Článek
Příběh téhle legendy, nejdéle prodávaného užitkového auta na světě s historií sahající sedm dekád dozadu, začal více než skromně - v podobě primitivního vozíku s podvozkem a boxerem z Brouka, který po továrně ve Wolfsburgu rozvážel díly. Tam si ho všiml Ben Pon, nizozemský dovozce volkswagenů, a hned se mu nad hlavou rozsvítila žárovka…
Tyhle motorizované vozíky s díly (Plattenwagen) se proháněly po továrně ve Wolfsburgu a inspirovaly vznik Typu 2, tedy Transporteru.
Za pouhé tři roky (přesně 11. listopadu 1949) pak vedle roztomilého osobáku začala sjíždět z linky podobně roztomilá, ale o poznání praktičtější dodávka označená Type 2 (Type 1 byl původní Brouk). A stejně jako Brouk postavil poválečné Německo na kola, T1 pomohl rozhýbat zdecimovanou ekonomiku. Kompaktní dodávka (na délku měří jen 4,3 metru) totiž nabídla až nečekaný vnitřní prostor – částečně proto, že pro řidiče ho moc nezbylo.
A tak se zrodil Bulli
Původní interní název Transporteru byl zkratkou slov BUs, Last-und LIeferwagen (česky bus, nákladní a rozvážkový vůz): Bulli. Rychle si našla cestu mezi veřejnost a začalo se mu tak neoficiálně říkat. Práva však získala automobilka až o půlstoletí později a až od roku 2007 se tak všechny varianty Transporteru mohou oficiálně nazývat Bulli.
Rodina Bulli v celé své kráse napříč více než sedmi dekádami.
Konstruktéři ho totiž posadili přímo nad přední kola, takže máte naprosto jedinečný výhled bohatě prosklenou přídí přímo na silnici. Mírnou nevýhodou je to, že sedíte jako na židli u jídelního stolu - vzpřímeně s nohama přímo pod sebou a s volantem v klíně. A také je tu ta maličkost, že vaše kolena tvoří jedinou deformační zónu auta. Jenže to u auta s výkonem lehce přes 40 kW (tedy když ho před šedesáti lety vyrobili) není zase tak velký problém.
Výhled je naprosto výjimečný, ale ergonomie řidičské pozice trochu pokulhává. A o bezpečnosti raději taktně pomlčíme…
T1 není nijak závratně rychlý, ale kromě dýchavičného motoru a aerodynamického svistu kolem předních oken, který nastupuje už kolem 70 km/h, vás bude zpomalovat především pomalé řízení bez posilovače s širokým mrtvým pásmem kolem středové polohy, což v kombinaci s velkou citlivostí na boční vítr a kyvadlem motoru za zadní nápravou mohlo vytvářet poměrně zajímavé jízdní situace. Tady byste krizovku fakt zažít nechtěli.
Tohle je verze Samba Bus (Micro Bus De Luxe), tedy osobní verze T1. Poznáte ji snadno podle střešních okýnek a látkové stahovací střechy.
Jinak je to ale moc příjemné svezení. Kroutíte si volantem jako autobusák, dlouhou pákou honíte kvalty (jsou jen čtyři, takže si je nespletete) a musíte se pořád usmívat, jak je to proti moderním autům osvěžující řidičský zážitek. Tedy zhruba do momentu, kdy potřebujete ostře brzdit (brzdy také nemají posilovač a žádné velké výkony nepodávaly, ani když byly nové), otočit se na kruháku (volant v klíně vám nedopřeje moc dobrou páku pro paže, takže se fakt nadřete) nebo se rozjet do kopce (spojka zabírá na posledním centimetru asi deseticentimetrového chodu, reakce na plyn není kdovíjak živá a hlavně ručka je až vpředu uprostřed a povolujete ji dopředu, takže to chce hodně zručnosti, koordinace i ohebnosti v těle). Zkrátka poctivé staré auto s ergonomickými svéráznostmi a mechanickými vrtochy. Až T3 z roku 1979 svým ovládáním prý připomíná moderní vůz.
Na silnici je to vyloženě louda a za volantem se docela nadřete, ale ve srovnání s moderními auty je to úžasně osvěžující zážitek. Na chvíli.
To ale nezabránilo tomu, aby se z T1 stal miláček davů. Tenhle mrňous měl totiž nosnost kolem 700 kg (s celkovou hmotností kolem 1,5 tuny) a tak neskutečnou variabilitu, že na jeho základu vznikl kromě skříňové dodávky také valník (pick-up), sanitka, mikrobus (známý také jako Samba Bus) nebo obytný vůz a mnoho dalších variant. Navíc byl technicky velmi jednoduchý a díky tomu spolehlivý a nenáročný na údržbu. Nemluvě o tom, že byl tak roztomilý, až byste ho pomazlili.
Není divu, že si ho oblíbili všichni, včetně řemeslníků, rodičů i květinových dětí. Díky tomu se vyráběl až do roku 1967 v Hannoveru (kam se T1 přesunul v roce 1956) a Brazílii. Celkově vzniklo 1,9 milionu kusů, dalších pět generací jich přidalo skoro 12 milionů kusů, což z Transporteru dělá nejúspěšnější užitkové auto Volkswagenu. Nyní nastupuje jeho již sedmá generace, nový Transporter T7 tak rozhodně má na co navazovat…
