Článek
Od roku 2017 vyrobil víc než tři sta šlapacích autíček a nepřestává ho to bavit. „Anglie, Maďarsko, Japonsko, Malajsie, ale hlavně Česko,“ vypočítává z hlavy uprostřed svojí malé dílny v Sazovicích na Zlínsku nejčastější místa, kam šlapací autíčka prodává. „Původně jsem si myslel, že zájem bude hlavně v zahraničí, samozřejmě, že kvůli ceně, ale spletl jsem se. Proto mám název firmy v angličtině. Do USA jsem jich taky pár prodal, ale tam to krachuje na dopravě a clu,“ vysvětluje Večeřa.
Na výrobě šlapacích autíček se podílí patnáct subjektů, ale finální montáž dělá Tomáš Večeřa vždy sám
Historie šlapacích autíček se v Česku táhne až do dob první republiky, kdy je vyráběl Sodomka. Učili se na nich klempíři i čalouníci, a teprve když obstáli, nechal je uznávaný karosář dělat i velká auta. Byla vyrobena tak kvalitně, že pokud nezůstala někde pod okapem nebo je nevyhodili původní majitelé do šrotu, tak fungují dodnes. Po válce se ale v hračkárnách prodával jen ruský plechový Moskvič, a zatímco šlapací autíčka si dál získávala nové majitele zejména v Itálii, Francii a Německu, kde se čile vyráběla, tak u nás se na ně postupně zapomínalo.
„Sám nějaké to starší mám, ale nikdy jsem neměl ambice dělat renovace těch starších kousků, je to nevděčná práce,“ krčí rameny Večeřa. „Místo toho raději dělám nové kusy, to mě baví, za to dám ruku do ohně.“
Jeho prvním šlapacím autíčkem byla stará Škoda Felicia. „Vyrobil jsem ji v podstatě na koleně, ale vlastně stejně, jako se dělají autíčka dodnes. Napřed jsem udělal hrubé tvary ze dřeva, pak jsem to dotáhl do konce. Na takzvané kopyto se natáhl laminát, a tak vznikl negativ. Použil jsem klikový mechanismus na šlapky, takže se děti mohou šlapáním rozjet dopředu i dozadu, a první šlapací autíčko bylo na světě. Dcera s ním jezdila venku po ulici, řádila na něm ona i ostatní děti a všem se to líbilo, malým i velkým.“
Většina autíček se vyrábí již pro konkrétního zákazníka
Když Večeřu posloucháte, přijde vám to vlastně úplně samozřejmé. Stejně jako když vzpomíná, jak vyrobil druhé šlapací autíčko pro svého souseda a pak třetí, které nabídl na internetu v bazaru. „Prodal jsem prvních dvanáct autíček, bez fotek, bez prezentace, neměl jsem ani jedno vyrobené, neměl jsem díly, ale lidi mi důvěřovali a já to bral jako závazek,“ přibližuje svoje začátky, které připomínají podnikání v devadesátkách. „Takže jsem se vykašlal na práci, co mě živila, založil jsem firmu Czech Pedal Car a pustil se do výroby šlapacích autíček na plný úvazek.“
„Původně jsem vymýšlel a navrhoval velkokapacitní kuchyně, kde se třikrát denně vydalo třeba tisíc jídel, ale úplně původně jsem pekař. Pekařinu už sice dávno nedělám, ale doma si pořád děláme svůj vlastní chleba, máme dvanáct let starý kvas, takže vím, že na tom pořekadle, že s poctivostí nejdál dojdeš, opravdu něco je.“
Celá výroba šlapacích autíček je ruční práce a podílí se na ní nějakých patnáct lidí, i blikající světla jsou ručně malované. „Spoustu věcí jsem si na začátku dělal buď sám, nebo jsem objížděl známé, kteří vyrobili to, co jsem sám nezvládl, ale aktuálně máme stálé dodavatele, se kterými jsme v úzkém kontaktu. Jedna z firem, která nám dodává, třeba dělá zakázky i pro Škodovku a Jaguar,“ přibližuje Večeřa vznik šlapacích autíček. „Jsem pyšný, že z tří set vyrobených autíček jsme měli jen tři reklamace, všechny byly na vadný vypínač elektroinstalace. Oprava obrazně řečeno za pětikorunu, ale teď už máme jiné, lepší vypínače, takže už by se to stávat nemělo.“
Vše je vyráběno s maximální péčí a se smyslem pro detail
Finální montáže si ale Večeřa dělá ve své malé podkrovní dílně v rodinném domku, kde i bydlí. „Manželka mi neuvěřitelně pomáhá, zvládá a stará se nejen o nás všechny, ale taky o komunikaci s dodavateli i zákazníky, často je usměrňuje. Já sám jsem stará škola, jedu vlastně jen mail a telefon a většinu svých zákazníků v Česku znám osobně, protože oni si přijedou většinou k večeru nebo o víkendu.“
První autíčka měla na své registrační značce GT. Ovšem ne jako Gran Turismo, ale jako Gottwaldov. Teď mají označení ZL jako Zlín. „Ale samozřejmě, že uděláme i značku na přání, možnosti individualizace jsou u šlapacích autíček široké a mě baví zákazníkům vyjít vstříc.“ Stejně rád je ale Večeřa, když si u něj někdo objedná šlapací autíčko jako stavebnici. „Líbí se mi, když si to někdo doladí nejen podle návodu, ale když si to složí s invencí, tu si něco dodělá, tu přizpůsobí… To je skvělé! Ale pozor, je to spíš pro ty šikovnější, kdo si doma neumí ani vyměnit žárovku, ten ať se do toho raději nepouští.“
Kromě Felicií Večeřu aktuálně těší a živí výroba šlapacích tatrovek. První kus šel do tatrováckého muzea, další pak zákazníkům. „Tatra Kopřivnice nám dovolila vyrobit padesát kusů, takže devětačtyřicet půjde zákazníkům. Je to spíš pro starší děti, tak osm až dvanáct let, je to větší autíčko, vždyť má 1,6 metru na délku.“
Tohle je (bude) největší novinka v nabídce
Večeřa umí vyrobit i věci na zakázku, ale tam rovnou varuje, že je to drahé. „No ona nejsou levná ani naše autíčka,“ říká až omluvně. „Bláhově jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybychom je mohli prodávat tak za osm tisíc korun, ale to by nestačilo ani na materiál. A nakupovat po kontejnerech z Číny, to bych zničil celou tu podstatu, se kterou jsem firmu zakládal.“ Cena za šlapací autíčko tak je 15 900 Kč, pokud jde o stavebnici, složené auto vyjde na 19 990 Kč.
A pak z něj vypadne, že některé zakázky i odmítá, když se mu jednoduše nelíbí. „Měli jsme poptávku na výrobu dvaceti kousků malých Lamborghini, ale ať jsem to kreslil a vymýšlel, jak jsem chtěl, tak to bylo škaredé a neproporcionální. Prostě to nedávalo vůbec žádný smysl, tak jsem se na to vykašlal.“
Večeřa svoje podnikání zbytečně nežene, podle vlastních slov nechce přijít o tu radost z práce. Nápadů má ale na rozdávání. „Jistě, inovujeme jak naše stávající autíčka, tak se třeba zaobírám i myšlenkou rozšířit výrobu o modely s elektromotory. Ale dejme tomu všemu čas.“
A na závěr ještě jedno rozkošné video se šlapacími autíčky a jejich řidiči v hlavních rolích.
Když vidíte, co mu vzniká pod rukama, a když jste u něj v dílně, jako byste cítili, že se tak trochu zastavil čas. Jako kluk jsem šlapací autíčko vždycky chtěl. Asi si jedno koupím taky. Ale určitě jako stavebnici, i kdybych si ho měl jen pověsit na zeď do garáže jako dekoraci.