Článek
Několikrát jsem si toho všiml. Nadšení návštěvníci muzea Porsche ve Stuttgartu míjí Type 64 jen s povinným cvaknutím fotoaparátu mobilního telefonu a nadšeně se hrnou k Porsche 356 No. 1. Neúcta? Nikoliv, jen neznalost. Přitom Type 64 stál na samém prvopočátku, člověka skoro láká napsat, že před Kristem. Jenže dá se to pochopit. Ve 20. a 30. letech se stal automobil symbolem národní hrdosti a droboučký vůz se slavným motorem zdánlivě nemohl konkurovat oheň plivajícím šestnáctiválcovým bestiím od značek Auto Union a Mercedes-Benz.
Typ 64 se představil na automobilové výstavě ve Frankfurtu v září 1938. Byl navržen pro závod Berlín – Řím a jeho vývoj vedl jistý Ferdinand Porsche. Lehká hliníková karoserie aerodynamických tvarů byla vyrobena ručně podle dřevěného kopyta – její tvary navrhl Erwin Komenda, který je zodpovědný i za design prvních vozů Porsche 356.
Vůz Type 64 vznikl ve třech provedeních, každý z nich čekal jiný osud
Pro Porsche to byla jistá satisfakce, protože předtím mu Adolf Hitler přikázal plýtvat talentem na auto pro masy, které mělo označení KdF. Profesor Porsche se ale myšlenky na lehký závodní automobil nikdy nevzdal. A když se v roce 1938 setkal s majorem Adolfem Hühnleinem, šéfem Oberste Nationale Sportbehörde, tedy organizace, která byla zodpovědná za pořádání motoristických sportovních akcí v Německu, vnukl mu myšlenku, že by říše měla uspořádat nějaký velkolepý motoristický podnik, při kterém by ukázala i nový lidový vůz. A ono se to povedlo!
Když přišla zakázka postavit vůz na 1 500 kilometrů dlouhý závod z Berlína do Říma, který byl plánovaný na září 1939, měl Ferdinand Porsche již více než polovinu auta hotovou. V dílnách v Reutter, přes ulici od Zuffenhausenu, začali stejní lidé, kteří pak pokračovali ve vývoji modelu 356, postupně stavět tři automobily, jež oficiálně nesly označení Type 60K10, ale u Porsche se jim neřeklo jinak než Type 64.
Ferdinand Porsche na autě v tichosti pracoval ještě před oficiálním zadáním
Vůz měl samonosnou hliníkovou karoserii, kola zakrytá odnímatelnými panely, a přestože sdílel techniku s Volkswagenem Type 1, na karoserii a podvozku byly použity technologie vyvinuté v leteckém průmyslu. Protože šlo o automobil určený pro vytrvalostní závod, navrhli ho tak, aby měl vekou palivovou nádrž, která zasahovala až do kabiny. Sedadlo spolujezdce proto muselo být posunuté o třicet centimetrů dopředu a blíž ke středu auta. Stačí jeden pohled na vzhůru se zužující kokpit a je vám jasné, že prostor pro posádku nebyl prioritou.
Motor použitý v Type 64 / 60K10 byl standardní vzduchem chlazený čtyřválec o objemu 985 cm3 použitý ve vozidle KdF. Zvýšením kompresního poměru výkon vyšplhal na 32 koní při 3 500 ot./ min. a změna stálého převodu pro lehčí, silnější a aerodynamičtější auto znamenala maximální rychlost 174 km/h.
Jenže válečné dění odsunulo start závodu na neurčito a první vyrobený Type 64 se stal majetkem říše. V prosinci 1939 ale bylo vyrobené druhé auto a v červnu 1940, válce navzdory, vznikl i třetí naplánovaný exemplář; čísla jejich podvozků byla 38/41, 38/42 a 38/43.
Na fotkách je třetí dochovaný kus Type 64, který Porsche a jeho syn Ferry používali k běžnému ježdění
Hned první vůz ale záhy havaroval a pak byl vrácen zpět do továrny. Druhé auto fungovalo jako testovací a třetí se stalo osobním vozem Ferdinanda Porsche, který s ním jezdil vlastně každý den. Nicméně na jeho autě se z neznámých důvodů během let 1940 až 1945 ocitl podvozek z havarovaného sportovního vozu č. 1.
A těch bílých míst je víc… Kvůli bombardování Ferdinand Porsche přesunul svůj závod do rakouského Gmündu, kam s sebou vzal i auta číslo 2 a 3. Když na konci války Američané oblast obsadili, vůz číslo 2 zabavili a poměrně nevybíravým způsobem mu odřízli střechu a udělali z něj kabriolet.
A vůz číslo 3? Ten mohla rodina dále používat až do roku 1949. A někdy na přelomu let 1948 a 1949 se na něm objevil i dnes světoznámý nápis Porsche vyvedeným širokým fontem, který automobilka používá vlastně dodnes. A právě tento automobil se nyní objeví na aukci v Monterey…
Od Porsche ho koupil švýcarský závodník Otto Mathé společně s hromadou náhradních dílů, ze kterých postavil ještě jeden automobil, který se ale nikdy nezlegalizoval. Vůz číslo 3 dostal registrační značku T2222.
„Když jsme vůz začali prohlížet, byli jsme zmateni,“ vysvětluje Oliver Schmidt z Muzea prototypů v Hamburku. „Neseděla čísla převodovky, spousta dílů byla v krabicích a jeden z klíčků zapalování jsme našli v krabici plné lyžařských vázání.“ Jenže pak se celý příběh začal rozplétat, přičemž na jeho konci je Andy Prill, uznávaný specialista na značku Porsche, který vše nedávno prošel a kontroloval: „V mé kariéře jsem viděl nespočet speciálních aut Porsche, ale nikdy předtím nic takového. Při zkoumání pravosti typu 64 číslo 63 jsme se zaměřili nejen na podvozek, ale na každý detail. A po mnoha dnech strávených s autem jsem našel důkazy o tom, že všechny klíčové komponenty automobilů jsou originální, jak byly postaveny v roce 1939/1940. Jedná se o historicky nejvýznamnější ze všech vozů Porsche a je prostě neuvěřitelné najít první Porsche v tomto původním stavu.“
Type 64
A právě teď bude zmíněný unikát nabízen v aukci, aniž jeho cenu dokážeme jen odhadnout. Však asi víte, jak to s ním je. Pro znalce unikát, pro běžné fanoušky závodní automobil KdF, jenž byl postaven pro závod, který se nakonec nikdy nejel…