Trh s klasickými vozy v roce 2021: Nic není jisté

Americká pojišťovna Hagerty, která se zaměřuje zejména na sběratelské předměty a pojišťuje i drahá klasická auta jejich majitelům, každoročně přináší zprávu o tom, která auta vidí v uplynulém roce jako tahouny trhu a predikuje jim následný potenciál. Jsou mezi nimi superautomobily jako Lexus LFA i offroad Toyota Land Cruiser. Rozptyl je široký. Ač žijeme v globalizovaném světě, americké trendy nemusí nutně fungovat i na náš malý domácí trh. Spíš než výčet konkrétních vozů a jejich procentuální zhodnocení, která vychází ze statistik uskutečněných prodejů v USA, popíši pár tipů a triků, jak přistupovat k nákupu historického automobilu u nás doma.

Nakonec i profesionálové, kteří se nákupem klasických vozů do svých prodejních sbírek živí, své exempláře vybírají srdcem. U soukromých osob by to mělo platit dvojnásob. Historický automobil si nekupujeme na omezenou dobu pár měsíců nebo jedné sezony s tím, že jej pak rychle a se ziskem otočíme dál. To se totiž většinou nepovede ani ostříleným profíkům. Je to běh na dlouhou trať a je důležité si vybrat vůz blízký našemu srdci, který nese svůj osobitý příběh.

Viděl jsem již několik soukromých sbírek veteránů a způsoby výběru pojízdného inventáře bývají hodně odlišné. Někdo sbírá jen vozy jedné značky a touží mít ve své sbírce pokud možno po jednom exempláři od každého vozu, který automobilka postavila. Jiní mají rádi diverzitu portfolia. Osobně oceňuji lidi, kteří vybírají své veterány do sbírky podle emocí, které jim nabídnou při projížďkách. Tak jsem to dělal vždycky i já, ačkoli mé „sbírky“ veteránů nebyly nikdy kdovíjak velké. Žádné jmění jsem během vlastnictví několika historických automobilů nevydělal, ale o to přeci nešlo. Je to koníček a měl by přinášet radost.

Prakticky na každé auto, které jsem měl, mi zbyly hezké vzpomínky. Najdou se i auta, která bych ve skutečnosti milerád koupil znova. Jen jsou dnes už dražší, než tomu bývávalo. Kupříkladu s prodejem moderního klasika – BMW Z3 Coupe 2.8 jsem se před třemi lety unáhlil a dnes vím, že podobné auto seženu minimálně o třetinu dráž, než kolik jsem za něj při prodeji získal. Přitom právě s malým sportovním BMW, přezdívaným „klaunova bota“, jsem si za dobu vlastnictví neužil žádný velký výlet, třeba do alpských průsmyků, a proto mě jeho absence v garáži přeci jen mrzí. Věřím, že mnozí to cítíte s některými auty, které jste měli a prodali, úplně stejně.

Navzdory nelehké společensko-ekonomické situaci, absenci sociálního kontaktu i motoristických akcí se prodeje historických aut vůbec nezastavily. Ceny některých vozů mírně povyrostly, ale nutno říci, že spíše o inflaci, než že by se dal sledovat nějaký výraznější trend. Jak se společnost mění, dorůstá nová generace do věku, kdy začíná uvažovat o koupi vozu s historickou stopou, a tak se mění i výběr. Už mnoho let jsou tedy předválečná auta na stabilních hodnotách a žádný z automobilů dané éry nezažívá cenové veletoče.

V českých podmínkách je stále populární Aero 30, a tím, jak jsou zájemci o takový vůz informovanější a mají hlubší znalosti, hodnotově stoupají skutečně jen citlivě renovované vozy s původními doklady, dokumentací a dohledatelnou originalitou. Mnoho replik postavených na bázi torz bez původních dokladů nebo alespoň částečné dokumentace spíš cenově stagnuje nebo dokonce klesá. Stejně to platí i pro jakékoli jiné domácí vozy. O renovace takzvaně „na oko“ už zkrátka trh nemá zájem.

V posledních letech se hodně píše o domácích poválečných automobilech a v médiích je jim věnováno hodně prostoru. Ceny škodovek z padesátých až osmdesátých let v nálezových stavech povyrostly během posledních deseti let na několikanásobky původních hodnot. Myslím si, že trh dosáhl stropu a nákupem kupříkladu Škody 100L v pojízdném stavu vyžadujícím renovaci velkou přidanou hodnotu nezískáte. V minulých letech přibylo spekulantů, kteří taková auta zavřeli do hal a vyčkávali. Z hlediska vzácnosti jsou tato auta přeci jen nezajímavá, protože se jich vyrobilo statisíce kusů a svezení v nich, kromě pár nostalgických vzpomínek, nic krásného nepřináší.

Celková renovace se postupně prodražuje. Ve skutečnosti je jedno, jestli se pustíte do generálky Škody 100 anebo třeba daleko zajímavějšího sedanu stejné doby – kupříkladu Mercedesu W115. Počet hodin práce bude na obou přibližně stejný a ten musí někdo zaplatit. Ovšem dodávám, že se jedná čistě o můj osobní názor a současně uznávám, že dát dohromady pěknou Škodovku, která v rodině zbyla třeba po dědovi, smysl dává. Musíte však vědět, že vás k autu pojí ta správná míra vášně a dlouhodobý zájem. Neinvestujte do starých škodovek jen proto, že se o nich často píše jako o veteránech, které půjdou cenově nahoru. Myslím, že je onen potenciál již vyčerpán a vkus generace „velkých kluků“, kteří si půjdou v příštích letech koupit veterána, se pomalu a jistě mění.

Vidím to na sobě i svých kamarádech. Ačkoli mě osobně nesmírně baví sportovní auta vyvinutá v šedesátých letech a užívám si na nich jejich mechanickou průzračnost, kouzlo mají i auta vyrobená mezi lety 1980–2000. Pro generaci našich otců, narozených typicky v padesátých letech, jsou tahle auta pořád příliš moderní. A není divu. Každý tak trochu toužíme po autech, která jsme vídali v knížkách, časopisech a následně jezdit na ulicích, když jsme byly malé děti. A generace narozená v sedmdesátých a osmdesátých letech začíná být právě tou ekonomicky nejsilnější skupinou, která má aktuálně peníze a nějaké to auto pro radost si ráda dopřeje.

Pravda je, že vkus generace X, tedy lidí narozených v sedmdesátých letech, a miléniálů narozených po roce 1980 se přeci jen výrazně liší. Miléniály už socialistická auta ve většině případů nebaví. Zatímco dnešní čtyřicátníci naopak ještě ocení hezkého Favorita 136L, protože to bylo typicky první slušnější auto, které si jejich rodiče mohli dopřát. A je vidět, že zajímavé verze odvozené od Favorita, závodní repliky anebo všechny ty limitované verze Silver Line, Black Line či vrcholný Solitaire nezůstávají bez odezvy. Je evidentní, že za tahle auta postupně lidé zaplatí o trochu víc než dnes. Bude to však jen módní vlna, která pravděpodobně přejde tak, jako se to děje s těmi „embéčky“.

Stabilní investicí jsou však jistojistě zajímavé verze automobilů, které se u nás v devadesátých letech prodávaly nebo objevily jako zánovní, byly drahé, vzácné a dnes už prakticky na silnicích vidět nejsou. Každý z mých kamarádů, kteří jsou stejní blázni do aut, jako jsem já, touží po autě, které na trhu zkrátka jen tak snadno koupit nešlo. Pojďme si jich pár vyjmenovat.

Domnívám se, že například Peugeoty z přelomu 80. a 90. let mají velký potenciál být vyhledávanější. Mnoho z nich se tu prodávalo ještě za socialismu a platilo za nedostupný sen. Design všech Peugeotů této doby pochází od Pininfariny a eleganci těchto aut doceňujeme možná až dnes, když vidíme onen ostrý kontrast s moderní (přeplácanou) realitou tradičního francouzského výrobce. Jednou jsem málem koupil v Anglii šestiválcový 605 SV 3.0 a tohle auto bych si rád zkusil řídit znovu.

Jednu možnost jsem, bohužel pro vás, letos promeškal, ale počkáme na jaro a rád přijdu s kompletní recenzí elegantního „Francouze“. Z opačného ranku mě fascinuje splašená krabička plná blech, Peugeot 205 GTI. Míval ho kamarád a laskavě mě nechal se s ním projet na mé oblíbené okresce. Na tu jízdu vzpomínám dodnes. Tyhle vozy se už špatně shání, některé díly na ně už ani neexistují, zejména ty karosářské, ale touha vlastnit nějaký z nich, ať už model 205 GTI, 309 GTI, 405 MI16 či vrcholný 605 s V6 pod kapotou postupně mezi nadšenci sílí.

Jestli se vám teď vybavuje obrázek starého naftového Passatu, tak to není úplně přesně ten typ auta, které jsem myslel. Aby stálo za to investovat a následně si na silnici doopravdy užít starší sedan, který jsme si kdysi třeba vysnili, rozhodně to chce najít kombinaci nejsilnější, ideálně šesti a osmiválcové varianty a dobré výbavy. Představte si BMW 540i E34 v krásné modré metalíze s BBS koly. To jsou auta, která šlo letos koupit s trochou štěstí do čtvrt milionu korun v pěkném stavu a která si pravděpodobně svou hodnotu nejen udrží, ale budou narůstat na atraktivitě.

Alfa Romeo 164 QV 3.0 s podmanivým zvukem šestiválce „Busso“ je rovněž snem na kolech, který šlo letos pořídit do tří set tisíc korun v dobrém stavu. Nabídka těchto vozů rok od roku řídne a lidé si jich cení daleko víc než v minulosti. A pokud je pro vás tři sta tisíc příliš, tu a tam někdo stále ještě prodá „béčkovou“ Omegu MV6 s pohodlnými mikroplyšovými gauči místo sedadel. Pokud není prorezlá rzí skrz naskrz, máte napůl vyhráno. Takové auto šlo letos koupit stále do sta tisíc korun. Věřím, že za méně už ho v budoucnu neprodáte. A o čiré radosti za volantem Fordu Scorpio jste si u nás na Garáži mohli přečíst ještě během letošního léta.

Americká auta se letos prodávala poměrně dobře a okruh českých fanoušků je obrovský. Vždycky frčely klasické Mustangy, Camara a pak opravdové musclecary z doby před ropnou krizí. Jenže mladší nadšenci do amerik už dneska objevují nové možnosti. Chevy Corvette C4 i novější C5 začíná aspirovat na novodobou klasiku a se svou cenou pod půl milionu korun to byla letos i velmi lákavá koupě. Náklady na provoz nejsou překvapivě tak velké, jak by se zdálo. Co se týče Mustangů, myslím, že trh pomalu, ale jistě objevuje zajímavé kouzlo pětilitrového „hranatého“ Mustangu z osmdesátých let s přezdívkou Fox-body.

Ve světě sportovních aut bylo opět na výběr a platí, že letos ceny rozhodně neklesaly. Tu a tam někdo skutečně potřeboval prodat rychle anebo stav neodpovídal požadované ceně, takže musel výrazněji slevit. Ale nedá se hovořit o chladnutí trhu. Jeden známý letos pořídil po dlouhém hledání moderní japonskou klasiku, Hondu S2000, a zaplatil za ni už poměrně slušný balík peněz. Pokud máte nanejvýš čtvrt milionu, ale přesto byste rádi sportovního youngtimera, také to jde.

Na Hondu S2000 můžete zapomenout, ale máte na výběr ze dvou japonských malorážek. Toyota MR2 AW11, první generace se velice těžko shání, ale její cena zůstává pořád relativně nízko. Svezení je však opravdu požitek. Ostatně pokud vás Toyota MR2 láká, přečtěte si náš kompletní článek. Mazda MX5 je naopak velkou stálicí na trhu, ale první generaci, zachovalou, bez „tuningu“ pořídíte každý rok dráž než ten předchozí. Nejvíce ceněné jsou varianty s motorem 1.8, protože mívají z výroby i samosvorné diferenciály a celkem slušný výkon 130 koní.

Letošní rok (v ony měsíce, kdy to zrovna šlo) jsme s kamarády vyjížděli na pravidelné nedělní ranní projížďky našimi sporťáky či veterány. Stačilo se vzbudit na sedmou hodinu, opatrně vstát, neprobudit manželky, dítka či pejsky a rychle se vytratit s klíčky do garáže, nastartovat a užít si ranní kávu a pokec s podobně postiženými jedinci na místě srazu. A různorodost aut mě doslova udivila.

Uvědomil jsem si, že právě tady je ukryto to pravé kouzlo. Nemá smysl donekonečna doporučovat jen Porsche 911 nebo BMW M3, protože každý už ví, že jsou to skvělá auta a (když ohlédneme od provozních nákladů) velmi stabilně uložené peníze. Kamarád třeba pořídil Lancii Kappa Coupe 20V, jiný přivezl Hondu Prelude, další Alfu Romeo Spider 3.0 V6 anebo Nissan 300ZX. To jsou auta, která stojí pořád relativně málo, ale jsou natolik vzácná, že se v inzerci prakticky nevyskytují. Takovým vozům bych předpovídal slušnou šanci udržení cen, ne-li růstu hodnoty do budoucna.

Trochu překvapivě po celý rok 2020 stagnoval trh s klasickými Porsche. Nechci rozebírat zvláštní a limitované modely, ty žijí svým vlastním tržním životem, myslím „běžné“ Carrery 3.2 vyráběné mezi lety 1984–1989. Trh s nimi osobně bedlivě sleduji, protože mě tento model právě dlouhodobě láká a už od roku 2019 je vidět určité zastavení růstu cen. Letos bych dokonce tvrdil, a některé statistiky s cenami historických vozů (třeba právě od Hagerty) to i potvrzují, že zájem ochladl a prodejní ceny mírně poklesly. Zdá se, že trh se vzduchem chlazenými Porsche již nasytil a ceny vyrostly natolik, že zájemci objevují jiná, do této doby přehlíženější, ale současně atraktivní auta této značky. Přesně toto je osud Porsche 968, které na hodnotě za poslední tři roky poměrně výrazně stouplo.

Pravděpodobně bych mohl pokračovat velmi dlouho s výčtem tipů na zajímavá auta, která se letos obchodovala za vyšší ceny než loni, a nalezl bych větší množství automobilů, které budou rozhodně ještě objeveny. Vynechali jsme přitom prostředí terénních automobilů, kde se vytváří postupně rovněž kultura okolo klasických Jeepů, Range Roverů nebo Toyot Land Cruiser, a absolutně opomenuli motocyklový svět. Hagerty má ve svém seznamu Hondu CB750 z první poloviny sedmdesátých let, ale množství zajímavých motocyklů, které by přicházelo do úvahy zmínit, by byla celá řada. Vývoji cen klasických motocyklů se jistě pověnujeme v nějakém samostatném článku. Tak se těšte.