Tyhle krabičky na kolech ani jako auta nevypadají: Honda N-BOX, N-VAN, Acty a Vamos jsou geniální, navíc je koupíte i u nás

Začnu tedy s Hondou N-BOX, ostatně právě v ní jsem seděl na srazu nejdříve a právě ta je naprosto geniální pětidveřový minivan. Honda tuhle krabičku vyrábí od prosince 2011 v Suzuce. V roce 2015 se stala nejprodávanějším automobilem na domácím trhu vůbec a je jím dodnes (ano, 10 let v řadě)! První generace vydržela v prodeji do srpna 2017, ta druhá se pak vyráběla do roku 2023 a v roce 2020 prošla faceliftem. Design vytvořili Katsuhito Nakamura a Kazufumi Oyamada a mezigeneračně jej Honda mění jen minimálně.

Dokonalost se měnit nemusí, jen se drobně vylepšuje. Pokud si chcete vymýšlet, zvolte si N-BOX Custom s větší porcí chromu, hezčí maskou, nástavci prahů, zadním spoilerem a speciálními detaily. I takový na sraz dorazil, šlo o exemplář první generace. V letech 2017 a 2018 se Honda N-BOX stala japonským autem roku. Původní plán byl prodávat 12 tisíc vozů měsíčně, ale nakonec se v druhé generaci prodávalo dokonce 15 tisíc aut, ročně ve špičce přes 200 tisíc vozidel. Tahle krabička s výškou bezmála 1,8 metru je zkrátka na domácím trhu oblíbená.

Nastupujeme. Dveře jsou tenoučké, aby neubíraly moc místa, ty zadní dokonce posuvné, aby byla přístupnost dovnitř co nejlepší. Čtyřmístný interiér je dobře vybavený a neuvěřitelně variabilní. Přední sedadla jsou nastavitelná a posuvná, od druhé generace dokonce i ta zadní. Když je sklopíte, vytvoříte opravdu velkou rovnou plochu. A i když jsou ta přední sedadla úplně vzadu, stejně si za vás sedne další dospělý. Honda se chlubí tím, že prostornější auto ve třídě kei nikdo nenabízí a nejspíš je to pravda. Jediný milimetr není nevyužitý. Uvnitř je dotykový displej infotainmentu a strašně moc praktických odkládacích prostor včetně několika přihrádek v palubce a držáku na pití pro každé sedadlo.

Výbava je docela bohatá, varianta Custom má i částečně kožené čalounění a v tomto exempláři i okrasné tradiční japonské motivy s rybí tematikou na palubce, dodané tedy až šťastným majitelem, ale sednou perfektně! Toto sice nenajdete v základní verzi druhé generace, která byla na srazu zastoupena dokonce dvěma kousky, ale zato byly oba speciálně už ve fabrice upraveny na převoz invalidních osob. Proto mají v kufru vyklápěcí nájezdovou rampu a také naviják s dálkovým ovladačem a pomocná madla, aby se invalida dostal do auta bez problémů a snadno se tam i pevně ukotvil. Jinak má každý N-BOX ve výbavě elektrická okna i zrcátka, automatickou klimatizaci a keyless systém. Připlatit si můžete třeba za elektrické posuvné boční dveře. Materiály jsou velmi příjemné na pohled i dotek, pozice za volantem je vysoká, jako na židli, na to nejsme úplně zvyklí.

N-BOX má motor vpředu a může mít pohon předních nebo všech kol. Je to nepřímovstřikový řadový tříválec S07A DOHC s variabilním časováním ventilů. Motor má objem 658 ccm (víc než 660 ccm není dle kei normy povoleno) a výkon 58 koní (43 kW). S přeplňováním pomocí turba má pak motor výkon 64 koní (47 kW), což je opět elektronicky omezené, kvůli maximálnímu povolenému výkonu pro kei vozy. Úžasné je, že motor se nevyznačuje prakticky žádnými vibracemi, jako jsme zvyklí u některých jiných tříválců.

K motoru je připojená převodovka CVT, u N-BOXu Honda jinou možnost nenabízí. Volič je hned u volantu, jen pochopitelně vlevo. Palivová nádrž je pod sedadlem řidiče, ovšem pod karoserií, takže kdybyste teoreticky chtěli vymontovat jakékoliv sedačky, dostanete podlahu úplně rovnou. Brzdy jsou dostatečně silné a spoléhají vepředu na vnitřně chlazené kotouče. Elektronický posilovač řízení pomáhá hodně, ale samozřejmě si něco ukradne z citlivosti. Vzhledem k proporcím nikdo soudný nemůže čekat okreskovou zbraň. N-BOX má nízké těžiště, ale stejně je na úzkých kolech spíš nedotáčivý. Všechny kusy jsou nicméně samozřejmě vybaveny stabilizačním systémem, Honda neponechala nic náhodě. Z auta je ale senzačně vidět, navíc vám pomáhají přídavná zrcátka třeba i na vnitřku A-sloupku a jeho manévrovací schopnosti jsou fantastické. Otočíte se na pětníku.

První N-BOX váží pod tunu, takže i s omezeným výkonem je ve městě krásně hbitý. Snížení hmotnosti se děje například i díky navaření panelů karoserie ke skeletu, čímž se sníží potřeba spojovacího materiálu. Šroubek ke šroubku a pár kilo je dole, to je filozofie Hondy, pokud je potřeba vozidlo udržet opravdu lehké. V druhé generaci je už N-BOX dále vybavený antikolizním systémem, systémem pro asistenci rozjezdu do kopce, systémem hlídání čar a čtením dopravních značek. Neříkejte, že by si takové auto nenašlo uplatnění i u nás!

Pokud potřebujete spíš dodávku než MPV, je tu Honda N-VAN, která se v Suzuce vyrábí od roku 2018 a s modelem N-BOX má mnoho společného včetně platformy a pohonného ústrojí. Zde už ale můžete mít manuální převodovku, která se zvláště v kombinaci s pohonem všech kol hodí v hornatějších severních částech Japonska. Je to první užitkové auto v řadě N a přijde mi ještě lépe vymyšlené. Jeho design není tak líbivý jako u modelu N-BOX, je jednodušší. Má ovšem zvýšenou střechu, aby pojalo více nákladu. Nejpraktičtější vychytávkou je vyztužená konstrukce dveří, díky níž na straně spolujezdce (tedy na levé, protože jde o japonský vůz) není žádný B-sloupek. To vytváří nádherně rozměrný vstup do interiéru. Podlaha v automobilu je nízká a nejen zadní sedadla se složí do roviny do podlahy, ale dokonce i sedadlo spolujezdce! Vznikne tak na vnější rozměry vozu opravdu dlouhá ložná plocha, Honda uvádí nejdelší rozměr přepravovaného předmětu 2 635 mm! A s nízkým těžištěm má auto i celkem solidní jízdní vlastnosti.

Předchůdcem modelu N-BOX a N-VAN byla další krabička Honda Vamos a naštěstí na sraz kei aut dorazila i ta. Navíc šlo o líbivou stylovou úpravu s karoserií připomínající staré dodávky Citroën HY. Jméno Vamos odkazuje na ikonický náklaďáček ze sedmdesátých let a v tomto případě jde o výbavový stupeň třetí generace dodávky Acty. Vamos byl více zamýšlen na přepravu osob. Výroba běžela mezi roky 1999 až 2018, pak byl nahrazen právě přicházejícím N-BOXem. Hlavní výhodou byl vysoce variabilní interiér, který využíval půdorys auta do posledního milimetru. Proti novějším modelům má tenčí dveře, a tak působí ještě prostornějším dojmem. Potahy a výplně dveří jsou z voděodolné tkaniny, což je praktické.

Varianta Vamos má ale jinou koncepci než nové kei krabičky, motor je uprostřed a pohání zadní kola. Pod přední kapotou je jen baterka a nádržka ostřikovače. Takže Vamos je vlastně jako NSX, alespoň když přimhouříte, nebo spíš zavřete obě oči. Je tedy pravda, že existují i čtyřkolky se systémem Honda Full Time 4WD s viskózní spojkou. Motorem je tříválec E07Z o objemu 656 ccm, a to buď v atmosférické, nebo přeplňované verzi. Ani ta ale výkonem nesmí přesáhnout 64 koní (47 kW) v 6 000 otáčkách, atmosféra pak nabízí 52 koní (38 kW) v 7 000 otáčkách. Honda k němu párovala tří- nebo čtyřstupňový automat anebo pětistupňový manuál. Startuje se hezky starým klasickým klíčkem na rozdíl od keyless systémů v novější „enkové“ řadě.

Hmotnost minivanu se opět pohybuje kolem jedné tuny. Všechna kola jsou nezávisle zavěšená a odpružení vpředu mají na starost vinuté pružiny se systémem McPherson a vzadu je náprava DeDion a listová pera. V reálu je Vamos neuvěřitelně zábavný a hravý. Auto se nechá snadněji na mokru utrhnout a přemluvit k přetáčivému smyku, ale musíte hned rychle kontrovat. Když chcete dospěle se chovající a pohodlný minivan, kupte si relativně blbuvzdorný N-BOX. Pokud jste ještě nevyrostli z puberty jako „každej správnej chlap“, tak je jednodušší Vamos přesně to pravé auto pro vás. A ani Vamos vás nezruinuje, klasická varianta má průměrnou spotřebu 5,3 litru, přeplňovaná pak jen o půl litru vyšší.

A nakonec je tu i malý náklaďáček s chladírenskou skříní, asi nejmenší nákladní auto, které jsem kdy řídil. To je Honda Acty, tedy základ pro výše zmíněný Vamos a předchůdce modelu N-VAN. Honda vozidlo vyráběla mezi roky 1977 až 2021, a koncepce tedy byla také s motorem uprostřed a pohonem zadních nebo všech kol. I atmosférický motor je stejný jako u Vamosu, jen nabízí skromnějších 46 koní (34 kW), až později poskytoval 52 koní. K němu je opět připojena automatická nebo manuální převodovka. Cílem bylo vyrobit jednoduchý, levný, ale spolehlivý kei náklaďák, což se povedlo na výbornou. První generace neměly v nabídce ani žádné komfortní prvky výbavy, chybí i systém ABS. Šlo skutečně o pracovní stroje. My je ale přeskočíme a posuneme se až ke třetí generaci, tedy k poslední, která se nabízela i jako dodávka, než ji nahradil N-BOX. Výroba byla zahájena v květnu 1999 a do auta se konečně standardně montoval i posilovač a airbagy.

Vůz má také krátkou pidikapotu, pod níž toho moc nenajdete. Vzhled je účelový a jednoduchý, žádné designové kudrlinky nečekejte. Hmotnost je v rozpětí 800 až 1 030 kilogramů dle použité nástavby. A zábavný je stejně jako Vamos. Vlastně bych chtěl mít nějakou městskou rozvážkovou firmu, aby tohle byl můj služebák, protože bych se v práci usmíval od ucha k uchu. Vůbec mi nevadí hodně lehoučké řízení a jsem nadšený, když si z rukou uplétám vánočku ve chvíli, kdy zkouším nejmenší poloměr otáčení ve třídě.

S koncem výroby třetí generace Acty se karosářská verze minivan přesunula k modelu N-BOX a posléze N-VAN. Acty ale v katalogu Hondy zůstalo, ovšem čtvrtá generace byla k dispozici už jen jako náklaďáček s trambusovou kabinou. Ten vystřídal třetí generaci už v prosinci 2009 a splňoval přísnější bezpečnostní pravidla pro nákladní automobily. Nosnost je skromných 350 kilogramů plus řidič, myslete na to, až budete chtít vůz objednat. Tradiční české přetěžování stavebním materiálem by mu nedělalo dobře.

Auta třídy kei jsou celkově prostě skvělá. I když legislativa striktně omezuje jejich rozměry, objem a výkon motoru a daňové úlevy jsou už méně výhodné než před rokem 2014, stále tvoří v Japonsku třetinu prodaných vozů. Původní pravidla z roku 1949 už samozřejmě neplatí, ta dnešní jsou platná od roku 1998. Do zahraničí proniknou tato auta sporadicky, ale pokud mají v nabídce jinou motorizaci, dočkají se leckdy i prodejních úspěchů. Krásným příkladem je například Suzuki Jimny. U nás si můžete tyhle zázraky koupit díky projektu Keirevoluce za ceny od zhruba 200 tisíc korun, jinak byste tady auto třídy kei sháněli těžko.

Záleží samozřejmě, jaký konkrétní model si vyberete, ale věřte mi, že ty krabičky jsou prostě cool! A kluci z Keirevoluce vám případně pomohou sehnat i náhradní díly, což by mohl být oříšek. Stále se také ale můžete obrátit na oficiální servis Hondy, díly na japonské vozy jsou v katalogu. A hondy jsou extrémně spolehlivé, což je skvělé, takže speciální díly snad často potřebovat nebudete.