Článek
Pokud se stanete účastníky dopravní nehody, policii musíte volat jen v některých případech. Zákon říká, že zavolat bychom ji měli vždy, když dojde k usmrcení nebo zranění osoby, nicméně je nutné věnovat pozornost i zraněním, která se na první pohled jeví jako bezvýznamná či skrytá. Policii volejte, i když máte ohledně zdravotního stavu účastníků byť jen malé pochybnosti. Pak také, když dojde k hmotné škodě převyšující podle vás na některém z vozidel (včetně přepravovaných věcí) částku 100 000 Kč, když dojde k hmotné škodě na majetku třetí osoby (s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na DN – např. služební nebo půjčené vozidlo, leasing apod.), když dojde k poškození součásti nebo příslušenství pozemní komunikace (např. svodidla, dopravní značky, zábradlí mostu), ve chvíli, kdy účastníci nehody nemohou sami zabezpečit obnovení silničního provozu, a také ve chvíli, kdy se jako účastníci dopravní nehody nedokážete dohodnout na míře zavinění.
Praxe je ale taková, že řidiči, kteří havarují, volají policisty prakticky ke každé nehodě. To se nelíbí ministru dopravy Danu Ťokovi, který s tím chce něco udělat. A jeho nápad je jak jinak než sankční. Podle ministra by bylo dobré, abychom se v novele zákona, která by jeho nápad zlegalizovala, inspirovali v okolních zemích. Například v Rakousku jsou zpoplatněny „zbytečné“ policejní výjezdy k nehodám, kdy si následně za dohledu policie účastníci akorát tak vyplní protokol o nehodě. A to by prý bylo možné zavést i u nás. Podle iDnes.cz, která tuto informaci přinesla, jen v loňském roce policisté vyjeli k podobně malicherným nehodám ve 44 tisících případech. A zcela zbytečně.
Přisadil si i šéf dopravní policie, který tvrdí, že kdyby řidiči dodržovali pravidla toho, kdy policii volat a kdy ne, mohly by se hlídky věnovat těm závažnějším případům. Jak už jsme ale výše zmínili, má to několik, a podle nás dost podstatných, háčků. Je jasné, že jakmile je někdo zraněn, je poškozená silnice nebo svodidla, policii asi všichni zavoláme. Sporný bod ovšem přichází s odhadnutím výše škody a následným dohadováním se s pojišťovnami.
U nových aut je velmi těžké odhadnout, jestli je škoda do nebo už nad 100 000 Kč. Většina moderních vozů má pod kapotáží umístěnou velkou spoustu elektronických pomocníků, které může náraz poškodit, ale přitom to vůbec nemusí být vidět. A u prémiových značek se může cena za opravu i jen odřeného nárazníku a dveří vyšplhat až nesmyslně vysoko. Jak tohle tedy vyřešit? Zaplatit poplatek za výjezd, protože si nebudeme výší škody jisti? Nebo riskovat případné dohady s pojišťovnou a policii nechat čas na závažnější případy?
Problém může být i u firemních aut. Většina společností, která svým zaměstnancům poskytují auta, má ve smlouvách požadavek, aby v případě nehody řidiči vždy policii volali. Pokud tak neudělají, firma po nich může případnou škodu vymáhat. Ovšem zaplatí pak taková firma za řidiče pokutu za zbytečný výjezd? Těch otázek je více než odpovědí a nejsme si jisti, že úřady všechny vezmou v potaz. Ostatně, naše zákony a pravidla jsou často inspirovány zahraničím a bohužel málokdy uzpůsobeny na naše podmínky. O tom, že se k finálnímu návrhu často přistupuje s horkou jehlou, asi mluvit nemusíme. Nezbývá než doufat, že se k tomu ministr postaví tak, aby výsledný zákon nebyl jen další paskvil.