Článek
„Traktor Svoboda je v naší rodině přes padesát let, táta mi ho dal, ale ještě před šesti lety s ním oral,“ říká Radek Uhlíř a dodává: „S postupem věku začínám zpomalovat, a tak jsem přešel na traktor s nejvíce dvanáctikilometrovou rychlostí.“ Renovovaný stroj z roku 1941 je zřejmě v původním laku s historickou patinou, samozřejmě rozebraný a zase složený, připravený na velkou událost.
Radek nám předvedl traktor v chodu. Po nažhavení doutnákem v hlavě válce se pomaloběžný stroj rozběhl, natočen setrvačníkem, pak Radek usedl na kovovou sedačku za velký volant, zařadil první převodový stupeň a několikrát projel traktorem mezi vystavenými motocykly ze své sbírky. Dozvěděli jsme se, že traktory Svoboda nadále stále žijí. Přítomen byl rovněž Josef Petr, vnuk Václava Svobody, který v předválečném Československu výrobu zemědělských kolových traktorů Svoboda zavedl. Josef Petr je předsedou Svoboda Traktor Klubu, založeného už v roce 2008 bývalým úspěšným motocyklovým jezdcem Jiřím Císařem, známým úspěchy na Šestidenní soutěži v sedle Jawy, samotný klub dnes čítá sedmdesát členů…
Dávná historie z Kosmonos
V roce 1926 koupil Václav Svoboda opuštěný tovární objekt v Kosmonosích u Mladé Boleslavi a pustil se do strojírenské výroby. Kupodivu nejdříve se podílel na elektrifikaci obce, zavedl výrobu elektromotorů a dalších elektrických zařízení i spotřebičů, až v krizi třicátých let přešel na zemědělské traktory. Na veletrhu v Lipsku si koupil stacionární naftový motor, rozebral, prohlédl a vyzkoušel a pak se rozhodl, že vyrobí vlastní pro svoje zemědělské traktory.
Traktor se řídí volantem a má tři převodové stupně pro jízdu vpřed
Tak se i stalo, v roce 1934 představil první prototyp kolového traktoru Svoboda a o rok později spustil tovární výrobu typu DK-5 (Diesel-Kar), který vystačil s tříkolovou koncepcí (jedno řízené kolo bylo vpředu). Výhodou takového traktoru byla nízká cena, a tak jednoduché stroje kupovali především drobní hospodáři, kterým přišla vhod poloviční cena ve srovnání s běžnými traktory Škoda, Wikov, Fordson, Deutz, John Deere, Case a dalšími. Václav Svoboda nakonec všechno vyráběl ve své továrně a slévárně, tedy rámy, motory, převodovky a závěsná zařízení, nakupovaly se pouze pneumatiky.
Zapomenuté úspěchy
Výroba traktorů Svoboda se rozšiřovala, vznikaly nové a nové typy, většinou nadále jednoduché stroje bez jakékoliv kapotáže, poháněné ležatými jednoválci s odpařovacím chlazením (nutno dolévat vodu, ale chybí klasický chladič) a vznětovým čtyřdobým pracovním cyklem se startováním po zahřátí hlavy válce doutnákem. Motor se spouštěl klikou, nasazenou na masivní setrvačník o hmotnosti kolem 80 kg, po roztočení se zavřela páčka dekompresoru a stroj naskočil.
Nejrozšířenějším typem se po tříkolovém DK-5 a čtyřkolových DK-7 a DK-10 (číslo udává výkon v koních) stal právě jmenovaný DK-12, nadále se vstřikem nafty do předkomůrky jednoválce (vstřikovací soustavu si firma Svoboda vyráběla sama) s vodním odpařovacím chlazením. Převodovka už byla třístupňová se zpětným chodem, točivý moment se přenášel na skříň krytým převodem klínovými řemeny přes suchou lamelovou spojku.
Největší rychlosti na jednotlivé převodové stupně byly 3,8; 5,8 a 12 km/h, na zpátečku 2,9 km/h. Motor měl objem válce 1 730 cm3 a výkon 12 koní (8,8 kW) při 1 000 ot./min. Výroba traktorů Svoboda pokračovala i po válce, zrodily se DK-15 se čtyřstupňovou převodovkou a kapotáží, ale také dvouválec Svoboda 22 podle německé licence Deutz F2 M414 (motory Deutz Diesel před válkou u nás zastupoval můj dědeček František Tvrdý).
Po válce je všechno jinak
Stejně jako můj děda František Tvrdý přišel o své zastoupení Deutz Diesel, tak i Václav Svoboda přišel o svou továrnu, která byla znárodněna, ale první brněnský Zetor 15 pak nesl jasné znaky typu Svoboda DK-15. Kuriozitou zůstává, že robustní traktory Svoboda jezdí dodnes, přestože jich společnost Svoboda Motor vyrobila jen okolo dvou stovek. Jeden DK-12 je také vystaven v Praze na Letné před vstupem do Národního zemědělského muzea.
Radek Uhlíř ví, že účast na traktorovém šampionátu v Rakousku nebude jednoduchá, ale věří si. „Nejspíš půjdu vedle traktoru, jedoucího do svahu tříkilometrovou rychlostí, a bude třeba dolévat vodu do odpařovacího systému chlazení,“ přemýšlí. „Jenže je to obrovská výzva, a tak uvidíme.“
My držíme palce, ostatně traktory Svoboda nedávno v zahraničí uspěly na veteránských srazech, v rakouském Tullnu 2019 získal Svoboda Traktor Klub první cenu za nejhezčí klubovní stánek a Svoboda DK-10 majitele Tomáše Doležala byl vyhlášen za nejkrásnější traktor. Vzhledem k tomu, že firma Baťa koncem třicátých let objednala traktory Svoboda pro vlečení člunů na Baťově kanálu, tak se u nás nedávno uskutečnila rekonstrukce této události klubovými nadšenci.