Závěr dlouhodobého testu Toyoty Corolly Cross: Vlastně velmi dobré auto, ale za srdce nechytne

Klasické týdenní testy, to je takový rychlokurz, kdy auto poznáte… neříkám, že jen vyloženě povrchně, ale až delší prověrka dostatečně ukáže, jak si vůz v nejrůznějších situacích vede. Nejde jen o jednotlivé režimy každodenního používání (naložené/nenaložené, víc osob na palubě), velmi se hodí také dlouhé štreky, na nichž toho auto na sebe hodně práskne. Nebo změny počasí a hlavně ročních období, co na to spotřeba, horší adhezní podmínky… Corolla Cross měla to štěstí, že svoje působení v Garáži zahájila v parném létě a zakončila v zimě. Pojďme si tedy říct, co se líbilo, čím Corolla Cross zklamala a z čeho jsem nebyl – jak jsem už napsal subjektivně - nadšený já.

U nadšení si nějakou dobu pobudeme, vždyť jsem vlastně už prozradil, že zásadní objektivní nedostatek má Corolla Cross jediný.

Za mě jednoznačně největší benefit této Toyoty, která je vybavena pátou generací hybridního systému. Krátce si jej představíme – jde o kombinaci dvoulitrového benzinového čtyřválce s výkonem 112 kW, k němuž se v testovaném případě připojují hned dva elektromotory (naše Corolla Cross byla díky elektromotoru s výkonem 29 kW na zadní nápravě čtyřkolkou), celkový výkon soustavy pak dosahuje 146 kW. U zmíněné páté generace hybridu přišla Toyota se silnějším spalovacím i elektrickým motorem, zmenšila elektrické ztráty i jednotlivé komponenty, takže jsem pak mohl napsat, že Corolla Cross jezdí skoro pořád za pět litrů. Zhruba. V létě.

Už v teplejším ročním období jsem si však vyzkoušel, že tak jednoduché to přece jenom není. Vážený dlouhodobý průměr může skutečně dosahovat pěti litrů, pokud se však častěji pohybujete ve městě, dostanete se klidně i níž. S větším zapojením čistě elektrické jízdy (logicky ve městě) skutečně není až takové umění jezdit s Corollou Cross za nízké čtyři litry. Jenže – opačný extrém, tedy častější zapojení dálnice, zase znamená, že se Toyotou udávané kombinaci 5,1 až 5,4 litru začnete vzdalovat. Nemusí přitom jít o vyloženě německé tempo, stačí nastavit tempomat na 140 km/h a hned jste nad šesti.

Nebo nad sedmi, jak ukázala moje už zimní cesta z Prahy do Olomouce. V prosinci a za skutečně nepříznivého počasí (silný vítr a vytrvalý déšť) jsem se na dálnici D11 pod sedm litrů nepodíval, na profilově náročnější D11 s hustším provozem jsem se pak v zimních měsících přibližoval k osmi. Zmíněnou reportážní cestu na Moravu z Prahy přes Hradec jsem pak zakončil s průměrem 5,9 litru. Hlavně vzhledem k podmínkám pořád senzační výsledek.

Takže, na dálnici – zvlášť se spěchajícím řidičem - zázračných hodnot Corolla Cross dosahovat neumí, rozumné rozložení působnosti mezi město, meziměsto a nakonec i tu dálnici však reálné rozmezí, viz tovární údaj 5,1 až 5,4 litru, opravdu přinese. Zvlášť na jaře, v létě…

O systémovém výkonu 146 kW jsem už psal, dejme do kontextu s přijatelnou hmotností kolem 1,5 tuny a vyjde vám velmi slušná dynamika, reprezentovaná tabulkovým zrychlením na stovku za 7,5 s. Dvoulitrová hybridní Toyota s pohonem všech kol opravdu jede moc pěkně, nikdy jsem neměl pocit, že bych pro bezpečnější předjíždění a podobné každodenní silniční manévry potřeboval víc.

Velmi fajn jsou také plynulé rozjezdy čistě na elektřinu. Jasně, s plynem na podlaze si jich moc neužijete, třeba v podzemních garážích je však rozdíl mezi naprosto hladkou elektrickou jízdou a zapojením spalovací jednotky velmi znát.

Můžeme se pozastavit nad některými úsměvně zastaralými detaily (krásným příkladem jsou kolébkové spínače vyhřívání předních sedaček) nebo minimálně v testovaném černočerném provedení nad lehce ponurou atmosférou, z uživatelského hlediska je však interiér Corolly Cross v zásadě bezchybný. Zvlášť, pokud patříte – stejně jako já - k těm řidičům, kterým bohatě stačí bezdrátové Apple CarPlay a další digitální výdobytky je spíš otravují.

Ventilaci jsem si tak nastavoval na samostatném panelu, teplotu ovlivňoval poctivými otočnými ovladači, tempomat aktivoval normálními tlačítky na volantu. A zde jedno z největších poděkování Toyotě, o němž píšu v každém článku o Corolle Cross – mimořádně šťastný jsem byl za možnost neadaptivního tempomatu. Kdo se chce otravovat se samovolným brzděním na míle daleko od kamionů, ta možnost tady je. Kdo dává přednost plné kontrole nad vozem a plynulé jízdě, ten adaptivní funkci deaktivuje. Na tohle budu, až se mi zase jednou bude nějaký nově homologovaný kousek vzpírat pod rukama, se smutkem vzpomínat.

V souvislosti s infotainmentem jsem narazil na jeden pozoruhodný nedostatek. Že se mi odmítal nabíjet mobil v indukční schránce, to bych ještě pochopil, občas se toto děje i v jiných testovacích vozech. Ostatně v Corolle Cross zaznamenali obdobné potíže i kolegové s jinými telefony, povrch nabíječky totiž nedokáže přístroj udržet na jednom místě a při prudké akceleraci ze schránky dokonce umí vypadnout.

Tohle beru, jak říkám, nejde o výjimečnou vlastnost, ale proč se velmi dlouho chytal Waze a hlavně v tunelech beznadějně ztrácel, to mi hlava nebere. Myslel jsem, že jde o chybu mého letitého přístroje, v jiných autech a na těch samých trasách však tato navigace fungovala vždy spolehlivě. Asi neměla Corolla Cross můj iPhone ráda.

Corolla Cross určitě není nejpohodlnější, v zatáčkách vám také bůhvíjakou radost neudělá, ale celkově jde o velmi vyvážené, nekonfliktní auto. Na testovaných osmnáctkách je spíš tužší, ovšem ne tak, abyste měli na nerovnostech důvod ke stížnostem, a zatáčkami se pak díky takové charakteristice hezky protahuje. Není to radost, jak jsem už napsal, jistí si ale za volantem budete vždy.

Myslím, že jsem už na jiném místě naznačil, že skutečnou slabinu má Corolla Cross pouze jednu. Níže tedy připojím i pár těch již subjektivnějších.

Pokud jste řídili prakticky jakýkoliv hybrid od Toyoty, tohle moc dobře znáte. Dáte víc plynu, převodovka e-CVT pošle spalovací motor do otáček jako pravověrný variátor a v nich jednotku drží po celou dobu akcelerace. Tento projev se samozřejmě liší model od modelu, s dalšími generacemi se toyoťácká hybridní soustava zlepšovala i v tomto směru. Nicméně, nejnovější aplikované verzi navzdory, čtyřválec se v Corolle Cross ozývá bez přehánění z plna hrdla. Je to možná i kontrastem s prakticky bezhlučnou elektrickou jízdou, kdy se Toyota umí pohybovat velmi, velmi tiše. Pak ale šlápnete na plyn, elektřina přestane požadavkům na zrychlení dostačovat a spalovací jednotka se dá do práce s takovou vervou, až by jeden musel zvýšit hlas.

Kdybych chtěl být rádoby vtipný, možná bych napsal, že tohle Toyota udělal naschvál – kvůli hlučnosti budete méně šlapat na plyn, a efektivně tak snížíte spotřebu. Ale vážně, tady má Corolla Cross skutečně slabé místo.

K těm slabším bych zařadil ještě nepodsvícená tlačítka ve výplni řidičových dveří, hlavně s odemykáním je v šeru problém. Velmi jsem si také „užil“ s neustále vyskakovací hláškou o nefunkčnosti parkovacího asistenta, která mě za jízdy ve sněhové vánici soustavně rušila, odkliknout ji nešlo.

Spíš podprůměrný kufr (se čtyřkolkou jen 390 litrů) a nijak zázračně prostorný interiér souvisí s tím, že Corolla Cross zkrátka není velké auto, na délku měří necelých 4,5 metru. Jestli vám bude tohle auto těsné, pořídíte u Toyoty větší, rodinnější kousky.

Teď už tedy k záležitostem, které nebyly sympatické mně, jinému však můžou vyhovovat. Osobně mi není blízký nijaký styl Corolly Cross, nejnovější toyoty umí být designově velmi atraktivní, náš odcházející dlouhodobák je však nesmírně usedlý, hlavně při pohledu na zadní partie bych navíc rozchodně neřekl, že se vlastně stále jedná o automobilovou novinku (minimálně na českém trhu, v Thajsku se však začala prodávat už před čtyřmi lety).

Z interiéru jsem byl nadšený po uživatelské stránce, z celkového ztvárnění už méně. Nejnovější a na Evropu zaměřenější toyoty nabídnou kvalitnější plasty, zajímavější dekory a útulnější atmosféru.

Fanouška do aut Corolla Cross nemá moc čím zaujmout, za srdce skutečně nechytí. Pokud ale nechápete, proč by auto mělo chytat za srdce, a potřebujete „jen“ spolehlivý přepravník, můžete na moji subjektivní kritiku zapomenout. A začít přemýšlet o tom, jestli vám bude Corolla Cross prostorově vyhovovat (jak jsme si řekli, velké auto to není). A zamyslet se nad základní osmnáctistovkou, taktéž hybridní.

Psal jsem, že dvoulitr jede moc hezky, jenže ta osmnáctistovka nejede o moc hůř a s velmi slušnou výbavou začíná díky akci na 749 900 Kč (auto na protiúčet odečte dalších pětatřicet tisíc). Náš rozšafnější dlouhodobák ve vrcholné specifikaci Executive (třeba bez koženého čalounění bych nepochybně dokázal žít) přijde s dvoulitrem a čtyřkolkou nejméně na milion a kousek. A to už jsou peníze, za které koupíte větší RAV4…

Za necelých 750 000 Kč, s osmnáctistovkou a pohonem všech kol, má Corolla Cross podle mě největší šanci zaujmout. Spolehlivě vás odveze, nic moc za to nechce (těch plus minus pět litrů bude platit i pro menší motor) a až na výjimky vás nebude štvát digitálními zbytečnostmi. Proč mě vlastně nechytla za srdce?