Toyota GR Supra – Návrat zapomenutého kultu

Nová Toyota GR Supra (generace označovaná A90) je vysněné dítě Akio Toyody, prezidenta gigantické značky Toyota. Šéfové velkých automobilek jsou obvykle nudní patroni – víc je zajímají čísla a spokojenost akcionářů než jejich auta.

Jenže Toyoda je docela jiný formát. Tedy číslům taky rozumí, proto je Toyota nejprodávanější samostatnou značkou na světě, ale hlavně miluje auta a jejich řízení – vždyť ve volném čase pod pseudonymem Morizo závodí v nejtěžším vytrvalostním závodě na věhlasném Nürburgringu. Sám se taky zasadil o to, aby moderní Toyoty měly více charakteru. A nejvíc to má být vidět právě na nové Supře, výstavním autě značky.

Toyota si na Supře dala skutečně záležet, proto byl její zrod tak složitý a několikrát se posouval. Cílem nebylo stvořit plakátové monstrum pro hrstku vyvolených, které by na chvilku zaplnilo obálky časopisů, aby se na něj pak zapomnělo. Akio Toyoda chtěl ryzí sportovní auto, které by nadchlo svého řidiče, ale přitom nestálo majlant. Jediným řešením proto byla spolupráce…

Toyota totiž chtěla Supru s přeplňovaným řadovým šestiválcem (z historických i čistě technických důvodů), ale žádný takový motor neměla. A i kdyby ho vyvinula, musela by postavit továrnu, kde by ho vyráběla. Proto přišlo logické spojení s BMW, které je svými řadovými šestkami proslavené a zrovna plánovalo další generaci svého sportovního modelu Z4, takže uvítalo sdílení vývojových nákladů.

Jenže po úvodních setkáních vývojových týmů bylo prý vedení Toyoty překvapené a zklamané, že BMW nemělo ambici postavit opravdové řidičské auto, které by konkurovalo Porsche 718 Cayman/Boxster. Toyota si sice prosadila například zkrácení rozvoru o 20 cm a další zásadní koncepční úpravy, ale přesto, když se Akio Toyoda svezl s prvním prototypem, byl dost zklamaný.

Proto povolal do zbraně tým Gazoo Racing, který stvořil úžasně naštvaného Yarise GRMN – ti pak mimo jiné předělali komplet přední zavěšení, protože nebyli spokojení s konstrukcí BMW. A výsledek opravdu stojí za to!

Sedíte kousek nad asfaltem v pevném objetí anatomické sedačky, auto je kolem vás semknuté a ovládací prvky jsou zcela precizní a přirozené, takže okamžitě srostete v jeden celek. Šestiválec pod kapotou pod plynem zlostně vrčí a turbo syčí, jeho 340 koní a 500 Nm vás zamáčkne do sedačky a pomuchlá vnitřnosti, s každým zatažením pádla pod volantem a bleskovým zařazením vyšší rychlosti ten kolotoč začne nanovo. O brzdy se před zatáčkou můžete skutečně opřít a… pak to teprve přijde.

Cítíte, jak se hmota přesouvá na přední nápravu, a přední kola se tak zakusují do asfaltu. Zatočení volantem vyvolá okamžitou reakci přídě a odlehčený zadek najednou tančí na špičkách – oddaně následuje přední kola, ale jemnou prací s plynem můžete stopu delikátně ladit a utahovat. Všechno to krásně cítíte v dlaních a pod zadkem, všechno máte perfektně pod kontrolou.

Když to ale na hraně přeženete, a pošlete tak auto do smyku, měli byste mít hodně rychlé ruce, protože krátký rozvor a skoro čtvercový půdorys si za to vybírá svou daň. Ale držte se v limitech přilnavosti a oceníte, jak je Supra i přes svou hmotnost hbitá a obratná. Klouže zatáčkami jako úhoř namazaný indulonou a rovinky sežere za naštvaného vrčení a syčení. Vy přitom sedíte přímo uprostřed dění a jste s ní nervově propojení. Supru si tak vodíte zatáčkami na krátkém vodítku a ona oddaně poslouchá, přesně jak by správné zadokolkové kupé poslouchat mělo.

Tohle ukázkové chování v zatáčce je extrémně důležité, protože i když tolik opěvovaná minulá Supra čtvrté generace (A80)  dokázala podobně o překot pádit po rovinkách, v zatáčkách jí její velikost (byla o 150 milimetrů delší, ale za volantem působila ještě větší) a vyměklý sériový podvozek házely klacky pod nohy. Nová Supra je o světelné roky jinde – je to kompaktní auto, které telepaticky poslouchá vaše příkazy a střelhbitě na ně reaguje. Už žádné velké GT, tohle je pravý sporťák z toho nejlepšího rodu!

Ale přiznejme si, že na premianty Porsche Cayman a Alpine A110 jí přeci jen chybí silnější charakter. A teď nejde o interiér komplet převzatý z BMW (který je pořád lepší, než cokoliv, co jsem zatím v jakékoliv Toyotě viděl). Spíš jde o motor, který je na ostré sportovní auto přeci jen příliš hladký a dobře vychovaný – jen se podívejte do tabulky technických dat na široký rozsah maximálních hodnot výkonu a krouťáku a máte jasno, co myslím. Žádná dramatická gradace, žádná ostrá špička, jen konstantní zátah.

Jenže pro ostré sportovní auto by potřebovala být Supra trochu neurvalejší, hlučnější, osobitější. Prostě trochu větší chuligán, kterého byste obdivovali a trochu se ho báli. Teď je to pilný student se samými jedničkami. A s takovými se přeci nikdo nekamarádí.

Ale nebojte, tohle je pro Supru teprve začátek – kromě slabšího čtyřválce dorazí i nadupanější a nabroušenější verze Gazoo, která dá premiantům segmentu pořádně zabrat. A pokud nechcete čekat, pořád tu jsou spousty tunerů, kteří motoru snadno přifouknou pár (desítek) koní, a pečlivě vyváženému pokrmu tak přidají trochu víc wasabi.

Ostatně Supra podle toho nejlepšího JDM zvyku k úpravám přímo vyzývá – proto má připravené úchyty pro rozpěry v motorovém prostoru nebo úchyty pro křídlo na víku kufru, proto má všechny ty zaslepené průduchy po celém autě, takže při potřebě lepšího chlazení není nutné řezat do karoserie, stačí prostě vyndat záslepky. Už teď je jasné, že se stane hrdinou mezi úpravci, a uvidíme tak podobně bláznivé kreace, jaké jsme viděli u Supry A80. Jenže co Supra jako sériovka?

Tradicionalisty to možná popudí, ale faktem zůstává, že nová Toyota Supra je v sériové podobě daleko lepší auto, než byla tolik opěvovaná předchozí generace, kterou k legendárnosti přivedli především šikovní úpravci. To jediné, co nové Supře chybí, je trochu víc vyhraněného charakteru, který se ztratil při šetření nákladů.

Na druhou stranou si díky tomu Supru může dovolit i „normální“ člověk – bez spojení s BMW by stála dvojnásobek. Takže buďme rádi za to, že ji vůbec máme, protože je to skutečně lahodné sportovní auto - je nádherné, omamně rychlé, úžasně se řídí a báječně se chová. Čekali jsme na ni dvě dekády, ale to čekání se vážně vyplatilo.

Základní cena šestiválcové Supry je masivních 1 800 000 Kč, jenže za tuhle částku dostanete (na rozdíl od konkurence) plně vybavené auto, u kterého lze připlácet už jen za metalický lak. Jestli chcete ušetřit, Supru můžete nově mít i s dvoulitrem o výkonu 258 koní, který není o moc pomalejší, protože je o metrák lehčí, i tak s ní bude dost zábavy a ušetříte 550 tisíc.