Že vidíte na obrázku dva Land Rovery Defender? Omyl! Jeden je kopie ze Španělska, prý byla v lecčems lepší

To, co známe jako Land Rover Defender, se poprvé objevilo v roce 1983 pod jmény Land Rover 90, 110 nebo 127 coby nástupce modelů Series III. Jméno Defender se oficiálně objevilo až v roce 1990 (a právě z toho roku je šedivý pick-up), když se po uvedení modelu Discovery změnila pravidla pro pojmenovávání modelů a klasický off-road potřebovala automobilka v nabídce odlišit od jeho luxusnějších sourozenců. Nový nástupce modelů Series měl konečně jednodílné čelní sklo, masku v rovině s blatníky a na nich nezbytné rozšíření, protože Defender měl širší nápravy. Krásně je to vidět na zelené Santaně, která má ještě původní rozchod kol a bílé ocelové ráfky jsou v blatnících utopené jak u tramvaje.

Možná bych měl začít s ní, protože je starší, konkrétně z roku 1985, a také jsem ji řídil jako první. Santana začala Land Rovery druhé série v licenci stavět v roce 1958 (automobilka z Linares je o čtyři roky starší) a prodávala svá auta na domácím trhu a také je exportovala do Afriky, Jižní Ameriky nebo na Střední východ, kde Land Roveru nekonkurovala. Od roku 1968 byly už všechny komponenty vyráběny lokálně a automobilka rozeběhla i vlastní vývoj a pokoušela se odstranit některé, tou dobou již známé problémy britských originálů. Díky tomu měly španělské modely nakonec lepší pověst než jejich britské předobrazy.

Santana Land Rovery uměla vylepšit pohodlnějšími sedadly, kotoučovými brzdami, vinutými pružinami nebo turbodieselovými motory. Typická (a nepříjemná) pozice za volantem, kdy je řidič nalepený na dveřích, ale samozřejmě zůstala a velký volant je hodně blízko bočního okna, takže se při zatáčení můžete praštit o sklo. Licence vypršela v roce 1983 a od té doby byly obě automobilky jako soupeři. Až dva roky poté byla vyrobena krásně zelená Santana 88 Series IV, kterou vidíte na fotkách. Na některých trzích se auto prodávalo jako Santana 2500. 

Santanu pohání vznětový atmosférický čtyřválec o objemu 2,5 litru s výkonem 67 koní (49 kW) ve 4 000 otáčkách a točivým momentem 155 Nm v 1 800 otáčkách. Ten je spojený s pětistupňovou převodovkou. Auto je tedy dost pomalé a udrncané na silnici, ale v terénu to není zas tak na překážku. Vpředu jsou za šestnáctipalcovými koly kotoučové brzdy, vzadu bubnové. Zajímavé je, že když vyndám klíček, abych se dostal pod kapotu, motor nechcípne a klape klidně dál.

Základ byl stále ze série III, ale Santana auto na pohled modernizovala tak, aby vypadalo jako tehdy nový Land Rover 90. Auto už má jednodílné čelní sklo a rovnou masku chladiče přes celou šířku vozu. Zrcátka zůstala na blatnících a za jízdy jsou vlastně zbytečná, jak se chvějí. Land Roveru se pochopitelně podobné věci nelíbily, a tak proběhlo i pár soudních tahanic a jejich výsledkem bylo, že se Santana nakonec přiklonila ke spolupráci s japonskou automobilkou Suzuki, i když své varianty Defenderu vyráběla dál.

Popojdeme ale k druhému krásnému kousku z roku 1990 v atraktivní šedé barvě a s pochozími plechy na blatnících. Je to Defender 90 Pick-up vážící kolem 1,7 tuny a samozřejmě s pohonem všech kol. První rok byla v nabídce zadokolka s připojitelným předkem, ale po roce přešel na stálou čtyřkolku z modelu Range Rover.

Motor je vidlicový osmiválec s nízkým kompresním poměrem, který Land Rover poprvé nabízel od roku 1983. Jde o slavný a velmi žíznivý motor Rover o objemu 3,5 litru a je umístěný podélně a spojený s pětistupňovou manuální převodovkou. Mimochodem Land Rover měl původně čtyřstupňovou, než převzal pětistupňovou LT-85 od… ano, španělské Santany. V tomto modelu je už ale vlastní pětistupňová převodovka britské výroby s tužším chodem, kovovým cvaknutím doprovázejícím každé přeřazení a samozřejmě v tu dobu již standardní posilovač řízení, takže „Defík“ dostal malý volant a mezi něj a okno už se vám vejde levá ruka. Výkon je překvapivě nízkých 100 kW, v této verzi byl Defender populární hlavně u záchranných složek. A líbí se i mně, protože je samozřejmě zábavnější než obyčejné naftové verze a jeho zátah na polechtání je návykový. I když reálně je to spíš takový stylový nesmysl a pocitově má toho výkonu snad až zbytečně moc.

Obě auta jsou uvnitř dost hlučná, ale s tím se u off-roadu ochotně smířím. Stejně tak mi nevadí spartánské interiéry bez výbavy. Horší je naprosto mizerná ergonomie, pozice řidiče nalepená na dveřích, vyosené pedály směrem do středu auta a prakticky nulový jízdní komfort doplněný neodhlučněnými motory. Fajn je ovšem dobrý výhled ven, a to prakticky do všech směrů, ale pak je v létě auto jako skleník. Rozdíl mezi Santanou a Defenderem je nejvíce patrný v podvozku. Santana Series IV vychází ještě ze starých land roverů, a tak má všechna kola odpružená listovými pery.

Defender už byl v tomto ohledu modernější a vsadil na vinuté pružiny. Navíc tento konkrétní má velká a široká kola 285/75 R16. Díky tomu nabídne pohodlnější jízdu po silnici, ale ani tak to není zrovna nejpříjemnější zážitek. A kromě toho je sama verze 90 rozhodně uskákanější než varianty 110 s delším rozvorem.

Santana si nakonec k Defenderu také našla cestu a pak se její verze jmenovala Anibal nebo PS-10. Později z bran automobilky vyjíždělo Iveco Massif, ale ani jeho tvary původní Land Rover prostě nezapřely.

Do terénu se hodí uzávěrka středového diferenciálu, kterou Defender převzal z luxusnějšího Range Roveru. Celkově je tohle auto k nezastavení většinou překážek, na které u nás mimo cesty můžete narazit. V tom je výhoda verzí s krátkým rozvorem, jež se přes terénní překážky přehoupnou ještě snadněji než delší varianty. Mokrá tráva, bahno, hrbolatá lesní cesta, mělký brod, křížení náprav ani nic dalšího nedokáže Defender zastavit. Jen prudký sjezd mě trochu vyplaší, takže řadím redukci a nechávám to na autu.

Celkově se defenderů za 33 let produkce prodalo 2 016 933 kusů a dnes je jejich oficiálním nástupcem druhá generace, která je ale prostě jiná a nabízí se už jen s klasickou uzavřenou, a navíc samonosnou karoserií. Pick-upy a otevřené šasi už v nabídce nenajdete. Pravým duchovním nástupcem bude spíše nový Ineos Grenadier. Poslední Defender první generace byl vyroben 29. ledna 2016, takže tenhle nezmar přežíval opravdu dlouho.

Land Rover Defender má ovšem jeden docela zásadní problém – nikdy se netěšil dobré reputaci ohledně spolehlivosti. Začínal totiž v době, kdy značka patřila do koncernu British Leyland. Ostatně říká se, že když chcete jet do divočiny, vezmete si Land Rover, ale když se chcete vrátit, tak pojedete Land Cruiserem od Toyoty. Právě osmiválcová verze je ale nejspolehlivější, ovšem náklady na provoz a spotřeba přes 16 litrů pohonné jednotce odpovídají. Docela často si ji vybíraly i armády (nejen ta britská) a stranou nezůstaly ani policejní sbory a tajné služby. Výroba byla ukončena v roce 1994, později se v omezeném množství nabízel Defender s větším osmiválcem o objemu 3,9 litru a pak i s pětilitrovým.

Je to skvělý pracant a brilantní off-road se spoustou charakteru a s tímto motorem bude bavit snad každého petrolheada, i když je to auto dost retro. Pro mnohé je navíc Defender absolutní ideál a žádný, byť sebelepší off-road jej v jejich očích nedokáže nahradit.

Naopak Santanu potkáte spíš zřídka. Její vzácnost by jí ale mohla zaručit růst hodnoty na veteránském trhu. Nedávno se tato zrenovovaná prodávala u Veteránů na Truc za 330 tisíc korun. Pozor na korozi, ale s tím snad počítá každý člověk hledající svůj vysněný youngtimer. Santana korozi vzdoruje lépe a prý také auta pozinkovali. Jenže zda všechna a jestli všechny části náchylné ke korozi, nebo třeba jen rám, to by s určitostí nikdo zodpovědět nedokázal.

U Defenderu je pravděpodobné, že bude prosakovat posilovač řízení a do obou aut může za deště zatékat. Při koupi rozhodně vyzkoušejte brzdy, ty by měly auto zastavovat rychle a sebejistě. Opačný stav svědčí o zanedbané údržbě. A také vyzkoušejte, zda na rovině jede vozidlo rovně. Kdyby táhlo ke straně, nemusí to být jen nevyváženou pneumatikou, ale klidně poškozenou nápravou z terénu. Elektronika je poměrně jednoduchá a ani jedno z aut nemá přehršel výbavy, která by mohla zlobit.

Dostatek těchto automobilů na silnicích ale svědčí o tom, že majitele to až tak netrápí. Díly se sehnat pořád ještě dají, navíc na land rovery (a tím pádem i santany) existuje nepřeberné množství příslušenství a doplňků.