Tři generace legendy jménem Toyota Supra

Abyste dokázali na dané otázky odpovědět, musíte si všechny tři generace důkladně osahat, novou Supru řádně projet, vyzkoušet, debatovat s lidmi, kteří řízení ovládají jako málokdo, a najet pár set kilometrů v novém BMW Z4. Přesně tohle jsme udělali a nabízíme náš pohled na dosud neutichající boj mezi dvěma rivaly a srovnání Supry páté generace se dvěma předchozími.

První generace modelu Supra se světu představila koncem 70. let a sdílela techniku s modelem Toyota Celica. Stejně tomu bylo ve druhé generaci a výraznějších technických změn se vůz dočkal až ve své třetí generaci, která měla premiéru začátkem února roku 1986.

Pod kapotou „trojkové“ Supry pracují vždy řadové šestiválce s objemy od dvou do tří litrů. V rámci převodovek jste mohli sériově narazit na dva pětirychlostní manuály a jeden čtyřrychlostní automat. Nejsilnějším sériově montovaným motorem (1JZ-GTE) byl 2,5litrový řadový šestiválec se dvěma turby naladěný na 280 koní.

Zástupce třetí generace Supry (A70) s výklopnými světly vyrazil do toyotího rozstřelu vybavený třílitrovým řadovým šestiválcem, výkonem 235 koní a točivým momentem 344 Nm. Výbava vozu a jeho jízdní vlastnosti však neinklinují ke sportovním kořenům, nýbrž k cestovním polykačům kilometrů, které se obecně označují jako GT (Gran Turismo). Nejde tedy o čistokrevné zábavné kupé pro mladé lidi, ale zase v autě nevidíme úplnou nudu typu výkonný naftový sedan na německé dálnici. Povšimněte si také masky chladiče, vůbec poprvé se na ni objevil logotyp korporace Toyota. A jak vidí svoje trochu neohrabané auto majitel vozu pan Petr Samek? Přečtěte si jeho názor a zkušenosti.

Je to nadčasové auto, které učaruje křivkami a designem. Stejně na mě působí i přístrojová deska nebo pohodlné sedačky. Jde o prostorné hranaté kupé se srdcem, duší, a hlavně s „mrkajícími“ světly. Supra mě baví. Když ji řídím, zapomenu na trable a prožívám každý ujetý kilometr.

Ovšem někdy přijdou i problémy, ale pokud takové auto chcete, tak s tím zkrátka musíte počítat. Jako opravdový fanoušek tohle skutečně neřeším. Jen si musíte uvědomit, že komplexní provoz vozu stojí nemalé peníze, nicméně ani to mě neodrazuje.

Čtvrtá generace (A80) modelu Supra se stala slavnou hlavně díky dvěma zásadním věcem. Tou první je povedená pohonná jednotka. Vůz nejvíce proslavil 330koňový zážehový třílitrový řadový šestiválec (2JZ-GTE) se dvěma turbodmychadly, který patří mezi oblíbené motory specialistů na výkonnostní tuning – ať už pro potřeby závodů, nebo driftování. Druhým faktem je mediální povědomí – auto si zahrálo hlavní roli ve filmu Rychle a zběsile, a také se objevilo v několika známých videohrách.

Tady je potřeba si uvědomit, že se sice několika úpravcům podařilo postavit Supru s výkonem přes 1 000 koní, ovšem takové vozy už mají s původním kusem společné leda tak části karoserie a název. Při natolik rozsáhlém tuningu se také spousta věcí nepovede hned napoprvé, takže zničených komponentů a „vylítaných“ motorů 2JZ bylo nepočítaně. Supra čtvrté generace není automaticky dobrým autem proto, že se dá upravit na 1 000 koní nebo že jste s ní mohli závodit na počítači.

V mnoha ohledech je čtvrtá generace podobná té třetí – nabídne jen jiný design, taktéž karosářskou variantu targa, elektricky výsuvný přední spojler, silnější motorizace, palubní desku natočenou na řidiče a onu uměle vyvolanou marketingovou slávu. Ale jinak jde zase o trochu neohrabaný model, který tíhne ke statusu cestovního vozu. Co na něj však říkají jeho majitelé?

Pan Petr Zuzánek vlastní vůz z limitované edice několika set kusů původně určených pro anglický trh. Pod kapotou pracuje onen nejznámější motor a řazení zajišťuje čtyřrychlostní automat. Petr se pochlubil jednou zajímavostí ohledně převodovky. Díky dlouhým převodům dokáží počítače vydat pokyn k řazení na čtvrtý stupeň klidně až za rychlostní hranicí 200 km/h – pokud je vůz v zátěži. Majitel dále vysvětluje, že většina modelů Supry čtvrté generace byla vybavena právě automatem, na který se mnohdy zbytečně pohlíží skrze prsty. S nadšením však musíme dodat, že když ve vyšších otáčkách zabere druhé turbo a auto citelně chytne druhý dech, je ten pocit k nezaplacení.

Ve své Supře vidím splněný dětský sen. Mnoho lidí tvrdí, že sem automat nepatří, nicméně já jsem s ním spokojený a vůz mě neskutečně baví. Moje Toyota je taková, jak jsem si ji vždy vysnil, tedy v co nejvíce sériovém stavu. Přiznám se, že nejde o jediný „sporťák“, po kterém jsem zatoužil, zaujalo mě ještě Mitsubishi Lancer Evolution, nissany 350Z a 370Z nebo Porsche 911. Vyřazovací metodou však nakonec skončím zase u Supry – její tvary jsou dokonalé, obří záď mi imponuje a zřejmě mě bavit jen tak nepřestane.

A co říká Vítězslav Mach o svém kousku určeném pro japonský trh? Jeho Supra nabídne ikonický motor 2JZ-GTE naladěný sice jen na 280 koní, ale zato vybavený čtyřrychlostním automatem s možností řazení tlačítky na volantu.

Dokud jsem v roce 2001 nezhlédl snímek Rychle a zběsile, netušil jsem, že nějaká Toyota Supra existuje. Až v jednom tuningovém časopise jsem se dozvěděl, že ve filmu hrál upravený sériový model. A tak jsem začal snít… Svůj sen jsem realizoval až v roce 2017 a dovezl si jeden kus z Japonska.

Auto je ve skvělém stavu, bez koroze, motor přede, výfuk nehlučí. To by sice spousta benzinových fanatiků neocenila, ale já jsem za to rád, hlavně na dlouhých trasách. Podle mých kamarádů není při předjíždění slyšet motor, ale pištící turbodmychadla. Zatáčení s autem je snadné a díky kontrole trakce vůz na mokru jen tak neustřelí – úchvatné na 22 let starý kus. Sériovému stavu nelze nic vytknout, a dokonce nepřitahuje pozornost policie. Hlídka mě zastavila pouze jednou – policisté totiž chtěli naživo vidět motor 2JZ-GTE.

Král se určitě nevrátil, přišel totiž někdo úplně jiný. Vzhledem ke spolupráci Toyoty a BMW sjíždí ve výrobním závodě ve Štýrském Hradci sesterské modely Z4 a Supra. A víte, co má „pětka“ společného s jejími předchůdci? Asi jen název…

Oba vozy totiž vznikly na úplně nové platformě, na které se podílely obě automobilky. Těžiště aut kleslo o čtyři centimetry, karoserie Supry je mnohem tužší než u vysokootáčkového Lexusu LFA a rozložení hmotnosti má přesně 50 na 50.

Roli pohonného ústrojí převzal mnichovský řadový benzinový třílitr s turbem naladěný na výkon 340 koní a sílu 500 Nm. Tu přenáší osmirychlostní automat na zadní kola a díky chytrému diferenciálu se na silnici skutečně dostane maximum hodnot – pokud to podmínky dovolí. Historicky poprvé Toyota Supra nabídne turbem podpořený řadový zážehový čtyřválec, ale ten se nejspíš v Česku prodávat nebude.

Uvnitř konečně najdete intuitivní a povedený infosystém (byť ořezaný o některé funkce a nastavení). A víte proč? Protože je od BMW a jejich rozhraní zkrátka ještě nikdo na světě nepřekonal. Až na pár detailů a drobností je kabina též plně od bavoráků, takže poskytne v rámci koncepce dostatek prostoru, ergonomii a slušnou výbavu.

Zapomeňte na cestovního polykače kilometrů, nová Toyota Supra je ryzím sporťákem, který v Japonsku vyladili pro čistou jízdní radost. Kdo tvrdí, že jde o totožný vůz s BMW Z4, se nejen plete, ale také ani jedno z aut nejspíše neřídil. Na Toyotě je znát odladěný podvozek, díky čemuž je vůz mrštný, dravý, rychlý, hravý a skvěle zatáčí. Ve srovnání se sesterským roadsterem je daleko méně agresivní a lépe čitelný.

Nesmíme opomenout společenský status. Na řidiče BMW se v Česku často nahlíží spíše negativně, byť to není vina samotných aut, která jsou prémiová, dobře zpracovaná a příjemně vybavená. Nakonec se stejně neubráníte leckdy závistivému opovržení. Může vám to sice být za volantem vašeho M2 jedno, ale stejně…

Agilní Toyota je jiná, tady lítají palce nahoru vzduchem a mezi znalejšími lidmi se stáváte miláčkem davu. Sice nebudete tak oblíbení jako majitelé supersportů, ale nebudou po vás létat virtuální kameny jako v případě vlastníků některých německých prémiovek.

V souboji mezi dynamickým roadsterem a uzavřeným kupé dáváme hlas do Japonska, a to hlavně kvůli nastavení podvozku. V BMW na to možná časem zareagují verzí Z4 Competition nebo vozu prostě nechají jeho dravost pod otevřeným nebem. Mezigenerační duel má také jasného vítěze, a to opět novou pětku. Skalní fandové budou sice proti, ale v čem byla třetí nebo čtvrtá generace japonského GT o tolik lepší? Duše, technika, filmová a herní adaptace, nebo to, že těžce předělaný motor vydržel 1 000 koní?

Nová Supra je unikátní v tom, že v záplavě crossoverů a rádoby sporťáků o sobě může prohlásit, že je ryzím sportovním autem – zatímco minulé generace byly spíše Gran Turisma, ovšem často vykreslovaná jako čisté sporťáky. Tolik diskutovaná synergie s BMW je vlastně největším překvapením vozu. Většina lidí předpovídala novou Supru jen jako Z4 kupé, ale výsledek je, byť to na první pohled nevypadá, diametrálně jiný. Nová Supra na ty staré tedy nijak nenavázala, jde totiž o jinou ligu, ne-li o úplně jiný sport.