Na příštím autosalonu v Paříži budou nápisy v čínštině a nezachrání to ani velkoprezentace domácích

Pamatujete ty časy, kdy se na věhlasných autosalonech představovaly žhavé novinky, sličné hostesky zdobily nablýskané káry a automobilky se předháněly v tom, kdo bude mít zajímavější stánek? Po avizování návratu pařížského autosalonu jsem zajásal, že se tyto doby vrací zpátky, jenže ouha.

Už první minuty návštěvy bývalého motoristického svatostánku ukázaly, že je všechno jinak. Proběhl jsem všechny tři obsazené haly (z osmi) a s hrůzou zjistil, že nemám o čem psát. Obytňáky? Až na jeden koncepční Renault nula. Auta se spalovacím motorem? Takřka vulgarismus a téměř zakázané zboží.

Správně tipujete, že pódia vystavovatelů byla osázena vozidly na plný či částečný bateriový pohon, přičemž plug-in hybridy zažívaly hodně velký ústup. A teď zvedněte ruku, koho elektromobily opravdu zajímají natolik, že byste o nich chtěli číst stohy autosalonových článků? Nehlaste se všichni…

Nebudu ovšem neobjektivní, na několika stáncích skutečně došlo k premiérovému odhalení nových modelů, nicméně opět šlo o elektra. Šel jsem na další představovačku a zase elektro. Poslední naději jsem tedy vložil do vietnamského VinFastu, na jehož stánku se každý účastník posléze dozvěděl, že VinFast je/bude výhradně all-electric.

Takže ne, chtěl jsem vám představit nějaké cenově dostupné auto se spalovacím motorem, případně neznámý obytňák, jenže takové zboží se v Paříži zkrátka neukazovalo.

Dalším faktorem, poukazujícím na určitý úpadek salonu, potažmo evropského auto průmyslu, je neúčast prakticky většiny předních automobilek. Starý kontinent tak zachraňovala více méně jen domácí Francie, za níž kopaly Peugeot, DS Automobiles, Renault, Alpine a Dacia. Ještě tu byl Jeep (a jeho elektro Avenger) a účastnil se formou venkovní prezentace (pršelo samozřejmě) svého dealera i Mercedes (elektromobily včetně EQE SUV).

U francouzských lvů stála za shlédnutí leda nová 408, jež na fotkách vypadá působivě a v reálu jakbysmet. Přestože výrobce dovezl na ukázku jen plug-in hybridy, víme, že vozidlo nabídne i neelektrifikovaný pohon. A vůbec se nebudu divit, pokud se tohle prostorné vozidlo stane tahounem značky.

U DS Automobiles jsem mohl shlédnout celou jejich produktovou řadu čítající čtyři modely, zejména pak nedávno faceliftovanou DS 3. S ní jsem se krátce seznámil, prozkoumal použité materiály i vylepšený infosystém a usoudil, že realizované omlazení kráčí správným směrem.

Renault na místě hýřil rovněž koncepty, nicméně jeho hlavní nota byla opět elektrifikovaná. Jestli byste čekali nějakou levnou lidovku à la Clio? Nic takového, prim hrál elektrický Megane nebo hybridní Austral.

Na konci největší haly jsem si krom pár supersportů mohl „osahat“ třeba Teslu, Fisker Ocean, zatímco poměrně značnou část plochy hned u vstupu měl zabranou francouzský výrobce Hopium a jeho jediná hi-tech koncepční vodíková vlajková loď Machina. K vidění bylo též pár veteránů, ovšem přestavěných na elektropohon.

Reputaci běžných aut tak musela zachraňovat Dacia, která přivezla všechny své modely v nových barvách a s čerstvým logem/maskou. Můžeme vás ujistit, že je plně plastová, na pohled hezká, avšak na omak laciná. Na druhou stranu „dáčka“ si nikdy nehrála na hogo fogo.

Jo a taky jsem prozkoumal nový hybridní 140koňový motor, složený z atmosférické šestnáctistovky, dvou elektromotorů, multimódové převodovky a 200voltové baterie. Jednotka pochopitelně slibuje inovace, vyšší výkon, nízkou spotřebu, ovšem logicky také vyšší cenu. A to je něco, co nemusí klasický český zákazník úplně vítat. Drahou Dacii…

Tím, že se na Paříž přední výrobci vybodli, uvolnili cestu čínským automobilkám, které zaplnily podstatnou část výstavních ploch. A pochopitelně v drtivé většině elektromobily, sem tam plug-in hybridy.

Návštěvníci včetně mě si tak mohli prohlédnout bateriově poháněná vozidla na sto způsobů, takže si umíte představit tu „zajímavou“ podívanou. Každopádně se na místě ukázaly značky BYD, ORA, Seres (Dongfeng), Maxus, Wey, MG a další nepříliš profláknuté firmy, mávající transparentem „hledáme dealery“.

Zdviženým prstem pro etablované výrobce by měla být kvalita, provedení a zpracovaní jednotlivých čínských vozidel. Tyto prvky už totiž neodpovídají ruské buchance, nýbrž standardním dopravním prostředkům pro Evropany.

Jenže se opět nebavíme o autech pro běžné lidi, jelikož mezi prezentovanými kousky, když nepočítáme bateriové mikroautomobily, nebylo nic do cca půl milionu. Zato auťáků k milionu a více přehršel.

Číňané však peníze mají a do těchto akcí je kvůli zviditelnění rádi investují, jelikož postupně kompletují evropské homologace a rozjíždějí svůj byznys ve velkém. A zcela upřímně, nelze říci, že by jejich výrobky byly špatné, v mnoha případech je tomu naopak. Jen už zkrátka nejsou dle očekávaní levné…

Pařížský autosalon si pro nás novináře připravil i testovací jízdy, o jejichž vytíženosti vypovídá můj příchod ke registracím po desáté hodině dopolední, kdy jsem byl úplně první zájemce (areál otevíral cca v sedm). Na výběr k otestování totiž byla elektrická dodávka z Číny, elektrická dodávka z Německa, elektrická dodávka z Francie, vodíková dodávka z Francie a elektrický pětitunový náklaďák Renault.

Nepohrdnul jsem vodíkovým Peugeotem Expert s nosností 1 000 kg, jehož produkční fáze začíná ve Francii ve formě elektromobilu a končí v Německu přestavbou na vodíkový pohon. Jak efektivní… Každopádně má vůz ještě baterii o kapacitě 10,5 kWh, 4,4kilogramové nádrže na vodík a dojezd s plnými zásobníky energie okolo 400 km.

Tam, kde jsou H2 stanice, určitě zajímavá volba, jelikož tankování vodíku máte odbyté za tři až čtyři minuty. Potom stačí už jen zařadit D a směle vyrazit vstříc další práci.

Nevynechal jsem ani možnost (pro zajímavost) řídit plně elektrický velký náklaďák Renault D16 o hmotnosti 5 000 kg, na nějž je potřeba řidičák skupiny C. Původně několikakilometrová jízda se změnila v nedobrovolné objevování úzkých pařížských ulic, jelikož ke mně přidělený specialista neuměl příliš řídit, neuměl příliš anglicky a jeho orientační smysl dosahoval bodu mrazu.

Samozřejmě jsem se díky navigačním pokynům mého mistra ztratil, namísto klidné půlhodinky zažíval více než hodinové peklíčko, vyhýbal se v úzkých uličkách autobusům a učil se francouzsky, protože můj absolutně ztracený mentor v totálním stresu zapomněl mluvit anglicky. Závěrečky v autoškole byly oproti tomuhle brnkačka.

Na to, že jsem přiděleného zástupce prosil o jednoduchou trasu, jsem dostal Paříž na syrovém motoristickém podnose. Skutečně ne, nechtěl bych tu dělat šoféra náklaďáku, ba dokonce kamionu.

Autosalon Paříž, kdysi prestižní událost, dnes poněkud jinak koncipovaná akce, rozhodně ukázal, že se staré časy už nikdy nevrátí. Nezájem tradičních automobilek se pokusili zachránit domácí, jenže ti na záplavu čínských produktů rozhodně nestačili. Jestli bude tato akce i příští rok, tipuji, že se k zaběhnuté francouzštině a angličtině přidá ještě čínština.

Autosalon tedy pro média z hlediska obsahu byl více méně ucházející a v něčem i zajímavý, ovšem pro širokou veřejnost? Snad herní konzole s videohrou Gotham Knights, stánky s tuningem či autopříslušenstvím nebo třeba motokárová dráha budou důvodem, proč se do Paříže vydat…