Toyota Land Cruiser 2.8 D-4D je pevná jako horský štít

Toyota Land Cruiser je zkrátka pojem. Není to automobil, který by vznikl na módní vlně aut typu SUV a ani jim nechce konkurovat. Úplně ten první vznikl tak, že během korejské války zadali Američané japonské Toyotě výrobní zakázku na Jeepy Willys, které byly pak nasazeny v Koreji. A podnikaví Japonci se chytili příležitosti a postupně původní americkou předlohu terénního vozidla vylepšili natolik, že dopřáli vznik své vlastní legendě na kolech.

Historie je předlouhá a věřím, že si nějaký starší model Toyoty Land Cruiser časem také vyzkouším a povíme si víc o tom, jaké ty Land Cruisery byly v 80. i 90. letech. Zejména šedesátá a pak legendární velká osmdesátá série jsou mé oblíbené a obdivuji je pro jejich nesmrtelnost. Toyota nám však na výlet za zimní rallye veteránů, která proběhla vážně v pohádkově zasněžených podmínkách, zapůjčila aktuální a nejnovější Land Cruiser série J150. Vlastně je to ten menší, protože se v mimoevropských zemích prodává ještě jedna pořádná „fullsize“ varianta, kterou můžete mít i s charakteristickým V8 pod kapotou. Na mimoevropských trzích se tohle auto dokonce nejmenuje Land Cruiser, ale má přídomek Prado. S návrhářem luxusních dámských kabelek však nemá společného vůbec nic.

Ani tahle verze není vůbec žádným drobkem. Uveze posádku o sedmi lidech i s množstvím zavazadel a odtáhne na přívěsu třeba i motorovou jachtu. My jsme jeli na výlet pouze ve čtyřech. Protože dva kamarádi z party byli fotografové, dokázali jsme stejně zaplnit celý objem kufru vším možným haraburdím včetně různě velkých objektivů. Co se týká vnitřního prostoru, evropský Land Cruiser je zkrátka víc než jen dostatečně velký, ale je bez nadsázky velkorysý. Prodává se však jen s jedním čtyřválcovým dieselovým motorem, takže kdybyste náhodou museli mít ten pořádný svobodomyslný osmiválec pod kapotou, v katalogu Toyoty ho nenaleznete. Dobrá zpráva je, že americkou verzi vám hned několik českých dealerství Toyoty dokáže individuálně dovézt a zaregistrovat.

Usadil jsem se tedy nejprve na zadní pohodlné kožené lavici nového Land Cruiseru, který se jen s minimálními obměnami vyrábí už téměř deset let. Prostoru na nohy je spousta, středová loketní opěrka nabízí i nějaké nápojové držáky a my vyrážíme vpřed. „Na Bělehrad!“ Chtělo by se parafrázovat Haškova nestárnoucího hrdinu. Ve skutečnosti má každý z nás čtyř ideální „štábní“ místečko uvnitř luxusní kabiny modelu, který je od Toyoty vlastně ten nejdražší v Evropě prodávaný. Všechna místa si postupně vystřídáme, včetně řidičova, ale spojuje je jedna základní vlastnost. Cítíte se extrémně bezpečně a oproštěni od vnějšího nečasu. Zkrátka i kdyby venku lítaly kulové blesky nebo jsme se snažili projet infernem lesního požáru, můžeme v klidu sedět na pohodlných kožených křeslech a pít vychlazenou kolu.

Já si však s kamarády vyrazil v lednu a přímo do sněhové kalamity v rakouských Alpách. Nakonec, krásné fotky provázející článek o zimní veteránské Planai Classic jsou výmluvné. Sněhu bylo fakt mraky a už od Příbrami jsme se ho nezbavili. Jak si vedl Land Cruiser na zasněžené silnici?

Aktuální modelový ročník Land Cruiseru přinesl mnohé praktické pomocníčky. Sice se už v aktuální karoserii prodává téměř deset let, ale Toyota svoji terénní vlajkovou loď neustále vylepšuje a aktualizuje. V oblíbené bohaté výbavě Active Trend, kterou jsme měli i my, nechybí nové elektronické vychytávky. Vůz má kamerový systém, který dokáže vytvořit 360° obraz kolem dokola celého auta. Díky tomu se můžete vyvarovat odření prahů či kol nějakým velkým kamenem u cesty jenom proto, že zrovna z pozice řidiče nebyl vidět. Sofistikovaný pohon všech kol má také svého pomocníčka, předvolené jízdní režimy v terénu i mimo něj. Není to nic, co by neměla ani konkurence v podobě velkých luxusních SUV, ale je fajn, že i drsný pracant Land Cruiser jde s dobou. Možná i proto se s ním jede tak příjemně a nenuceně po silnici, za zvuku naší oblíbené muziky z audioaparatury od JBL. V kabině je pohodička a jízda po dálnici plyne klidně stopadesátikilometrovou rychlostí vpřed. Na kousku dálnice za Lincem tu rychlost takto zkušebně zvýšili, což je fajn nápad. Je to tam široké a přehledné. Jasně, s novým Touaregem budete po silnici uhánět ještě víc jako v běžném osobáku, nicméně ten rozdíl není propastný, a hlavně – smyslem Land Cruiseru není jízda po hladké dálnici.

Daleko důležitější než elektronika je totiž „hardware“ pod sukní robustní karoserie. Auto má stále rámovou konstrukci a tuhou zadní nápravu. Tenhle starý recept se v terénu zkrátka osvědčil a nemá smysl na tom chtít cokoli měnit. Přední zavěšení je na dvojitých lichoběžnících. Tím bychom výčet tradiční „zemědělské“ techniky tak nějak vyčerpali.

Toyota před lety vyvinula zajímavý systém aktivních stabilizátorů, které jsou zavěšeny na dvojici hydraulických tlumičů. Křížitelnost náprav v těžkém kamenitém terénu zůstane vysoká, přitom na silnici dodají ony dva hydraulické tlumiče navíc dodatečnou stabilitu i tuhost. Podívejte se na krátké video, kde je názorně ukázáno, jak to celé funguje.

Systém pohonu všech kol využívá klasicky tři diferenciály, z nichž dva využívají systém omezené svornosti typu Torsen. Především zadní diferenciál typu Torsen se na zasněžených silnicích hodně osvědčil. Auto pocitově ztratilo hodně ze své vysoké váhy a pod plynem se řidič nemusí bát nějaké masivní nedotáčivosti. Naopak, na výjezdech z vlásenek při doprovázení soutěžních veteránů po zkouškách pravidelnosti letošní Planai-Classic se nám také daří občas vykroužit efektní smyk na výjezdu. Z kopce ale musíme pochopitelně velmi opatrně s nájezdovou rychlostí do zatáček, protože dvě tuny jsou prostě dvě tuny. A Land Cruiser váží ve skutečnosti ještě víc.

Musím říct, že jsem si ho za ten týden oblíbil. Lví podíl na tom má i fakt, že nám Land Cruiser sloužil i jako pojízdný úkryt před vánicí, větrem i mrazem. Naftový motor dobře topí a taky vyhřívaná sedadla se hodila víc než obvykle. Pravda je, že nás jednou vypekl, protože si elektronický mozek auta usmyslel, že využíváme asi příliš energie z baterie a některé funkce omezil, mezi nimi třeba právě výhřev sedaček. Kolega se zase trochu rozčiloval nad faktem, že dieselový motor potřebuje ke svému fungování močovinu Ad-blue. Jak asi budete shánět močovinu, když budete zrovna na expedici kdesi na liduprázdném Kavkaze? To jsou ale spíš drobnosti, navíc je to provozní kapalina a „velitel vozidla“ si takové záležitosti musí umět ohlídat. Pokud bych však něco přece jen zkritizoval, byl by to motor samotný. Zvukový projev je fajn, je utlumený a fakt, že pod tou velikou kapotou tlučou jen čtyři válce mi ani nevadí. Horší je to s výkonem. Má spoustu síly utáhnout těžký přívěs, vyjet svah až do extrémně strmého úhlu 42°, ale když na silnici jedete třeba 80 km/h a chcete předjet loudala před vámi, přece jen to něco trvá. Zde bych si představoval mít ke vší spokojenosti přece jen trochu suverénnější pohonnou jednotku než je motor 2.8 D-4D o necelých 180 koních. K poklidnému cestování však plně dostačuje a ani spotřeba není zlá. Do deseti litrů nafty se celkem v pohodě vejdete.