Znáte vůbec první filmové auto Jamese Bonda? Divili bychom se, je jím totiž Sunbeam Alpine. Svezli jsme se s nejvzácnějším kouskem

Britský koncern Rootes Group pod sebou sdružoval mnoho slavných značek a vyráběl řadu legendárních a skvělých aut. Jedním z nich byl sportovní model Sunbeam Alpine, který se vyráběl mezi roky 1953 až 1975. První dvě generace se prodávaly jako roadstery, poslední model byl v nabídce pouze jako kupé. Mě dnes bude zajímat druhá generace, což byl roadster vyráběný mezi roky 1959 až 1968. Měl i ostřejší variantu s osmiválcem, která se jmenovala Sunbeam Tiger. Series III z roku 1964, již vidíte na fotkách, je nejvzácnější verzí s pouhými 5 863 vyrobenými exempláři a na linkách vydržela pouze rok.

Druhý Sunbeam Alpine byl menší a lehčí než ten první a vycházel z modelu Minx. Použil ale podlahovou plošinu Hillmanu Husky. Kenneth Howes a Jeff Crompton byli firmou požádáni, aby auto kompletně přepracovali a udělali ideální sporťák pro americký trh. Právě Howes byl nakonec zodpovědný za 80 % designu auta, při jehož navrhování zužitkoval předchozí zkušenosti z amerických automobilek Studebaker a Ford. Ostatně když se na Alpine koukám, je jak malý Thunderbird. Proto má auto určitě ty ploutve, v tomto případě vyšší než u starších modelů. Pod nimi se ukrývají i palivové nádrže. Modernizované provedení o ně ale později přišlo. Chybět nemohou ani drátěná kola s centrální maticí.

Skládací látková střecha se nabízela i s elegantním krytem na její schování. Měla ji jen verze ST, varianta GT disponovala odnímatelným pevným ocelovým hardtopem. V zavazadlovém prostoru byla rezerva umístěna vertikálně, což ušetřilo místo. Zadní sedadla jsou velmi nouzová a lavici bych spíš považoval za další odkládací prostor než místo pro převoz pasažérů. Panoramatické přední okno bylo ve své době moderní a řidiči usnadnilo výhled ven. Pod ním trůní na palubce krásný dřevěný volant. Nic moc dalšího ve spartánském interiéru není, ale nic moc dalšího ani řidič nepotřebuje.

Alpine mělo vždy klasickou koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Tím motorem je čtyřválcová šestnáctistovka OHV se dvěma dvojitými karburátory Zenith. Motor nabízí výkon 82 koní (60 kW) v 5 200 otáčkách a točivý moment 127 Nm v 3 600 otáčkách. Maximální rychlost je téměř 160 km/h, zrychlení na stovku zabere 15 sekund. K motoru připojila automobilka čtyřstupňovou manuální převodovku bez synchronizace prvního stupně, která mohla být na přání vybavena rychloběžkou.

Auto váží solidně nízkých 990 kilogramů. Vpředu je nezávislé zavěšení na trojúhelníkových ramenech a vinuté pružiny, vzadu je tuhá náprava s podélnými půleliptickými listovými pery. Přední zavěšení vyžaduje pravidelné mazání, až od Series IV použil Sunbeam bezúdržbové komponenty. Ale s takovými věcmi musíte u starých aut počítat. Jízdní vlastnosti vám ale všechny starosti vynahradí.

Díky podvozku je Alpine ten pravý sporťák. Není sice extra rychlý, ale u správného sportovního auta je důležité chování. Je pravda, že MGB je trochu tužší a ostřejší, ale Sunbeam mi zase přijde takový rozevlátější, živější a zábavnější. A navíc je mnohem civilnější než Triumphy TR. Když jsem za volantem, tak se musím smát a užívám si to stejně jako loni v Alfě Romeo Spider. A právě takhle se máte bavit ve správném sportovním autě. Fun faktor je důležitější než výkon a další parametry napsané v tabulkách.

Na sportovní model použila automobilka přední kotoučové brzdy Girling, i když obyčejnější sedany využívaly bubnové. Ty má Alpine vzadu. Řízení je čisté a bez prodlevy. Spotřeba se pohybuje nad devíti litry na sto kilometrů a auto vyžaduje palivo s aditivy.

Když se roadster vytratil z nabídky v roce 1968 (to už byla Series V), objevil se nový Sunbeam Alpine jako fastback kupé s hranatými tvary. Neměl jsem s ním tu čest, ale řídil jsem jeho sportovnější variantu Sunbeam Rapier a ta mi nepřišla vůbec špatná. Přesto se ale tento model nedá považovat za přímého nástupce. Jméno Alpine pak používal Chrysler pro Simcu 1307 prodávanou na britském trhu.

Tento roadster druhé generace je jedním z 69 251 vyrobených aut. Jeho výroba skončila krátce poté, co byl koncern Rootes převzat evropskou odnoží koncernu Chrysler. Konec Sunbeamu byl zánikem staré značky, jež kdysi ustanovila řadu světových rychlostních rekordů. Ale takový už je automobilový svět.

Největším problém modelu Alpine je rez, protože Sunbeam nepoužíval prakticky žádnou antikorozní ochranu. Začne to nejspíš kolem světel a čelního okna, pak následuje motorový prostor, podlaha pod pedály a podlaha zavazadlového prostoru. Nové karosářské díly už se vám ale asi sehnat nepovede, a pokud ano, budou velmi drahé. Naopak interiérové se stále vyrábějí. Velmi spolehlivá je převodovka, a jestli má čistý chod, neměla by vám připravit žádné problémy. S motorem to bývá horší, ale nemusíte se bát, že by Alpine bylo vyloženě nespolehlivé. Zazlobit může různá elektronika jako startér nebo spínače, ale té naštěstí v autě není mnoho. Navíc díky tomu, že koncern Rootes tyto díly sdílel mezi téměř všemi svými výrobky, tak naštěstí k sehnání stále jsou.

Auto bylo známé z mnoha seriálů a filmů, ovšem pro mě je to první auto Jamese Bonda, protože právě s Alpine z půjčovny se prohání Sean Connery na Jamajce ve filmu Dr. No. Filmaři měli auto půjčené od místního obyvatele, protože se jednalo o jediné vhodné sportovní vozidlo na celé Jamajce. Podle knižní verze by s ním měl jezdit agent Strangways, jehož zmizení Bond na Jamajce vyšetřuje. Ale díky filmové verzi si můžete připadat za volantem jako agent Jejího Veličenstva.

Jde o klasický britský sporťák, který v prodejích prohrával s novějším MGB i Triumphy TR a Spitfire, ale za mě je Sunbeam krásnější a originálnější. Dalším konkurentem byl Fiat 124 Spider, který zase lákal zájemce na italský šmrnc. Ani dnes na Alpine v inzerci nenarazíte tak často, ale tento kousek na prodej náhodou byl a Veteráni na Truc si jej cenili na 350 tisíc korun.