Třetí generace Toyoty Land Cruiser je nezničitelný nezmar, jehož cena raketově roste. A ve Venezuele měla hodně zvláštní jméno

Toyota v roce 1951 vytvořila legendu, když na trh uvedla terénní model Land Cruiser. Japonskou automobilku tehdy hodně inspiroval britský Land Rover, což se dá poznat i ze jména. Toyota ale byla pověřená vývojem auta s pohonem všech kol ve čtyřicátých letech, kdy japonskou vládu inspirovaly schopnosti amerického Jeepu Willys MB. Výsledkem byl první terénní model BJ, který byl vyvinutý hlavně pro potřeby armády. Já bych ale s dovolením poskočil až k třetí generaci J40, jež se objevila v roce 1960. Mimochodem ve Venezuele měla skvělé jméno Toyota Macho.

Šlo o výrazně modernizovaný předchozí model J20. Základní dvoudveřová verze mohla mít plátěnou sundavací nebo kovovou pevnou střechu a určitě se s ní u nás ještě setkáte. Dále existoval ještě čtyřdveřový kombík a tento dvoudveřový pick-up J45 prodávaný od roku 1963. Obě verze měly prodloužený rozvor náprav. Nákladní plocha je prostorná a panty sklopného zadního čela stále fungují zlehka. Náprava pod ní má listová pera. Tradičním prvkem Toyoty jsou sundavací dveře se svými vnějšími panty i sklopné přední okno, pokud Land Cruiser dostatečně odstrojíte. Místo nárazníku je vpředu pořádná železná traverza a na ní naviják. I ta nenápadná zelená barva autu moc sluší.

Díky stupačkám se do interiéru vysokého off-roadu dá vyšplhat lépe. Jelikož je to v prvé řadě pracovní automobil, tak výbava je velmi spartánská a kabina hodně prostá. Až teprve na sklonku výroby, v roce 1979, se objevila klimatizace alespoň v katalogu příplatkové výbavy. O dva roky později se v příplatkové výbavě objevil i posilovač řízení, ale majitel této Toyoty se rozhodl za tuto položku ušetřit.

Toyota má samozřejmě pohon všech kol a motor pod jednoduchou přední kapotou, která má zajištění zvenčí. Po jejím otevření si všimnu i dvou baterií. Automobilka nabízela i zážehové šestiválce, ale tady je čtyřválcový klapající diesel 3B o objemu 3,4 litru a k němu čtyřstupňový manuál. Tento motor Toyota začala nabízet až v roce 1980. Výkon je 91 koní (67 kW) a točivý moment 217 Nm. Startuje okamžitě a zlehka, spojka jde trochu ztuha, pak už slyšíte ten naftový klapot.

Land Cruiser váží ve všech verzích kolem tuny a půl. Karoserie i korba sedí na pořádném rámu. Nečekejte výraznou rychlost, většině řidičů bude příjemné jet tak 80 km/h, maximálně 90. Už tak je totiž v autě značný hluk od motoru, převodovky i kol. Ono vlastně cokoliv nad 30 km/h už se nedá označit za pohodlnou jízdu, ale přesto se za volantem usmívám. S tímhle autem možná není nejpříjemnější jízda po silnici, kde trochu připomíná traktor, ale mimo ni dojedete prakticky kamkoliv. Přitom na hrbolech a výmolech auto pohodlné je, ale na silnici vadí spíš ten hluk a spotřeba kolem deseti litrů.

Převodovka funguje dobře, ale umístění rychlostních stupňů není úplně intuitivní, vždy jsou o pár milimetrů jinde, než bych je čekal, takže se s kulisou pár kilometrů jízdy sžívám. Od roku 1976 začala Toyota používat přední kotoučové brzdy, které zastaví auto dost rychle. Ovšem chybí mi posilovač řízení, takže za volantem ještě netuším, že si v jedné bahnité louži nějak namůžu pravý loket. To ale budu vědět zítra, až bude bolet, teď se za volantem bavím nezastavitelností japonského teréňáku, jehož terénní pneumatiky se poslušně zakusují do bahna. Daní za to je ale vyšší spotřeba v terénu přesahující klidně i 24 litrů. Díky krabicoidnímu designu v terénu skvěle vidíte, kde auto končí a kam se ještě můžete vejít mezi překážkami. Kdybych to navíc s ježděním v terénu myslel vážně, tak se dá koupit nepřeberné množství doplňků a příslušenství a pak už Toyota projede vše.

Land Cruiser se pochopitelně vyrábí dodnes, a to ve třech verzích. Vrcholem je velký luxusní model J300, pod ním se prodává relativně rozumné SUV označené jako J150 a kromě nich se stále vyrábí poslední pravý off-road J70, který je jako pracovní auto k nenahrazení. Právě J70 z roku 1984 je vlastně nástupcem této varianty, i když se celkem dlouho vyráběly souběžně. Poslední exempláře verze J40 totiž vznikaly v Brazílii až do roku 2001. Přitom v Japonsku a Indonésii se z výrobních linek odporoučela už v roce 1984. V šedesátých letech byla generace J40 nejprodávanější Toyotou v USA. Tento kousek je z roku 1982 a podle mnohých jde o ty nejlepší ročníky, které můžete pořídit.

Toyota Land Cruiser patří mezi nejspolehlivější a nejodolnější vyráběné automobily a spolu s pick-upem Hilux je pro řadu lidí nepostradatelným parťákem, který zvládne prakticky cokoliv. Slouží stavbařům, farmářům, záchranářům, vojákům, ale bohužel i teroristům. Dnes jej milují sběratelé a nadšenci. To pochopitelně šroubuje ceny nahoru, například tento nádherně zrenovovaný exemplář nabízejí Veteráni na Truc za necelý milion korun. Ano, ceny J40 prodělaly za posledních pět let strašný vzestup. Ale Australané, kteří právě generaci J40 milují, by vám vysvětlili, že takové auto stojí za každý utracený halíř. I mně hraje v hlavě píseň Beds Are Burning, kde se ve videoklipu kapela Midnight Oil prohání právě podobnou Toyotou po australské buši.

Automobilka na tento model navíc dodnes vyrábí a prodává náhradní díly, což majitelům velmi usnadňuje jeho provozování. A aby bylo znát, že je Toyota na svůj model pyšná, uvedla v roce 2006 moderní SUV FJ Cruiser s designem inspirovaným právě tímto starým modelem. Ale nebudu vám lhát, tenhle původní originál vypadá v mých očích rozhodně lépe. Navíc svou spolehlivostí rozhodně předčí i svůj britský vzor Land Rover a nájezdy kolem půl milionu kilometrů cestou necestou prý nejsou žádný problém. Recenze zmiňují jen spotřební věci, jako žárovky nebo výfukové potrubí. Pozor ale na korozi, která na nezrenovovaných modelech ráda úřaduje.