7700 kilometrů saúdskoarabské pouště.
Pořadatelé zvolili model oddělených tras, aby soutěž udělali ještě náročnější. Zároveň se jim nemíchají auta a motocykly dohromady, takže nevznikají kolizní situace, a také mohou obě kategorie odstartovat společně, tak auta i kamiony mohou vyrazit ráno dřív. Tím se zase snaží zamezit tomu, aby soutěžící dojížděli etapy za tmy. Obě dvě trasy přitom vedou relativně blízko sebe, takže je organizátor schopen je zabezpečit jak pořadatelsky, tak bezpečnostně.
„Mně osobně to nevadí, naopak,“ říká Viktor Chytka. „Když nemusíme předjíždět pomalejší motorkáře, je to lepší pro ně i pro nás. Úplně ideální by bylo, kdy měla každá kategorie svoji trasu, protože my v autech máme maximální rychlost 170 km/h a třeba kamiony a buginy jen 135 km/h, takže je dojíždíme a v prašných úsecích je nemůžeme předjet, pokud oni nereagují na náš sentinel.“ Chytka se však takové etapy na letošním Dakaru dočká, pořadatelé nepustí kamiony do těch nejobtížnějších dun v Pusté končině, protože vloni je většina kamionů nebyla ani schopná projet. Kamiony proto budou mít etapu nejen výrazně kratší, ale hlavně úplně jinou.
Kamiony mají stopy jasně dané, jedou až po motorkách a autech.
„Těším se na to, bude to nová zkušenost,“ hlásí František Tomášek, navigátor Martina Macíka. Téhle posádce už stačí jen kontrolovat umístění a nemusí nikam spěchat, vždyť mají náskok dvě a půl hodiny na druhého. Tomášek si tak v klidu vyzkouší novou disciplínu, protože kamiony jezdí až jako poslední, po těch nejrychlejších autech, takže před nimi nějaké stopy vždy jsou.
Těch pět oddělených etap v letošní soutěži pěkně motá pořadím, protože ti, kdo otevírají trať, jsou vždy těmi pomalejšími v cíli. Prokop s Chytkou už o tom vědí svoje. „Když jedete jako úplně první nebo mezi prvními třemi, tak musíte jet přesně podle navigace, krok za krokem, nesmíte nic přeskočit. To znamená, že musíte dojet až do bodu, v něm přesně odbočit, a pak pokračovat podle stanoveného směru do dalšího. Když však jedete podle stop, tak si můžete některé úseky nakrátit, v zatáčkách jedete delší a tedy rychlejší oblouk, prostě je to rychlejší. Sám pak přiznává, že takzvané katování (z anglického cut), znamená mnohdy výrazné zkrácení tratě. „Ve včerejší etapě jsme na stodvaceti kilometrech ušetřili asi kilometr a půl, kamiony pak na dvěstěpadesáti kilometrech nakatovaly třeba celých šest kilometrů. A to už je sakra znát.“
Motorkářům se odečítá čas za otevírání trati podle přesně daných algoritmů.
V motocyklech je to tak, že organizátoři prvním motocyklům vracejí čas, najdete ho ve výsledcích etapy úplně vpravo v zeleném sloupečku. Je pro to jasně stanovený algoritmus a nikdo s tím nemá problém.
Teď se samozřejmě ozývají posádky aut, že by se něco podobného mělo zavést i v jejich kategorii. Je to pochopitelné. Nikomu se totiž nevyplatí etapu vyhrát nebo v ní dojet mezi prvními třemi, protože následující den budou při hledání stopy logicky pomalejší a konkurence se na ně dotáhne. A třeba Sébastien Loeb si takhle počkal v závěru druhé etapy jen pár set metrů před cílem, aby následující den nemusel otevírat těžkou Chrono 48h. „Bylo to taktické a pochopitelné. Nikdo nechce jet jako první,“ řekl pak v jednom z rozhovorů. Otázkou však je, jak Loeb věděl, kolikátý jede, protože posádka v autě nesmí nijak komunikovat s týmem a nezná svoje průběžné umístění. Přihlížející u trati ale vidí výsledky online…
Podle Viktora Chytky se bude vracet čas v oddělených etapách dost možná už od příštího ročníku. „Bylo by to fér a na organizátory už tlačili ti nejrychlejší i letos. Donutí je k tomu a bude to stejný princip jako v motorkách. Protože jinak by se mohlo stát, že by se nikdo nehnal vpřed, protože jízdou na jistotu ve stopách aut před vámi byste jen postupně syslili čas a závod by vyhrál ne ten nejrychlejší, ale ten, kdo by jel na jistotu, takticky. A to by pak nebylo žádné závodění.“
A pokud bude dakarská rally rok od roku navigačně náročnější, což se organizátorům daří, tak bude pozice navigátora čím dál důležitější. Už teď totiž platí, že k dobrému výsledku potřebujete nejen rychlého řidiče a spolehlivé auto, ale také šikovného navigátora. Bez něj vám sebelepší pilot ani technika stačit nebude. Zbývá už jen doladit pravidla.