UAZ slaví 80. narozeniny a odhaluje plno zajímavostí

UAZ (Uljanovskij Avtomobilnyj Zavod) byl založen roku 1941, a tedy letos slaví kulaté 80. výročí, k čemuž zástupcům automobilky zajisté blahopřejeme. Ani oslavenci nezůstali pasivní, oprášili archivy a vyndali z nich řadu zajímavostí, o nichž spousta z vás neměla ani tušení.

Ale dnes se to změní, jelikož jsme pro vás řadu milníků zpracovali, a vy tak můžete pohodlně objevit pozoruhodnou historii tohoto východního producenta.

Na jaře roku 1943, tedy po konci Bitvy u Stalingradu, byli nejvyšší zástupci automobilky UAZ povoláni do Moskvy, kde dostali instrukce k poválečné produkci nových vozidel. Jedním z nich byl 3,5tunový nákladní automobil s dieselovým motorem, který nesl ve fázi prototypu (1. 5. 1944) označení UIZIS-253 a v Sovětském svazu neměl obdoby. První dynamické testy také odhalily, že vůz vykazuje daleko lepší vlastnosti než srovnatelný americký Studebaker.

Na konci roku 1943 společnost UAZ dokonce zorganizovala vlastní montovnu třínápravových amerických naklaďáků Studebaker. Byť šlo o konkurenta domácímu ZIS-5, koncern General Motors neváhal a pro sovětský trh dodával odolnější zážehové motory, které mohly spalovat nízkooktanový benzin. Několik stovek vozů tak skutečně vzniklo, skončilo (nečekaně) v armádě a nosilo raketové odpalovače zvané Kaťuša.

Dne 17. července 1947 počal na základě žádosti Ministerstva automobilového průmyslu projekt stavby moderního komplexního zázemí pro UAZ, což měl na starosti institut Promstroyproekt.

Roku 1956 byly první exportní modely GAZ-69 dodány do Indonésie, ovšem pár dní po doručení se přišlo na to, že se z jejich pneumatik staly spíše mycí houby. Proč? Obutí vyrobené z přírodní gumy (kaučuku) velice zachutnalo tamním termitům, kteří si na první várce řádně pochutnali. Výrobce na to zareagoval velice rychlou technologickou změnou pro produkci pneu do tropických oblastí.

V roce 1959 se kolona testovacích jezdců valila v uazech přes poušť u města Astrachaň až k řece Volze. Extrémně náročné podmínky daly zabrat jak pilotům, tak samotným vozům, jejichž motory navíc vedrem sotva bručely. Když konvoj dorazil k vodě, jeden z šoférů zapomněl zatáhnout ruční brzdu, načež vozidlo sjelo přímo do řeky. Vzhledem k zavřeným a zatěsněným dveřím vznikl vztlak, díky němuž uaz chvíli plaval. Tedy dost dlouho na to, aby jej všichni zainteresovaní jezdci-plavci dokázali dotlačit k břehu. Od té doby se uazům říká vozidla do každého terénu.

Prvním elektromobilem z uljanovských dílen byl UAZ 450EM vyvinutý v roce 1959 a postavený na bázi standardních modelů UAZ 450 a UAZ 450A, jimž se všeobecně přezdívá Buchanka. Auto bylo určeno pro práci na letištích, přičemž trakční baterie mělo umístěné ve dvou sekcích – pod podlahou a ve speciálních boxech po obou stranách karoserie. V roce 1975 přišel požadavek na vývoj dalších elektromobilů, z čehož vznikl model UAZ-451 MI s akumulátorem o hmotnosti 600 kg.

Je snazší budovat infrastrukturu, nebo auta? B je správně! V roce 1960 tak začaly vývojové práce na modelu UAZ-451S vybaveném odnímatelnými sněžnými pásy a lyžemi, vhodnými pro pohyb v silně zasněžených oblastech. V roce 1963 první prototyp skutečně spatřil světlo světa a o tři léta později prošel finální zkouškou, když projel skrze celou Novosibirskou oblast. Vozidlo uvezlo 600 až 800 kilogramů, přičemž nasazení jednoho pásu trvalo dvěma lidem asi hodinu.

Jeden z reportů národních zkoušek modelu UAZ-469 popisuje děj od července 1962 do února 1963, kdy auta najela až 30 600 kilometrů. Část úseků vozidla absolvovala rovněž s nákladem a přívěsem s celkovou zátěží 850 kilogramů, ovšem co je zajímavé – hlavní testovací partie probíhala v extrémně náročném prostředí Pamíru (pohoří v Tádžikistánu). Modely tehdy prokázaly své schopnosti a potvrdily, že jsou hodny sériové produkce.

Roku 1970 byly všechny zkoušky i testy pro UAZ-469 hotové a vozidlo připravené k sériové produkci. Zbývalo pouze posvěcení od nejvyšších autorit, nicméně místo „ano“ dorazila odpověď „ne“ – státní institut totiž už zainvestoval mnoho peněz do závodů VAZ a AZLK. V uljanovské fabrice se s tím však nesmířili a zamířili rovnou za samotným Leonidem Iljičem Brežněvem, generálním tajemníkem ÚV KSSS. Po cirka půlhodinovém rozhovoru následovalo zasedání a až teprve na něm byl vydán rozkaz k uvolnění financí pro nákup vybavení pro produkci 469.

Na jaře 1973 dva novináři osedlali dvě 469 a vyrazili na 4,5 měsíce trvající túru z Moskvy do Magadanu a zpět. Na cestě dlouhé 40 tisíc kilometrů zdolali mnoho přírodních nástrah, přičemž výsledkem expedice bylo zaplnění prakticky veškerého hlavního mediálního prostoru v Sovětském svazu.

V srpnu 1974 vyšplhaly tři zcela sériové uazy 469B bez jakéhokoli dodatečného vybavení (řetězy, navijáky) na 4 200 metrů vysoký klikatý svah kavkazské hory Elbrus. Samotné stoupání trvalo 38 minut a každý vůz tehdy spálil asi 20 až 30 litrů benzinu. Výlet nebyl plánovaný, jezdci zachraňovali horolezce v tísni, kteří by jinak nepřežili noc.

3. června roku 2010 Rusové ustanovili nový rekord, když se do modernizovaného modelu UAZ-469 nasoukalo celkem 32 lidí. Automobil celkem vážil 1 900 kilogramů, tedy podobně jako africký slon. Chcete znát tajemství, jak se to účastníkům povedlo? Inu šlo o studenty Státní cirkusové školy.

Psal se rok 2014, kdy UAZ Patriot zvládl za 38 dní ujet 21 tisíc kilometrů vedoucích z (a zase zpět do) Krasnojarska skrze zamrzlou Tundru a ledovou pokrývku Laptevského moře. Off-road po dobu expedice spořádal čtyři tuny benzinu, přičemž nejnižší naměřená teplota během výpravy dosahovala minus 40 stupňů Celsia. Aby posádka během výpravy neumrzla, využívala práce nezávislého topení Hydronic od německé společnosti Eberspächer.

V roce 2015 se slavné dakarské rally zúčastnil také vlajkový off-road UAZ Patriot, který prošel drobnými úpravami. UAZ uvádí, že systémy typu chlazení 2,7litrového čtyřválce ZMZ i kabinová klimatizace fungovaly perfektně i při teplotách nad 49 stupňů Celsia. Automobil celkově urazil 14 tisíc kilometrů s průměrnou spotřebou 13 litrů benzinu na sto kilometrů, navíc vybaven terénními pneumatikami a střešním nosičem.

Ruská automobilka UAZ se tedy může pyšnit bohatou historií plnou zajímavých milníků, ale i divokých konceptů či výprav. Výrobce je aktivní dodnes a své vozy prodává takřka po celém světě včetně Evropy, a tedy i v Česku. Současné portfolio zahrnuje vlajkový off-road Patriot, z něj vycházející Pickup, dále tu máme nástupce 469 – Huntera, užitkové Profi a zajisté legendární buchanky, které patří k nejoblíbenějším uazům nabízeným na starém kontinentu.