Článek
Když začala skupina B, Toyota nasazovala v soutěžích zrovna atraktivní typ Celica 2000GT, který sice nemohl Escortu, Asconě nebo Fiatu 131 konkurovat rychlostí, ale byl velmi spolehlivý. Ve skupině B by ale neobstál, a tak na jeho základě postavila Toyota nový speciál Celica Twin Cam Turbo (zkráceně TCT) s interním označením TA64. Ze staršího typu 2000GT se tady ale vycházelo, aby vývoj běžel rychleji.
Auto mělo širší rozchod kol, aby se zlepšila stabilita. Na kovové karoserii nechyběly velmi široké blatníky, agresivněji vypadala i přední část, například kapota a blatníky dostaly mohutné otvory. Zadní část byla také vyšší a širší než u sériové verze. Kapoty byly plastové, boční okna zase z polykarbonátu, aby se ušetřila nějaká hmotnost. I tak ale auto vážilo 1100 kg. Osmiventilový dvoulitrový čtyřválec 4T-GTE DOHC s mechanickým vstřikováním Denso a turbem KKK 27 byl umístěn podélně pod přední kapotou a poháněl přes samosvorný diferenciál Salsberry a pětistupňovou převodovku Hewland zadní kola. Naladěn byl na 370 koní a 490 Nm. Zadní náprava byla tuhá, vepředu je klasický McPherson. Kapalinové tlumiče Bilstein doplňovaly vinuté pružiny. A celé to zastavilo díky ventilovaným brzdovým kotoučům na všech kolech.
Nová verze Celicy byla úspěšně homologována v roce 1983 a ještě téhož roku poprvé startovala ve Finsku. Juha Kankkunen s ní obsadil skvělé šesté místo. Na Pobřeží Slonoviny angažovala japonská automobilka Björna Waldegaarda, který celou soutěž vyhrál. V Toyotě měli důvod k obrovské radosti, ale nadšení jim nevydrželo dlouho. NA RAC se ukázalo, že Celicy speciálům s pohonem všech kol prostě nestačí a výsledky Toyoty se nezlepšily ani v další sezoně, takže Toyota měla problém porážet i Opel Manta 400, Nissan 240 RS a Porsche 911. Ale nebylo to úplně marné auto, dobře si vedlo na náročných soutěžích s těžkým terénem. V letech 1984 až 1986 na všech šesti podnicích pořádaných v Africe nevyhrálo jiné auto, než právě Celica TCT, mnohdy s druhou týmovou posádkou na stupních vítězů. Toyota tedy nakonec vydržela až do konce skupiny B, pak se ale speciály rychle vytratily a na rozdíl od béček kvůli nepřesvědčivým výkonům nezamířily do rallycrossu.
