Článek
Druhý závodní den Africa Eco Race začal briefingem, protože včerejší den byl fakt dlouhý, a tak ho organizátoři přesunuli až na ráno na půl osmou. Pár úprav v itineráři, jemné upozornění na to, že ještě dnes v noci bude zima, ale že pak už by se to mohlo zlepšovat. Následně pochvala pro navigátory, protože první etapa byla vážně náročná. A nakonec radostné konstatování, že všichni dojeli do cíle. To Jean-Louis Schlesser, který je ředitelem závodu, ještě netušil, že jeden Can-Am je poškozený tak moc, že do dnešní etapy nenastoupí… A problémy měla i česká Tatra Petra Čapky – opravovali ji do čtyř hodin do rána, při běžné kontrole totiž zjistili, že jim teče olej.
No, a když večer po druhé etapě píšu tyto řádky, jsou v cíli už všichni Češi i Slováci, ale právě tohle auto chybí. Podíváte-li se na stránky Africa Eco Race, najdete i live timing, kde stačí zadat číslo závodníka a můžete ho sledovat online přímo na trati. A Čapka společně ze Zbyňkou Vodou stáli proklatě dlouho. Snad se dostanou do cíle. Kdo ale zabodoval naprosto fantasticky, to byl Tomáš Tomeček, který přijel do cíle s brutálním náskokem před portugalskou dračicí Elisabete Jacinto. „Těžká etapa se všemi druhy povrchů. Hory a skály, pak kamenité pisty, pak duny, velbloudí tráva a nakonec zase rychlá pista. Za těch devět let, co tady jezdím, jsem tak těžké etapy zažil asi dvě,“ hodnotil Tomeček v cíli. A zrovna, když jsme si spolu povídali, přispěchal za ním José Marques, navigátor již zmíněného francouzského kamionu, který Tomeček míjel zapadlý na vrcholu duny. „Tome, byla nádhera tě vidět v těch dunách, ty tam spíš surfuješ než jedeš, to byla fakt skvělá práce,“ plácl ho nadšeně po rameni. A pak dodal: „Zítra začínáme znova!“ Když odešel, Tomeček se jen zašklebil a povídá: „Nechtěl jsem mu to kazit a přiznat se, že jsem dvakrát couval z tekutého písku – jednou jsem se ztratil a otáčel se, nakonec jsem musel neplánovaně zastavit, protože se mi chtělo čůrat.“
Nejhorší, co se vám může stát je, že se zahrabete na špičce duny. Stačilo jen o trochu víc držet plyn, ale kdo by zase riskoval skok do neznáma...
Skvěle dojeli i Slováci Ján Zaťko a Martin Benko na motorkách, oba totiž dorazili v první desítce. Libovali si, jak jim podobné náročné etapy sedí, protože jestli tady něco potřebujete, jsou to zkušenosti. A Lukáš Kvapil? „Ráno mi byla strašná zima a pak zase teplo, takže jsem regulérně zastavil a v průběhu závodu se svlékal. Byl jsem u motorky jen v trenkách a mával na ostatní, že jsem OK, ať jedou. Já sám jsem jel s tím, že zítřejší etapa má 40 a ta další 493 kilometrů, takže jsem to nechtěl zbytečně hrotit.“
Suverénní vítěz druhé etapy: Laure Dominique
Nás jako doprovod čekalo 434 kilometrů. Přes Atlas, vlastně docela pohodová cesta. Jedeme s půjčeným Fordem Ranger a s dodávkou, na trať se pustíme až v Mauretánii. V bivaku rutina, už to máme nacvičené z Tunisu – vybrat místo, zaparkovat, postavit stan, udělat zázemí, postavit stany… Večeře bude v osm, v devět briefing a po včerejšku chceme jít všichni brzy spát. My i ostatní Čechoslováci to štěstí evidentně mít budeme, Petr Čapka ale do cíle ještě pořád nedorazil…
PS: Přijel ráno v devět hodin, když jeho auto odtáhli na tyči do cca sto kilometrů vzdáleného města. Zastavilo ho to, s čím se u Tatry počítá ze všeho nejméně – motor.
A dnešní největší dojem? Už jsem ho napsal. Právě to, s jakou upřímností a nadšením gratuloval Marques Tomečkovi k jeho etapovému vítězství!