Toyota Yaris 1.33 - Pět let s Jarunou a hybrid jako bonus

Jaruna, jak jí doma s partnerkou familiárně říkáme, je odsouzena k té nejtěžší službě v domácnosti. Musí odvézt odpadky k tříděným kontejnerům, často se projede v dešti, slotě, sněhu. A očekáváme od ní naprostou spolehlivost bez náladových momentů. Ty bývají odpuštěny těm garážovým královnám, které jezdí, jen když je nálada, hezké počasí a dostatek vysokooktanového benzínu v nádržích. Kamarádi a někteří známí se mi rádi posmívají. A něco pravdy na jejich posměšcích bývá. Píšu přece nadšeně o premiantech jako jsou Lotus a Porsche, jednou zase budu psát i o MG, které se musí momentálně oživit. Navíc básním, jak jste si nedávno mohli přečíst v článku o starém devadesátkovém Jaguaru XJR. A ten je vůbec svými náklady, spotřebou a předpokládanou spolehlivostí přesná protiváha malého japonského vozítka od firmy plné zaměstnanců vymýšlejících jeden Kaizen za druhým.

Kašlu na předsudky a nesnažím se frajeřit, že budu denně používat automobil se spotřebou paliva, z jaké by se předsedovi strany zelených dělalo mdlo. Takže proč nemít Yaris do města a ušetřit tím nějaké peníze a palivo, které následně spálím v tom pravém autě na okruhovém dni nebo při výletu do Alp. A Yaris se vůbec neřídí špatně. Honza Červenka vzal v létě jeden bílo-červeno-černý na Severní smyčku Nürburgringu, způsobil šok pár majitelům poršáků a Honza Koubek ten stejný Yaris zaparkoval v srpnu někde v Brně u kavárny. Jmenoval se GRMN a já se v něm pořád ještě nesvezl! Takže dneska budete muset číst o tom mém tmavočerveném – vlastně o dvou tmavočervených.

Čím tedy já a moje paní běžně v příměstském provozu jezdíme? Jedná se o Yaris poslední generace s benzínovou třináctistovkou a variátorovou převodovkou Multidrive. Před časem jsem si na nějaký ten týden vypůjčil faceliftovou verzi Hybrid s patnáctistovkou umožňující běh v Atkinsonově cyklu, v plné výbavě a dokonce ve stejné barvě, jakou máme my. Vtipná volba, sousedi vůbec nepoznali, že jsme doma měli zase nějaké nové auto. Podnikl jsem krátký test, jestli vážně stojí za to připlatit si za hybridní řešení.

Vážení přátelé, matematicky vzato se investice nevyplatí. Nebudu vás napínat, nebo se snažit nějak marketingově oblouznit. Račte však číst dál. Řešení „Hybrid Synergy Drive“ čili kombinace benzínové patnáctistovky o 75 koních, elektromotoru a něčeho, co se nazývá invertor, uživatelsky funguje na výbornou. Neptejte se mě, co je to invertor. Je to slovo, které je napsané na plechové bedničce vpravo od motoru. A ta bednička je ještě posetá různými žlutými vykřičníky a vůbec dává člověku pocit, že to, na co se právě dívá, je malý jaderný reaktor. Vedou od toho také různé kabely. Zkrátka celé to říká: „Krabe, tohle není MGB, opovaž se na to jít se šroubovákem a sedmnáctkou klíčem!“

Hybridní Yaris se samočinnou převodovkou se oproti benzínovému se shodným převodovým ústrojím vážně odvděčí dvoutřetinovými náklady na palivo. Což považuji za úžasný výsledek. Opravdu jezdíte v příměstském provozu za necelé čtyři litry na 100 km, kdežto dlouhodobá spotřeba benzínového Yarisu činí lehce přes šest na stejných trasách v totožném režimu. Počítejte ale se mnou. Za týden najezdím něco kolem dvou set padesáti kilometrů. Chvíli jedu po prázdné okresce, chvíli stojím na světlech a notnou část času se prodírám pražskou zácpou. Tu a tam jedu stabilní osmdesátkou po radary prošpikované Jižní spojce. Za ten týden tedy propálím asi patnáct litrů benzinu v normální „Jaruně“. Hybridní verze si za ten týden řekne o deset litrů. Takže ušetřím fantastických pět litrů, které v létě jistě propálím v porsche na Severní smyčce. A tam mi určitě těch ušetřených pět litrů nevystačí ani na jedno objeté kolo.

Jsem rád, že Toyota HSD systém funguje, jelikož jsem mu fandil už předem. Navíc vím, že se za oněch pět let hybridní systém opět zdokonalil a zefektivnil. Když budu počítat dál, za rok tedy ušetřím přes dvě stě litrů paliva. Není to nádherná představa? Sluníčko svítí, veverky si pohrávají v korunách stromů, hrají si s oříšky, tráva se zelená. Náhodou, bez legrace, nějaká ekologie v tom opravdu je. Nejzajímavější na tom celém je, že nesmrdíte v dopravních zácpách jako mnohé notně ojeté diesely s vytlučenými filtry pevných částic okolo vás. V hybridní toyotě jednoduše řečeno získávám patřičný zelený „street credit“ jako protiváhu k ježdění starými sporťáky. Je to takový „odpustek“, abych se necítil špatně, až protáhnu někdy v neděli ráno cestou pro snídani kompresorového Jaguara XJ. Pokud by se náhodou takový ocitl v mé garáži.

Jenže, ušetřené palivo je jen osmina celkových nákladů na pořízení hybridu oproti benzínovému modelu. A to je hlavní důvod, proč hybridní ústrojí v mé konkrétní Toyotě Yaris není. Na druhou stranu, těch šedesát tisíc navíc, co vás bude zhruba hybrid stát, nejsou jen vyhozené peníze z okna. Dostanete za ně ještě něco dalšího. Předně můžete parkovat v modrých zónách. A jsou i jiné výhody.

Důvodem, proč byste si ale měli udělat radost a ty peníze za hybrid připlatit, je jízda. Když v podzemních parkovištích vašeho pracoviště jedete na čistý elektrický „EV“ mód, sundáte si okénko, vystrčíte loket ven, nonšalantně si pípnete kartou u brány a zzzzzz, jedete si jako soukromá mini tramvaj parkovištěm až k vašemu místu.

Jak to tedy celé funguje? Toyota zvládne ujet asi jen pár kilometrů na čistý elektrický mód. Když je zima jako ve Vorkutě, což bylo mimochodem dnes ráno, tak bohužel efektně neobkroužím naši středočeskou vísku v plně elektrickém režimu, protože baterie nemá velkou kapacitu. Motor v tu chvíli funguje jako generátor a pohon při málo stlačeném pedálu plynu obstarává spíš elektromotor. Na jaký pohon právě jedete, vnímáte spíš jen kontrolkami, než že byste to sami slyšeli. Pokud za mnou nikdo nespěchá, občas jsem se s Yarisem vyloženě loudal a testoval, kde všude čistě na elektriku pojede. Z kopce jsem na ni vytáhl reálnou sedmdesátku, víc to nešlo.

Vynikající je zrychlení na padesátku. Oba Yarisy, i ten náš benzinový vystřelí ze semaforu s variátorovými převodovkami vážně dobře. Než ve služebním Passatu kravaťák vedle mne zařadí, pustí spojku a nechá nadechnout turbo, Jaruna už sviští elektrickým zzzzzz a benzínovým vrrrrrr kupředu k dalším světlům.

K hybridní verzi data nemám, ani k základnímu litrovému pohonu, ale můžu garantovat, že ten náš konkrétní se čtyřválcem a převodovkou Multidrive neplánovaně u krajnice neskončil ani jednou. Ono by se to ve výsledku i dalo očekávat. Toyota vyrobila pomalu padesát milionů exemplářů nejoblíbenějšího modelu Corolla a přes tři miliony Yarisů v různých továrnách po celém světě. Všude jezdí zákazníkům sice bez emocí, zato spolehlivě.

Musím vyzdvihnout dobrou antikorozní ochranu. Auto jezdí celou zimu, není garážované a koupel s voskováním mu dopřeju vážně jen jednou za čas. Přesto je podvozek stále neorezlý, výfuk naprosto netknutý, a pokud by byl potřeba povolit nějaký šroub na zavěšení kol, půjde to bez nadávek a odrezovače. Vůle v nápravách se za zhruba padesát tisíc kilometrů zatím neobjevily, letní pneumatiky jsou stále původní a teprve teď se chystám na výměnu těch zimních. Ale letošní zimu ještě v pohodě dají. Pravda je, že náš Yaris za pět let ujel spíš podprůměrné množství kilometrů. Olej a filtry měním každý rok, motor zůstal čistý, suchý a běží hladce. Příští rok se chystám na výměnu oleje v převodovce Multidrive a v plánu údržby jsou předepsané svíčky. Zkrátka jedná se jen o prkotiny. Představte si, že i brzdové destičky jsou vpředu původní a zadní brzdové obložení bubnů v perfektní kondici.

Vidíte, vážně není o čem psát. Pro „garážnický“ servisní seriál bych si asi opravdu měl pořídit něco zcela jiného – třeba Alfu Romeo nebo zmiňovaný starý Jaguar.

A jak jste na tom vy, čtenáři? Jaké bylo vaše nejspolehlivější auto, se kterým jste se v servisu pomalu ani neukázali?