Trocha zábavy za pár korun: Přiostřený hatchback Nissan Almera Sport umí překvapit

Nissan uvedl model Almera generace N15 v roce 1995 jako nástupce modelu Sunny (někdy také známý pod jménem Pulsar) a na některých trzích prodává model s tímto jménem dodnes. Já se ale vrátím do devadesátých let, kdy byla Almera hatchbackem nižší střední třídy. Konkrétně se dnes trochu rozepíšu o druhé generaci N16, kterou Nissan začal vyrábět v lednu 2000. Pro Evropu se tak dělo v britském Sunderlandu, kde se vyráběla i Micra a Primera.

Design Yusukeho Kojimy byl výrazně mladší a výraznější než u předchůdce, takže Almera měla dobrá prodejní čísla po celém světě a díky tomu přeživší hatchbacky (tří- nebo pětidveřové) a sedany (do prodeje se dostaly o rok později) dodnes nevypadají moc staře. I když Almera působila moderněji, dá se design označit za trochu konzervativní, a proto asi stárne tak pomalu a důstojně. Autu hodně sluší originální spoiler a velmi decentní bodykit MS Design. A pozor, ta zadní světla nejsou vyšisovaná, ale skutečně růžová.

Také interiér je docela povedený a pohledný a hlavně z lepších materiálů než u předchůdce. Notně se zlepšila i ergonomie. Pochválil bych především přední sedadla, jsou pohodlná a s dostatečným rozsahem nastavení. Možná sedák bych uvítal delší a také boční vedení by mohlo být výraznější. Výhodou je i fakt, že odkládacích prostor je v autě dost. Ve výbavě Sport najdete čtyři airbagy, ABS, rádio s CD přehrávačem a šesti reproduktory, multifunkční volant s optimálně tlustým příjemným věncem, elektrická okna a zrcátka. Většina aut měla samozřejmě i klimatizaci. Škoda jen, že šedý interiér působí někdy neútulně.

Široký zadní sloupek jako by se inspiroval u evropského lídra segmentu – Volkswagenu Golf. Naštěstí se ale Almera neinspirovala malým prostorem pro posádku. Tady vzadu na pohodlné lavici nemusí sedět jen někdo s amputovanými nohami. Přesto je prostor pro nohy zadních cestujících v druhé Almeře menší než v té první. Ovšem pro hlavu je tu místa dost. Zavazadlový prostor o objemu 355 litrů nebyl nijak závratně velký ani ve své době. Navíc sklopením zadních sedadel vznikne rovná plocha, což tehdy ještě v této třídě nebylo standardem. Potěší, že materiály jsou poměrně kvalitní a v autě nic nerachotí.

Almera stojí na globální platformě MS a váží necelých 1,3 tuny. Šlo o první platformu, kterou japonská automobilka vyvinula společně s francouzským Renaultem a Nissan ji použil i pro další modely – větší Primeru a MPV Almera Tino. Nissan nebláznil s obrovskou nabídkou motorů, pod kapotou tak byly dva naftové a dva benzinové motory. Dnešní článek je o nejsilnější benzinové osmnáctistovce QG18DE s výkonem 116 koní (84 kW) v 5600 otáčkách a točivým momentem 158 Nm ve 4000 otáčkách. Parametry nejsou žádné terno, ale nebojte se…

Pohonná jednotka se vyznačuje krásně pružným chodem a umí s Almerou hýbat dost svižně. Ale tím myslím opravdu jen svižně, Almera Sport prostě není hot hatch. Maximální rychlost je 155 km/h a na stovku auto zrychluje 11 sekund. Pokud ale přestanete na plyn šlapat, najednou zjistíte, jak je Almera krásně tichá. K motoru patří pětistupňový manuál, ale Nissan měl v nabídce i čtyřstupňový automat. Díky poměrně ploché křivce točivého momentu je jízda příjemná. Do nádrže se vejde 60 litrů paliva a při každých sto kilometrech jízdy průměrně o osm přijdete. Almera totiž váží 1280 kilogramů a to není na dobu vzniku úplně málo.

Jízdní vlastnosti nové Almery se výrazně zlepšily a v rámci své třídy patřily mezi dobovou konkurencí na špičku. Řízení, trakce a dynamika strčí předchozí modely do kapsy a potěší řidiče dodnes nejen svou jednoduchostí. Někomu ale může pomoc posilovače připadat až příliš výrazná. I já bych uvítal trochu menší při vyšších rychlostech. Je to díky přednímu zavěšení MacPherson a zadnímu multi-link s torzně poddajnou příčkou. Podle některých zdrojů je na tom právě verze s motorem 1.8l s jízdními vlastnostmi nejlépe, protože ne všechny Almery s patnáctistovkou měly přední stabilizátor.

A to je hatchback jízdě ještě lepší než sedan, který má měkčí naladění podvozku. Almera je i ve vyšších rychlostech krásně stabilní a s jen malými náklony, přitom stále dostatečně komfortní. Jasně, dílem je to i díky zimním pneumatikám s vyšším profilem, které v době mé projížďky líbivý hatchback měl, ale museli byste být blázni a narvat na auto pořádně velká kola, aby se stalo nesnesitelným.

Almera N16 se z nabídky vytratila v roce 2008 (pro Evropu výroba skončila už v listopadu 2006) s celkovou produkcí 639 tisíc aut, Nissan ji pak nepřímo nahradil modelem Tiida generace C11. Japonskou automobilku ale v té době zajímaly spíš crossovery, zejména úspěšný Qashqai, který převrátil automobilový svět vzhůru nohama. Život Almery však pokračoval ještě s dvěma generacemi N17 a N18 mimo evropské trhy. Předtím ale ještě proběhl na podzim 2002 facelift, který na auto přidal víc chromu a v interiéru se objevily kvalitnější materiály. Generace N16 Sedan se prodávala také mimo evropské trhy jako Samsung SM3.

V hodnocení bezpečnosti Euro NCAP získala Almera čtyři hvězdičky na rozdíl od mizerného výsledku první generace (ta měla jen dvě). Majitelé ale spíš oceňují její velkou spolehlivost. Auto sice trápí koroze (a to mělo lepší ochranu než první generace), na mechanické problémy však benzinové verze netrpí. V roce 2003 proběhla svolávací akce, kdy se měnila čidla otáček. Občas mohou pozlobit světla a jejich nastavování, spotřeba oleje (rozhodně netrápí všechny exempláře) nebo brzdy, ale nebývá to časté. Majitelé si trochu stěžují na komplikovanější výměnu žárovek. Vznětové verzi bych se ovšem vyhnul, ta už má pošramocenější pověst a ani není jízdně tak kultivovaná.

Nákup Almery vás může vyjít už na laciných 20 tisíc korun, nejdražší exempláře pořídíte za 50 tisíc. Auto navíc vůbec nezajímá zloděje. Pokud potřebujete levné a příjemné normální auto, je to vlastně zajímavá volba.