Dakar znovu přitvrdí, lámat se bude kolem poloviny. Češi si na něj ale věří

Správný Dakar má být těžký. Má to být extrémní zkouška odolnosti techniky i posádek, má to být navigační výzva a test řidičských schopností mistrů volantu. To platilo od samých počátků soutěže, kdy závodili samozvaní dobrodruzi, a platí to i v moderní éře továrních týmů s profesionálními piloty letícími pouští jako o život.

A rozhodně to platí pro novodobou „arabskou“ éru Dakaru s novými pořadateli, kteří s každým ročníkem hledají cesty, jak soutěž ještě víc přitvrdit. Loni závodníci poprvé zavítali do nesmírně rozlehlé a zcela opuštěné části světa s příznačným jménem Pustiny (Empty Quarter), letos tam bude vést rovnou celá maratonská etapa.

Nejde jen o náročné prostředí nekonečných dun a těžko dostupné pomoci, jde také o zcela nový formát dvojetapy pojmenovaný Chrono 48. Jedná se v podstatě o jednu etapu rozdělenou do dvou dní, přičemž první den závodí posádky do 16:00, následně musí zastavit v nejbližším dalším provizorním bivaku – těch bude podél celé 530kilometrové trati celkem osm. Kam kdo dojede, tam musí nocovat. Druhý den ráno posádky znovu odstartují a dojíždějí do cíle, přičemž rozhoduje celkový čas (tedy součet časů z prvního a druhého dne), za který danou trasu absolvovaly.

Na papíře to vypadá docela jednoduše – jet první den na krev, ujet co nejdelší vzdálenost, s úderem čtvrté někde zakempit a druhý den dojet zbytek. „To je ideální scénář,“ pokyvuje hlavou Martin Macík jr., pilot závodního kamionu. „Ale třeba kdybychom měli poškozené auto, tak by pro nás mohlo být výhodnější po 16:00 už dál nezávodit, ale vrátit se k nejbližšímu bivaku a tam věnovat čas opravování.“

V Pustinách (Empty Quarter) na to posádky totiž budou víceméně samy, pokud jim nepomůžou jejich kolegové závodníci. Bivaky také budou jen provizorní čili bez mechaniků a vlastně i bez jakéhokoliv zázemí (a také bez dostupných informací o vývoji etapy), takže jakýkoliv větší problém může být i pro favority konečná. „Smyslem toho je vrátit se ke kořenům Dakaru,“ vysvětluje Martin Macík starší, šéf týmu MM Technology.

Jenže z praktického pohledu je tu celá řada dosud nevyjasněných otázek – například kolem startování druhý den. Ten první odstartují skupiny po sobě (kvůli bezpečnosti od nejrychlejších po nejpomalejší, tedy hned brzy ráno motorky, po nich auta a nakonec kamiony), jenže druhý den bude těžké při simultánním startu z několika bivaků naráz toto pořadí udržet, když se pak všichni sjedou na stejné trati. „Na otázku, jak se bude druhý den startovat, mi žádný z organizátorů zatím nedokázal odpovědět,“ krčí rameny Martin Macík jr.

David Pabiška, motorkář startující v náročné skupině Original by Motul, má svou představu: „Podle mého budou druhý den starty motokrosového typu, tedy že budou všichni na jedné lajně a odpálí to ve stejný moment. Protože si nedovedu představit, jak jinak by to dokázali zorganizovat.“

Viktor Chytka, navigátor Martina Prokopa, má ještě jednu obavu: „Každá posádka si s sebou má vézt věci na přespání – stan, karimatky, spacáky – jenže některá auta a všechny buginy a motorkáři mají smůlu, nemají to prostě kam dát. Těm by to měli rozvézt organizátoři. Ale jak to zvládnou, když bude každá posádka jinak rychlá a nocovat jinde, to si vůbec neumím představit. Podle mě bude nakonec všechno jinak…“

Po dvojetapě Chrono 48 následuje den volna, jenže ještě předtím musí posádky absolvovat 800kilometrový přesun do Rijádu. „Část posádek hodí svá auta a motorky na kamion a přesun absolvuje letadlem. Jenže my to s kamionem musíme prostě ujet – a to je nějakých osm až devět hodin. A co kdybychom třeba měli nějaký technický problém,“ dumá Martin Macík jr. Podle nejnovějších informací ale organizátoři slibují vlak, na který bude možné naložit i kamiony, nic však zatím není stoprocentně jisté.

Jasno není ani kolem další novinky – paralelních tras. „Organizátoři připraví roadbook A a roadbook B, které budou mít stejný start a cíl, ale v určitých bodech se trasy rozpojují a zase spojují. Dřív, když jste se trochu ztratili nebo vám nefungovala navigace, tak se dalo držet toho před sebou a jet podle kolejí, jenže to by tím pádem nebylo možné,“ popisuje František Tomášek, navigátor Martina Macíka jr. Ten k tomu dodává: „Teď nám to neplánovaně dali v Maroku, nikomu nic neřekli a kompletně všichni se ztratili.“

Viktor Chytka připomíná, že se totéž zkoušelo už loni: „Jenže někteří jezdci si vybrečeli, že to takhle nechtějí, protože by jedna část trasy mohla být obtížnější než ta druhá. Tenhle tlak na organizátory bude podle všeho znovu i letos.“

Martin Prokop ale říká, že jemu je to jedno: „Podmínky jsou pro všechny stejné. Já prostě pojedu tam, kam mi navigátor řekne.“ A totéž platí i pro Martina Macíka: „Jet v dunách bez stop není vůbec komfortní, navíc v době, kdy je slunce nahoře a nejsou vidět stíny. I proto se obvykle snažíme hrnout do stop, protože tam se to dá držet. Ale v tomhle případě budu muset víc věřit svému navigátorovi a nekecat mu do toho. Nakonec by to mohlo být zpestření, protože my si v navigaci věříme a minulý Dakar nebyl navigačně úplně složitý.“

Potom ale teprve přijdou etapy kolem Ha'ilu a Aluly, což byla loni ta nejtěžší část závodu, kdy se rozhodovalo o celkovém umístění v celém Dakaru. Rallye Dakar 2024 by tak měla znovu potvrdit, že jde o nejtěžší závod na světě.

Dobrou zprávou však je, že jsou na něj obě české posádky dobře připravené. „Závodit budeme s Čendou, se kterým jsme loni zajeli druhé místo. Jde tedy o ověřenou techniku, již jsme už jen dolaďovali – třeba nastavení podvozku – abychom ještě zrychlili,“ pochvaluje si David Švanda, mechanik posádky Martina Macíka.

To Martin Prokop letos musel přistoupit k velké přestavbě, kdy ze Shreka vymontoval atmosférický V8, který už tempu soupeřů nestačil, a nasadil upravený twin-turbo V6. „Očekávání jsou samozřejmě velká – loni jsme dojeli šestí a letos máme výkonnější motor. Ale já jsem v tomhle opatrný, protože rok předtím jsme skončili kvůli poruše diferenciálu na 25. místě, to se zkrátka nedá předpovědět. Nebudeme vyhrávat etapy, tak rychlí ani nejsme, ale chceme tlačit a číhat a postupně se prokousávat pořadím nahoru,“ vysvětluje svou strategii na závod Martin Prokop.

U posádky Martina Macíka by to mělo být podobné, jak vysvětluje šéf týmu Martin Macík starší: „Není to sprint, je to maraton. Opakuji jim: ‚Jeďte jako zrychlený ČSAD a bude to v pohodě.‘ Takže když uvidíte kluky jet v první půlce kolem pátého místa, tak je to úplně v pořádku.“ Dakar se totiž bude lámat až kolem poloviny a vyhrát může jen ten, kdo dojede do cíle.