Toyota MR2 W30 – Podmanivá radost s motorem uprostřed

Roadster s pohonem zadních kol dnes není masově populárním modelem, a tak se zájemci o něj často přehrabují nabídkou ojetin. Občas tam narazíte i na zajímavé kousky, jako je například Toyota MR2 třetí generace. Existuje pár důvodů, proč byste případný inzerát měli alespoň zkusit otevřít.

Tradice sportovního modelu MR2 sahá do roku 1984, kdy japonská Toyota uvedla první generaci vyráběnou v Japonsku. Zkratka znamená Mid-ship Run-about 2-Seater (dvoumístný vůz s motorem uprostřed), ale podle některých zdrojů také Mid-engine Rear wheel drive 2-seater (motor uprostřed, zadní náhon, 2 sedadla).

Mezi roky 1989 až 1999 se vyráběla oblá druhá generace a konečně v roce 2000 se začala vyrábět třetí W30, kterou vidíte i na našich fotografiích. Poprvé nešlo o targu, ale klasický roadster a Toyota jej ukázala již na Tokijském autosalonu 1997.

Šéf projektu Harunori Shiratori se chlubil tím, že zábava za volantem byla pro vývojový tým nejdůležitější. Tradice modelu už trvala dlouho a na nedostatek popularity si MR2 u fanoušků stěžovat nemohla. Proto měla stále cílit na nadšence a vážit co nejméně. I tak se ale našlo dost kritiků, kteří zmiňovali hodně kompromisů oproti předchůdcům. Ostatně ani já nepovažuji design za nejvydařenější, ale to je stejně dost subjektivní kritérium a znám spoustu lidí, kterým se naopak třetí MR2 líbí nejvíc. Možná je to těmi koly v rozích karoserie nebo agresivními nasávacími otvory na bocích. U této je navíc ještě bodykit spojlerů a prahů TTE, který jí opravdu trochu pomohl.

Dvoumístný interiér je velmi slušně prostorný i pro vzrostlé Evropany. I vyšší řidič si za volantem najde příjemnou a pohodlnou pozici a nepřipadá si stísněně. Sedadla jsou výrazně tvarovaná s dobrým bočním vedením a ukotvená velmi nízko nad podlahou. Také ergonomie je na velmi dobré úrovni a vlastně si tady zvykám rychleji než v Mazdě MX-5. Ovládací prvky nacházím tam, kde je čekám, a i na budíky se mi příjemně kouká. Sice majitelé Corolly či RAV4 ze stejné doby poznají nějaké spínače, krytky a ovladače, ale nijak mne tento fakt neruší. Průvanu v autě brání malá vyklápěcí větrná clona. Pod ní jsou uzamykatelné schránky, které tvoří největší zavazadlový prostor auta. Toyota nabízela i na míru dělané batohy, které přesně vyplní tento prostor. Kufr za motorem ale tahle verze nemá, i když předchůdce jej nabízel. Pod přední kapotou je tak akorát místo na rezervu a povinnou výbavu.

Napříč umístěná šestnáctiventilová osmnáctistovka DOHC VVT-i s variabilním časováním ventilů pohání pochopitelně zadní kola. V 6 400 otáčkách z ní dostanete 140 koní a 172 Nm. Akcelerace na stovku trvá 7,9 sekundy a maximální rychlost je 210 km/h. Pro fanoušky to ale stejně byl krok zpět, protože předchůdce měl dvoulitr. Můžete tak potkat i exempláře s vyměněným motorem za agregát 1ZZ nebo 2ZZ z Celicy. Výtky těch škarohlídů chápu, výbušná povaha předchozí generace jako by se vytratila. Osmnáctistovka působí trochu utlumeně a nehrne se do otáček tak lačně jako starší model. Zato se ale chlubí spotřebou pod 8 litrů, což ovšem u roadsteru není zrovna nejdůležitější kritérium.

Toyota v případě MR2 vsadila na pětistupňový manuál, na kterém musím ocenit přesné a krátké dráhy. Zajímavé je, že mi klade menší odpor než v exempláři, se kterým jsem jezdil předloni. Také řízení je přesné, čisté a bez prodlevy. Prý je tou nejsilnější stránkou malé otevřené Toyoty. A stejně jako tehdy, i dnes mi přijde, že třetí generace MR2 nemá vůbec nic z té zrádnosti své předchůdkyně. Akorát pocitově trochu klame ve vnímání rychlosti a ve skutečnosti jedete rychleji, než se zdá. Ale v zatáčkách sedí malá Japonka vzorně ve své stopě, a pokud se nesnažím, tak se na suchu utrhnout nechce.

Delší rozvor a nezávislé zavěšení všech kol dělá všechno proto, aby s touto generací MR2 dokázal jet svižně kdokoliv. Díky tak laskavé povaze je MR2 spíš příjemným autem na každodenní letní projížďky než ostrým sporťákem, kterým bývala kdysi. Posilovač umožňuje velmi lehké řízení, na které okamžitě reagují přední kola. Tím, jak je svižná jízda snadná, je tahle MR2 velmi návyková. Třmeny se do kotoučů zakusují ochotně a vzorně neúnavně krotí elán malé Toyoty kdykoliv mám pocit, že jsem se před zatáčkou až moc rozvášnil a chci jí projet radši o trochu pomaleji.

Známým problém MR2 je často zvýšená spotřeba oleje. Ještě horší ale je pověst spolehlivosti motoru, který prý nevydrží více než 200 tisíc kilometrů a pak se musí nechat zgenerálkovat. To není zrovna něco, co ve spojitosti se značkou Toyota slýcháme často.

Definitivní tečka za modelem MR2 byla udělána v roce 2007. Nízké prodeje Toyotu přesvědčily, aby nepokračovala s další generací, a od té doby už otevřený model Toyota v nabídce nemá. Je to škoda, protože GT86 má skvělý potenciál a verze nabízející vítr ve vlasech by asi dokázala Mazdě přivolat několik majitelů MX-5. Ta sice je velmi dobrá, ale Toyota MR2 bývala díky koncepci volbou fajnšmekrů.

Pokud hledáte otevřené auto, ve kterém se nebudete nudit, zkuste ji. Lehké, ale tuhé auto s nízkým těžištěm a dobrým rozložením hmotnosti nudit prostě neumí. Nejcennější jsou kousky z limitovaných edic V-Edition, VM180 Zagato nebo TF300. I obyčejná MR2 ale dokáže hodně pobavit, nabídnout adrenalin a pro neznalé předstírat, že máte Porsche (prý totiž vzhledem připomíná Boxster, i když mně tedy ne). Za ceny v rozpětí 100 až 250 tisíc korun to zní jako dobrá koupě.