Článek
Nákladní automobil Škoda 706 má velmi dlouhou tradici a první exempláře se objevily v roce 1939. Automobil nahradil typ 606 a byl ještě před koncem války vystřídán typem 706 R. Ikoničtější je ale model 706 RT, který se poprvé objevil v roce 1958. Vžily se pro něj přezdívky erťák nebo trambus, ve skutečnosti ale zkratka znamená „rekonstruovaný trambus“, byť někteří mylně považují zkratku R za „rámový“. Číslo 70 pak znamená nosnost v metrických centech a 6 zase označuje počet válců v motoru. Model 706 RTH byl určen pro kropicí vůz, RTP byl valník s pohonem všech kol (P jako připojitelný pohon předních kol) a RTHP pak byla hasičská cisterna s pohonem všech kol. Zkratka CAS znamená cisternová automobilová stříkačka, číslice 24 označuje čerpadlo s výkonem 2 400 litrů za minutu. Tím je snad název rozklíčován a můžeme se podívat na další zajímavosti.
Konstrukční kancelář LIAZ vznikla v roce 1953 a už v roce 1955 vznikl první prototyp modelu RT na o metr zkráceném podvozku 706 R. Přesto autu stále zůstávalo jméno Škoda, protože bylo známější na exportních trzích. Prototyp už měl tehdy moderní nesklopnou zaoblenou trambusovou kabinu, která byla plně srovnatelná se západní produkcí té doby, a dokonce byla považována za jednu z nejkrásnějších. Do té doby poslední nákladní auto s trambusovou kabinou a značkou Škoda byl Sentinel na parní pohon, který se vyráběl v Plzni podle britské licence. Hasičská varianta nabídla prodlouženou kabinu pro šest osob. Nouzově se vejde až osm. Oficiálně se skutečně udává 7+1, ale to nesmí jít o hasiče v tom velkém zásahovém obleku. Velitel zásahu sedí vpředu na sedadle spolujezdce, kde naši projížďku zahajuji i já, než mi bude povoleno zkusit si to i za volantem. Právě z tohoto sedadla se ovládá dvouzónové topení. Pod sedadly jsou další úložné prostory.
V nástavbě je kromě cisterny i místo na hasičské vybavení.
Za kabinou je nástavba, oplechovaná s ocelovým rámem. V jejích útrobách je nádrž na 3 500 litrů vody, kterou plovoucí čerpadlo naplní za 4 minuty. Musíte ale jezdit buď s plnou, nebo prázdnou. I když jsou v nádrži příčky, tak pokud by v ní byla jen polovina vody, byla by cisterna v zatáčkách dost špatně ovladatelná, možná až nebezpečná. Po stranách nástavby jsou skříňky na vybavení – hadice, proudnice, čerpadlo, dýchací masky, ale i sekyry, pila, lopaty, košťata, nářadí, lana, páčidla, elektrocentrála a přenosné reflektory. Na střeše jsou pak žebříky a také vodní dělo, tedy správně lafetová otočná proudnice. Nádrž se dá během chvilky vystříkat tím, ale to se prý používá párkrát do roka při požárech polí. Většinou hasiči napojí hadice a dovedou si proud, kam potřebují, než aby mířili na dálku. Stříkat ale z nástavby je neskutečná sranda a přeju vám, abyste si to mohli alespoň jednou za život vyzkoušet. Výfuk vedl originálně pod čerpadlem, aby v něm nezamrzala v zimě voda, ale pak už ústil pod auto. Tady je ale za čerpadlem vyveden nahoru na střechu nástavby, aby zplodiny nešly do obličeje hasičům napojujícím hadice. Výtlaky jsou předělané na pákové, které fungují spolehlivěji než otočné.
Stříkat z lafety je vážně taková sranda, jak to vypadá.
V kabině pod mohutným krytem mezi sedadly trůní modernizovaný řadový vznětový šestiválec OHV s přímým vstřikováním paliva, což byla proti předchůdci novinka. Díky tomu byl motor výkonnější a spolehlivější. Jeho objem je úctyhodných 11,781 litru a nabízí výkon 160 koní (118 kW) v 1 900 otáčkách. Chladič je hned za přední maskou a na jeho napuštění je ono krásné víčko hned pod okny. Stěrače na nich se dají ovládat každý zvlášť.
Jízda vyžaduje cvik
K motoru je připojená manuální pětistupňová převodovka s kulisou dog leg a už se suchou jednokotoučovou spojkou. Tady ovšem není kvůli sportovnosti, ale z ryze praktického důvodu, kdy jednička je do terénu nebo na rozjezdy do kopce a na silnici můžete klidně začínat dvojkou. Zpátečka do kopce s autem dost skáče, ale když připojíte pohon všech kol, couvá auto hladce. Synchrony tahle převodovka má jen od trojky výš, a tak to chce umět řadit, nebo se rychle naučit meziplyny. Trambus tohle zkrátka neodpustí. Nebudu lhát a přiznám se, že jsem také přepočítal zuby, ale nakonec jsem si na to díky Marcelově (to je u sboru řidič téhle krásky) instruktáži navykl a zvládl měnit rychlostní stupně hladce. Inu, je to dobrý instruktor a erťáka má strašně rád. Ostatně byl první u současného sboru, kdo liazku do Hůrek řídil. Páka je krásně dlouhá a dlouhé jsou i dráhy rychlostních stupňů. Naopak plynový pedál je malý a blízko středového krytu.
Řadové šestiválce mám moc rád a jeden i vlastním. Je ale o dost menší než tento v erťáku.
Poháněná jsou všechna kola, což prozradí název auta. První Škody 706 RTP s pohonem 4 × 4 se vyráběly od roku 1964. Standardně jde tedy točivý moment jen na zadní nápravu s dvojmontáží a uzávěrkou diferenciálu. Tu přední s další uzávěrkou diferenciálu si musíte manuálně připojit otočným ovladačem pod palubní deskou. Nad spínači je na plocho umístěný volant, řízení je šnekové a vybavené vzduchovým posilovačem, ovšem má dost velké vůle. I tak si ale procvičíte svaly. Jednookruhové brzdy jsou bubnové, ale Škoda má samozřejmě motorovou brzdu, kdy motor trochu přidusíte zamezením odvodu výfukových spalin. Nedá se ale používat neustále, pak trpí těsnění pod hlavou.
Není to žádný sprinter
Trambus v hasičském provedení zvládne jet prázdný až 90 km/h, ale s plnou cisternou se bude dlouze rozjíždět spíš na 80 km/h. Přitom pocitově je s plnou cisternou už šedesátka docela nezvyk a zdá se mnohem rychlejší. Průměrná spotřeba je 24 litrů na sto kilometrů (a k tomu pár deci oleje), do nádrže se vejde 175 litrů. Jízdní vlastnosti a ovladatelnost se proti předchozí 706 R také zlepšily, protože těžiště je níž. Rám podvozku je kratší a lehčí, nese tuhé nápravy s podélně umístěnými listovými pery a i typická kola Trilex jsou menší (dvacetipalcová, zatímco minulá 706 R měla o dva palce větší) a lehčí. Výsledkem je pohotovostní hmotnost 9 200 kilogramů a užitečná 4 370 kilogramů.
Škoda 706 RT byla ve své době chválena za moderní a krásnou kabinu. Její prodloužená verze hasičům dodnes vyhovuje pro svou prostornost.
Liazka se neztratí ani v lehčím terénu, a to nejen díky pohonu všech kol. V tom lehčím jej ostatně Marcel ani nezapíná. Auto má i slušný nájezdový úhel 32 stupňů. Vzadu je to horší kvůli převisu, ale ani 17 stupňů není špatná hodnota. Světlá výška je 280 milimetrů. Přitom Škoda 706 nikdy nebyla konstruovaná speciálně do terénu, na to se u nás vyráběly tatry a pragy. Zásahy v lese a na poli ale zvládá levou zadní. Pomáhají v tom ruské pneumatiky Kama s výraznějším vzorkem.
Vyráběla se i v Číně
Výroba modelové řady RT byla oficiálně ukončena v roce 1985 (právě hasičské verze vydržely nejdéle) a do té doby vzniklo přes 150 tisíc automobilů. Až do devadesátých let ale probíhala montáž posledních exemplářů z dříve vyrobených dílů a originálně vyrobené jsou velmi spolehlivé, a tak se RT stal nejrozšířenějším silničním nákladním automobilem u nás a mohutně se exportoval.
A pak je tu čínský nákladní automobil Chuang-che JN150 pojmenovaný podlé Žluté řeky. Na pohled vypadá téměř identicky jako náš RT, ale nejde o prachsprostou kopii. Českoslovenští inženýři v Číně postavili továrnu na nákladní automobily v roce 1956 v rámci soudružské výpomoci, a tak se tam od roku 1960 rodila dvojčata našich liazek. Jejich šestiválcové motory byly ale ze Šanghaje a šlo o upravené lodní pohonné jednotky. V roce 1966 byla tamní výroba přerušena kvůli kulturní revoluci. K obnově došlo až v druhé polovině sedmdesátých let a běžela do roku 1985. Automobily podobné JN150 vyráběly i jiné čínské automobilky.
Nástupcem byla řada MT (modernizovaný trambus, dočasný mezityp, který se nakonec vyráběl přes 20 let) s novým motorem řady 100 a desetistupňovou převodovkou Praga. Od něj ale hasičská varianta nikdy odvozena nebyla. Od nákladních aut RT byl odvozen ještě autobus Škoda 706 RTO se sníženým a prodlouženým rámem, na tomto rámu se pak stavěly i valníky RTD. Roční výroba všech typů RT se blížila k deseti tisícům kusů ročně, nejvíce to bylo 9 142 v roce 1968.
Verze RTHP je velmi populární u sborů dobrovolných hasičů, kteří je udržují stále v chodu a těší je, že dílů je zatím k sehnání ještě dost. Ostatně i nám článek umožnili dobrovolní hasiči z obce Hůrky na Rokycansku. Jejich sbor byl založen v roce 1899 a už o rok později měli první ruční stříkačku. Škodu 706 RTHP vyrobenou v roce 1981 si koupili v roce 2007 od sboru z Holýšova. Auto je dodnes vlastně v původním stavu, jen s modernizovaným vybavením a moderní vysílačkou.