Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ford aktuálně prodává tři osobní dodávky nesoucí jméno Tourneo. Jejich velikost prozrazuje až přídomek. Náš Courier je nejmenší, Connect - postavený na základě Volkswagenu Caddy - prostřední a největší je Custom.
Ve srovnání s první generací je novinka výrazně větší, délka karoserie narostla o 18 centimetrů, šířka o 11 cm a rozvor byl prodloužen o více než 20 cm. Jen u výšky došlo k redukci, a to o nějakých 5 centimetrů. V souvislosti s rozměry musím upozornit, že se trochu liší v závislosti na provedení vozu. Zatímco standardní Courier je dlouhý 4 337 mm, široký 1 800 mm a vysoký 1 817 mm, auto v testované verzi Active je ještě o chlup větší - 4 344 mm dlouhé, 1 813 mm široké a 1 836 mm vysoké. Rozvor 2 692 mm mají pochopitelně všechny verze.
A když už jsem zmínil provedení Active, dodám, že to představuje vrchol nabídky. Trochu větší je díky několika stylovým doplňkům karoserie, které mají za úkol z kompaktní malé dodávky udělat vozidlo poněkud dobrodružnějšího charakteru. Courier Active se chlubí unikátní maskou chladiče, spodními ochrannými kryty předního a zadního nárazníku ve stříbrném odstínu, ochrannými lemy blatníků a logy Active na bocích vozu.
Tato specifikace navíc jako jediná může nosit dvoubarevné kontrastní lakování, které autu podle mě dost sluší – minimálně v kombinacI zelené Bursting s bílou střechou. Díky spojení s hranatou karoserií mi tento vzhled tak trochu připomněl starší land rovery. Fakt se mi líbí.
Jednoduchost i složitost
Zatímco zvenku Courier dokáže udělat velice slušný dojem, v interiéru je to takový třídní standard. Kabině dominují obyčejné plasty (což není ale nutně na škodu, jde spíš o estetiku). V dolní části nekomplikovaně tvarované palubní desky mají povrch s hrubší strukturou, horní část kokpitu s digitálním přístrojovým panelem a obrazovkou infotainmentu sází na nepraktickou lesklou černou. Užitečné je, že palubka nabízí několik praktických odkládacích míst. S těmi to jinak ale není velká sláva. V interiéru jich sice najdeme dost, ale nevybavuji si žádné, jež by bylo vyloženě velké. Líbí se mi však odkládací prostor pod stropem.
Zajímavé je, jak rozporuplně v Courieru funguje ovládání. Zatímco digitální přístrojový panel potěší jednoduchostí, přehledností a snadným způsobem ovládání přes tlačítka na příjemném multifunkčním volantu, práce s multimediálním systémem umí lézt na nervy.
Infotainment využívá nepříliš velkou osmipalcovou dotykovou obrazovku, a přestože sám o sobě je docela přehledný, dojem kazí pomalejší reakce a především uspořádání nabídek. A protože se většina funkcí ovládá právě přes displej, budete muset po obrazovce šmejdit až nepříjemně často. Šilhání po displeji má samozřejmě negativní vliv na pozornost při řízení.
Ford sice vůz vybavil několika fyzickými tlačítky, jenže ta fungují jen jako zkratky, které vás často dovedou právě do komplikovaných nabídek. Osobně bych si uměl představit například snazší ovládání klimatizace. V Courieru musíte kvůli změně teploty právě do příslušného menu a teprve tam úkon provést. Na domovskou obrazovku se možnost přidat/ubrat teplotu nevešla. Je tu ještě možnost ovládání hlasem, ale to také neberu jako vyloženě rychlou alternativu. Navíc nemusí být vždy spolehlivá, třeba když vám v autě hulákají děti.
Ještě hůř však výrobce přistoupil k nastavení bezpečnostních asistentů. Opět kvůli nim musíte přes displej do příslušné nabídky, jen to zabere dvě ťuknutí. Na panelu s tlačítky sice najdete zkratku, jenže ta vás nepochopitelně navede jen do redukovaného menu, v němž můžete okamžitě deaktivovat jen start-stop a regulaci prokluzu. Abyste vypnuli otravné věci, musíte klepnout na řádek pojmenovaný „Další nastavení“.
A teď mě omluvte, trochu se tu rozčílím. Tourneo Courier už dostal asistent hlídání rychlostních limitů, asi nejdebilnější povinnou funkci nových automobilů, která vás má akusticky upozornit na překročení povolené rychlosti. Tento asistent je už sám o sobě nesmírně hloupý, zbytečný a často nespolehlivý, ale způsob, jak ho do svého vozu implementoval Ford, je vyloženě příšerný.
Zatímco řada automobilek pochopila, že jde o funkci, kterou si většina řidičů bude chtít vypnout, takže jim nabízí snadnou a rychlou deaktivaci, v Courieru musíte tedy minimálně přes dva kroky do nabídky s asistenty a tam pak udělat třetí krok v podobě klepnutí na položku „Asistent omezení rychlosti“. Ale to ještě není všechno, Ford po vás ještě hodí upozornění, že se funkce vypíná dočasně a že po dalším nastartování motoru bude opět aktivovaná. Tohle dialogové okno také musíte odklepnout (tedy čtvrtý krok), pokud chcete infotainment hned používat dál, třeba kvůli navigaci.
Nebo kvůli vypnutí dalších asistenčních funkcí, například udržování v jízdním pruhu (to jde naštěstí i na volantu) či hlídání bdělosti řidiče, které také funguje hodně svérázně. Přišlo mi, že upozorňování na únavu se zobrazovalo na přístrojovém štítu náhodně, jako by se losovalo. Takže to byla další věc, kterou jsem vždy vypínal – bohužel je opět utopena hluboko v nabídce palubního systému.
A co praktičnost?
V poznámkách mám však samozřejmě i pozitiva. Líbil se mi například výhled, díky štědrému prosklení krásně otevřený do všech stran. Courier tím, jak je hranatý, navíc přidává přehlednou karoserii, proto se s ním hezky parkuje.
Pochválit musím i prostornost ve všech směrech. Sice mě trochu zklamalo, že osobní dodávka, která má suplovat i roli rodinného MPV, nedostala posuvná zadní sedadla, díky prakticky dlouhé kabině (všimněte si, jak krátká je přední kapota a kde začíná čelní sklo) a dostatku místa ve druhé řadě to ale ve skutečnosti zas tak nevadí.
Zadní sedačky mají samozřejmě sklopná opěradla, navíc se ale dají ještě rychle a snadno překlopit dopředu, čímž se zvětší ložná plocha v zavazadelníku. Parádní jsou posuvné zadní boční dveře usnadňující přístup k druhé řadě. Velký nástupní otvor ocení zejména rodiče, kteří dozadu usazují děti.
Hodit se jim bude také obří kufr. Ford udává úctyhodný objem 1 188 litrů, ten však počítá až po strop. Zavazadelník je každopádně i díky hranaté karoserii opravdu velký - široký, dlouhý i hluboký – nebo v tomto případě spíš vysoký.
Ložná plocha je široká přes 1,1 metru a dlouhá asi 0,9 metru. Po překlopení zadních sedadel se však její délka natáhne až na 1,3 metru a objem pro náklad naroste až na 2 162 litrů. Praktická je také nízká nakládací hrana. A mimochodem, Ford udává maximální nosnost 593 až 620 kilogramů.
Jen s tříválcem
Courier stojí na druhé generaci platformy Ford B, určené pro malé osobáky. Tato skutečnost má vliv na jízdní vlastnosti (o těch později) a na nabídku motorizací, která je velice jednoduchá. Tourneo Courier si nyní koupíte pouze se zážehovým tříválcovým motorem, přestože užitkové provedení Transit dostalo i čtyřválcový 1,5litrový turbodiesel. U osobní verze máte smolíčka. A vybírat smíte mezi ručně řazenou a automatickou převodovkou.
Sympaticky kultivovaný litrový EcoBoost dává 92 kW a 200 Nm, což po většinu času v běžném českém provozu v klidu stačí. Oslnivou dynamiku pochopitelně čekat nemůžete, vyloženě rychlé tohle auto vážně není, ale úplně pomalé také ne. Na pohodové cestování je to tak akorát, předjížděcí manévry vůz zvládne na rozumném prostoru a z připojovacího pruhu vás na dálnici dostane také důstojným způsobem. Jen je potřeba si zvyknout, že ve stoupáních už budete muset občas podřazovat, abyste alespoň udrželi tempo.
Přítomnost relativně skromného motoru se však projeví, když vůz naložíte. Mně stačilo přibrat dva standardně rostlé chlapíky a tři hokejové výstroje a už jsem cítil, že auto nejede tak lehce a že musím podřazovat ještě častěji, aby tříválec zabral. Řazení je naštěstí přesné, hezky mechanické a s krátkými drahami.
Spotřebu hodně ovlivňuje způsob používání. Tak je to u každého vozidla, ale v případě vysoké a hranaté osobní dodávky s horší aerodynamikou a malým přeplňovaným zážehovým motorem to platí ještě víc. Když například budete s naloženým vozem pospíchat v levém dálničním pruhu, umí si vzít i více než 9 l / 100 km. Současně však dovede na okreskách klidný tempem jezdit za šest na sto. Můj dlouhodobý průměr po týdenním testu činil 6,8 l / 100 km.
Jezdí skoro jako osobák
Platforma Ford B do Tournea Courier přináší civilní podvozek s předním zavěšením MacPherson, torzní příčkou vzadu a klasickými pružinami a tlumiči. Malá dodávka se proto řídí vesměs jako normální osobní auto, při běžné jízdě působí poměrně hbitě, komfortně, kultivovaně a potěší i solidním projevem zatáčkách.
Zcela jako kompaktní hatchback však Courier nejezdí, jsou tu logicky jisté kompromisy zohledňující zaměření vozu. Ford například podvozek s ohledem na ovladatelnost poněkud „utáhl“, aby udržel pod kontrolou vysokou a rozměrnou karoserii. Auto je proto trochu tužší, takže se na rozbité silnici karoserie nevznáší, spíš kopíruje povrch. Nevybavuji si však situaci, kdy bych si řekl, že je Courier příliš tvrdý – nesetkal jsem se s výrazným poskakováním, drncáním, boucháním ani rázy pronikajícími do kabiny.
Vysoká stavba se projevuje ještě v souvislosti s aerodynamickým odporem. I když je interiér celkově slušně odhlučněn, na dálnici už přece jen můžete jasně zaslechnout šumění vzduchu. Horší však je, že vysoká karoserie trpí na boční vítr nebo proudění vzduchu vzniklé při míjení kamionů. Auto v takových situacích občas nepříjemně cukne a vyžaduje korekci řízení.
Ford Tourneo Courier představuje zajímavý přírůstek do skupiny malých osobních dodávek s ambicemi plnit roli kompaktních MPV. Zvlášť v provedení Active vypadá stylově, docela hezky se řídí, na rozumném půdorysu nabízí prostorný i praktický interiér, a navíc může být slušně vybaven. Osobně však nechápu absenci LED světlometů. Courier nabízí pouze LED denní svícení, jinak spoléhá na halogenové žárovky s nepříliš přesvědčivým výkonem.
Nejmenší osobní dodávka Fordu se přitom cenově zrovna nepodbízí, základní verze Trend začíná na 636 702 Kč a testovaná specifikace Active stojí dokonce 709 544 Kč. To jsou v segmentu, kde zákazníci mohou vybírat z poměrně široké nabídky modelů (zejména z několika modelů koncernu Stellantis nebo aliance Renault–Nissan–Mitsubishi, rivalem ale může být i Dacia Jogger), dost sebevědomé cenovky.
Technické údaje | |
---|---|
Motor | řadový tříválec, zážehový, turbodmychadlo, uložený vpředu napříč |
Zdvihový objem | 999 cm3 |
Výkon | 92 kW (125 k) při 6 000 ot./min. |
Točivý moment | 200 Nm při 1 750 - 2 500 ot./min. |
Převodovka | manuální, 6 stupňů |
Pohon | předních kol |
Pohotovostní hmotnost | 1 380 - 1 405 kg |
Maximální rychlost | 175 km/h |
Spotřeba (kombinace) | 6,7 - 6,9 l/100 km |
Objem palivové nádrže | 45 l |
Kola a pneumatiky | 215/55 R17 |
Rozměry (délka/šířka/výška) | 4 344/1 813/1 836 mm |
Rozvor | 2 692 mm |
Objem zavazadlového prostoru | 1 188 - 2 162 l |