Toyota Camry 2.5 Hybrid Executive: Jen krůček k Lexusu

Divize Gazoo Racing nás zásobuje skvělými sporťáky a model Camry stojí úplně na opačném konci spektra – je to auto ty, kteří mají život zkrátka na pohodu. V USA jsou sedany Camry, které patří do „mid-size“ kategorie hned vedle Hondy Accord, suverénně nejprodávanějšími auty své třídy. Samotné Camry, jehož název vychází z japonského výrazu pro korunu, už brzy oslaví čtyřicátiny. Všude po světě, vlastně kromě západní a střední Evropy, je extrémně oblíbené. Vůbec se nedivím proč tomu tak je. Onu pomyslnou korunu krále sedanů vyšší střední třídy si nejspíš po právu zaslouží.

Auto se navíc prodává za férovou cenu, aby nelezlo do zelí podobně velkým modelům dceřiného Lexusu. Ale co se týče pocitů na palubě, nejsme od prestižní divize Toyoty vůbec daleko. Je to vážně krůček, chybí jen pár detailů, pár luxusnějších prvků a Camry by bylo v tu ránu Lexusem ES 300h, se kterým ostatně sdílí platformu i většinu techniky. Lexus je jen o pár centimetrů delší a uvnitř naleznete materiály, které lépe hýčkají a ještě více potěší oko perfekcionisty. V Camry najdete pár obyčejnějších detailů, ale zase ušetříte dobrý půl milion. Zkrátka Toyota umí nabídnout pro každého zákazníka něco. A co se týče mne, tuším, že Camry by mi rozhodně stačilo.

Přemýšlím, jak vám atmosféru Toyoty Camry co nejlépe přiblížit. Konkrétní auto jsem si půjčil ve stavu dvouleté ojetiny s nájezdem necelých 70 tisíc kilometrů v AAA Auto a jedná se v tuto chvíli o jednu z nejojetějších Toyot Camry osmé generace na českém trhu. Auto je ještě příliš mladé, abychom mluvili o nějakých problémech se spolehlivostí či radách při koupi bazarovky. Je stále v plné pětileté záruce výrobce a spíš mě zajímalo, jestli už bude na autě po dvou letech intenzivního ježdění znát nějaké to opotřebení.

Divili byste se, ale občas se mi dostane do ruky auto po operativním leasingu, které po těch obvyklých šedesáti tisících kilometrech lepší časy už zažilo. Velkoryse předimenzovaná trvanlivost se u mnohých výrobců už moc nenosí, ale v Toyotě jsou věci ještě jinak. A konkrétně model Camry si ostudu rozhodně neudělá. Auto je až na pár drobných oděrek od odletujících kamínků na kapotě a mohutné masce chladiče s nárazníkem úplně jako nové. Uvnitř není znát žádné opotřebení ani na kůži, ale ani na stavu podvozku nebo akustice uvnitř. Že by něco zaskřípalo nebo povrzávalo, to se v Camry opravdu nestane, možná až najede ještě třikrát tolik.

Ono auto jsou takové ty oblíbené vytahané levisky, které pořád drží a vy se v nich cítíte jako doma. Fakt, že mi bude Toyota Camry vyhovovat, jsem zjistil takřka okamžitě. Stačilo si vzít do ruky klíček, jedenkrát projet Prahou napříč, muset přejet pár ošklivě udělaných přejezdů tramvajových kolejí, kterým se zkrátka nevyhnete, a měl jsem jasno, že týden s tímhle autem bude stát za to. Na nic jsem si nemusel zvykat, základní ovládací prvky jsem našel hned a nad těmi ostatními musel přemýšlet jen trochu. Mám Toyotu ve vrcholné specifikaci Executive s VIP paketem. Jedinou volitelnou příplatkovou výbavou byla karmínově červená metalíza, ve které Camry vypadá asi vážně nejlépe.

Část výbavy bych si ve svém Camry asi odpustil. Mám například třízónovou klimatizaci s ovládacím panelem i v zadní loketní opěrce, přes kterou mohou cestující vzadu ovládat třeba i funkce audioaparatury. Ta je opravdu kvalitní, kompletně i s reproduktory od firmy JBL. Mám k dispozici veškeré jízdní asistenty, radarem řízený adaptivní tempomat i kůží čalouněná sedadla. Škoda, že v japonských autech obecně moc nefunguje variabilita konfigurace. Třeba za Audio od JBL bych si rád připlatil, ale o asistenta jízdy v pruzích anebo onu třízónovou klimatizaci bych zájem neměl. Naopak bych jako majitel ocenil sklopná a dělená zadní opěradla, která auta ve výbavě s „VIP“ paketem neměla. Konkrétní Toyota stála jako nová ceníkových 1 150 000 Kč, ale když namátkou nakouknete do nabídky zánovních či skladových vozů na serveru sauto.cz, uvidíte, že se dá přesně takto vybavené skladové auto pořídit v pohodě do milionu korun s DPH. Za konkrétní vůz si prodejce říká o 680 000 korun, což je docela zajímavá cenovka.

Když bych chtěl být trošku jízlivý, tak řeknu, že ten rozdíl poznáte zejména ve svých peněženkách. Nejlevnější dvouleté pětkové BMW, Audi A6 anebo Mercedes-Benz třídy E dnes pořídíte zhruba o tři sta tisíc korun dráž než Toyotu Camry. Když bych navíc porovnal srovnatelnou výbavu a nehledal mezi základními benziny či diesely, bude to ještě o poznání víc. Jasně, Toyota Camry do žádné „prémie“ nepatří. Je to auto vyšší střední třídy, tedy kategorie, do které kdysi patřil v Evropě úspěšný Opel Omega. Dnes u nás tuhle kategorii mistrně zastupuje Škoda Superb, kterou už lze koupit také jako hybrid. A tady je už cenová hladina více méně srovnatelná, byť má Camry pořád navrch, co se týče použitých materiálů a výbavy. Superb boduje hlavně tím, že se nabízí buď jako liftback nebo kombi, kdežto Toyotu koupíte jen jako klasický sedan.

Nabídka motorů je jednoduchá – 2.5 litrový benzinový motor o výkonu 131 kW a s ním spřažený synchronní elektromotor o výkonu 88 kW. Pod zadními sedadly najdeme nikl-metal hydridový akumulátor, který má kapacitu 1,6 kWh. Výkon soustavy se nepočítá jednoduchým aritmetickým součtem, ale uvádí se 160 kW (218 koní). V USA si můžete dopřát ještě klasický benzinový šestiválec o objemu 3.5 litru a výkonu 302 koní ve verzi Camry TRD, ale ten se do EU ze zjevných (emisních) důvodů nedováží. Nastartovat každé ráno před jízdou sametový šestiválec nebo libozvučný jemně burácející osmiválec je pořád známka luxusu, kterou jen tak nahradit nelze. Ale když budu upřímný, hybridní pohonné ústrojí, které v Camry pohání přední nápravu, funguje opravdu skvěle.

Výkonově i projevem odpovídá menším atmosférickým šestiválcům dvou a půl litrové třídy starší doby. Celkovou spotřebou se naopak dotahuje na turbodiesely, které však nikdy neumí být tak tiché a kultivované. Průměrně jezdím za 6.1 litrů na 100 km a to není vůbec špatná cifra. Přechody mezi jízdou čistě na elektrický režim a spalovací motor jsou nesmírně plynulé, a když posloucháte nějaké oblíbené cédéčko z audioaparatury, ani ty změny nepostřehnete. Ano, audio JBL má v Toyotě Camry stále ještě i zdířku s CD mechanikou. Je to krásný „oldschoolový“ prvek a já teď pro každou trošku delší cestu vybírám ze staré audiotéky nějaké „cédo“, většinou s klasickým rockem, které bych si v jiných nových autech neměl na čem pustit. Ne, nebojte, o existenci internetu jsem už také slyšel…

Co chci naznačit, je fakt, že Toyota Camry je autem pro konzervativce. Pro lidi, kteří nepotřebují mít doma vždycky tu nejnovější elektroniku a nehrají si hodiny s nastavením v mobilu. Přitom pod kapotou je Camry nesmírně sofistikovan, ale na uživatele žádné nároky neklade. Displej na přístrojové desce není jen dotykový, jsou zde i klasická tlačítka a v palubním menu se hledá přehledně a snadno. A co si v autě nastavíte, snad kromě vypnutí kontroly stability a kolizního systému, to se po opětovném startu znovu automaticky neaktivuje. Jak si funkce auta nastavíte, tak také zůstanou. To je obrovská výhoda, protože v některých autech musíte po každém nastartování znovu vypínat věci, které v aktivním režimu nechcete. A to je vždycky otrava.

Přiznám se, že jich mnoho není. Asistent jízdy v pruzích a aktivní asistenci řízení jsem po krátkém vyzkoušení vypnul a nejspíš to tak i nadobro zůstane. Neříkám, že funguje špatně, ale nemám rád v autě jakékoli systémy, které aktivně zasahují do ovládání volantu, je mi to nepříjemné. Po trochu delším zkoušení jsem nakonec vypnul i head up displej, ale věřím, že (ne)používání téhle vymoženosti je čistě jen o síle zvyku. Mnoho lidí vám řekne, že je za něj rádo a aktivně jej využívá. Adaptivní tempomat bych využil vážně jen při nějaké hodně dálkové cestě. Naopak příjemným detailem je ukazatel mrtvého úhlu v zrcátkách.

Auto má možnost sekvenčního manuálního řazení virtuálních rychlostí automatické bezestupňové převodovky a tuhle funkci jsem zatím nevyzkoušel ani jednou. Zrovna tak jsou podle mne zbytečná přepínací tlačítka mezi režimem EV, ECO a SPORT. Co se týče jízdy čistě na elektřinu, funguje EV mód pouze do 50 km/h a když šlápnete na plyn energičtěji, stejně se připojí spalovací motor. Pokud jste jemní s plynem, Camry bude jezdit čistě na elektřinu při mnoha situacích i na ten základní, výchozí jízdní mód NORMAL. ECO mi připadá, že nedělá takřka vůbec žádnou změnu a SPORT trochu zrychlí reakci na sešlápnutí pedálu plynu a volant v rukou malinko ztěžkne. Jenže jeho odpor je pak takový nepřirozený. Zkoušel jsem jezdit na SPORT delší čas, ale nakonec jsem usoudil, že základní výchozí jízdní režim NORMAL funguje ze všech variant naprosto optimálně.

Dalo by se o Toyotě Camry psát dál a sdílet ještě mnoho dalších detailů. Mne, ač milovníka sportovních aut a veteránů, moderní hybridní sedan opravdu zaujal a úplně si dovedu představit, že do budoucna takovým autem budeme jezdit jako rodinným. Do kufru se vešel v pohodě rozložený dětský kočárek, na zadních sedadlech jsou pochopitelně úchyty typu Isofix a ačkoli sedan není typicky propagované rodinné auto, tak s Toyotou Camry by se dalo úplně parádně fungovat.

Líbí se mi uvolněnost při jízdě, ticho, kvalitní zpracování všude, kde je to podstatné a na drobné detaily, jako třeba lacino polstrovaný kufr anebo jeho nešikovně řešené vzpěry, by se dalo více méně zapomenout. Líbí se mi, že má Camry vše podstatné ve své základní výbavě. Kde jinde vám dají třeba i sadu nářadí a rezervní kolo? Motor má taky stále klasickou měrku oleje. Tohle už najdete málokde. Můžu si poslechnout svá oblíbená cédéčka a užívat příjemnou atmosféru auta z kategorie, která jde sice mimo hlavní proud, ale je pořád zatraceně dobrá.