Článek
Hodně lidí tohle auto překvapí. Ani ne tak na první pohled, i když metalíza u trabantů není moc častá. Spíš na první poslech, protože neslyší ten typický zvuk. Jaký je tedy nejmodernější Trabant se čtyřtaktním motorem?
Trabant, to je duroplastová legenda s dvoutaktně „prdlajícím“ dvouválcem. Nebo také ne, pokud máte štěstí a řídíte Trabant 1.1. Ten byl nástupcem klasických dvoutaktních modelů a na trh dorazil v roce 1990. Měl se dovážet i k nám, ale Češi tehdy toužili po ojetinách západních aut, ne po nových trabantech. A nejen Češi, což autu a vlastně celé automobilce zlomilo vaz.
Metalíza a jinak tvarovaná kovová kapota, to jsou první vizuální nápovědy novější verze Trabantu.
Trabant 1.1 je jiný i karoserií. Na první pohled jste si toho asi ani nevšimli, ale Trabant je částečně kovový. Kovová je totiž nová, jen mírně jinak tvarovaná kapota. Jiná je ale i maska nebo dobové kryty předních světel, které jako kdyby vypadly z tuningového katalogu. Přední světla jsou vyměněná za kousky s čirými parabolami. Zadní svítilny jsou také nové s integrovanou mlhovkou a couvacím světlem. Automobilka původně plánovala mnohem větší modernizaci, ale nakonec se spokojila jen s drobnými úpravami existující karoserie.
Modernizace, to byl drobný opatrný pokrok v mezích centrálně plánovaného hospodářství
Upraven byl i interiér, kde je nový přístrojový štít a černý koženkový strop. Také řazení už je moderně na podlaze a k páce vede menší vyvýšenina, jinak je podlaha stále rovná. Některé prvky výbavy jsou ale fascinující, například vyhřívané zadní okno kombíku, které se dostalo do sériové výbavy. Do té doby jej měly jen kombíky De Luxe vyrobené po roce 1986 nebo majitelé, kteří si za něj připláceli. Z auta je stále skvělý výhled do všech stran, vzadu je díky posunuté lavici víc místa než v sedanu a pozice za volantem mi pořád přijde trochu nepohodlná, ale to by se dalo říct o všech trabantech.
Čtyřtaktní motor Volkswagen dělá z Trabantu jiné auto.
Název jednoznačně udává objem vodou chlazeného čtyřtaktního čtyřválce, který Volkswagen standardně montoval do malého modelu Polo. Mimochodem, jeho chladič je československé výroby. V Trabantu je spojen s manuální čtyřstupňovou převodovkou. Kvůli rozměrům motoru už se pod kapotu nevešla nádrž, takže je pod podlahou zavazadlového prostoru. Trabant má menší světlou výšku a spotřebu kolem šesti litrů. Motor dosahuje výkonu 54 koní, což je víc než dvojnásobek dvoutaktní verze. Řidiče potěší snadným a příjemným řízením a dobře odladěným podvozkem s MacPhersonem vpředu a také lepšími kotoučovými brzdami. Kdybych nekoukal na tu kapotu s vystouplými prolisy pro světla, nevěřil bych, že sedím v Trabantu, a ne třeba v západním Opelu Corsa.
Modernizace nepomohla, zájem o Trabant přišel až několik let po konci jeho výroby
Jak už jsem se zmínil, o Trabant 1.1 nebyl prakticky žádný zájem. V dubnu 1991 sjíždí z pásu ve Zwickau poslední kousek. Celkem vzniklo 27 tisíc sedanů a 10 tisíc kombíků se čtyřtaktním motorem. Zajímavý byl osud pěti stovek kombíků, které doputovaly do Turecka, ale nikdo si je tam už nepřevzal. Příležitosti se po jejich nálezu chopili podnikavci, přelakovali je do metalických laků, označili za limitovanou Last Edition a prodávali je v roce 1996 za astronomických 10 tisíc marek. Budete se divit, ale i tak se tohle třicetileté auto s patnáctiletým motorem prodalo. Trabant 1.1 totiž objektivně není špatným vozem, jen vznikl až moc pozdě, a tak po zániku NDR nemohl přežít o moc déle.
Východoněmecká kempingová souprava - Trabant 1.1 a karavan QEK Junior.
Mohlo by se zdát, že modrý kombík s metalízou je jedním z exemplářů této Last Edition, čemuž odpovídá výrobní číslo. Tato karoserie Universal se dostala do Československa jako nákup Ústavu nátěrových hmot. Testovaly se na ní podvozkové nátěry a pak měla být zničena. Místo toho ji ale odkoupil soukromý mechanik, který sehnal i čtyřtaktní motor a celé auto zprovoznil. S přestávkou u dalšího majitele se vozidlo dostalo do Plzně a nyní je jedním z exponátů plzeňského muzea Příběhy dvoutaktů, které má poměrně ucelenou sbírku východoněmeckých automobilů a kde si modrý kombík můžete prohlédnout i vy.
Něco málo o karavanu QEK Junior
Na fotkách nám pak ještě pózuje obytný přívěs QEK Junior z východního Německa. I ten je jedním z exponátů muzea a byl vyrobený v roce 1988. Nabídne přespání až čtyřem obyvatelům, když rozložíte velké sezení v zadní části. Vpředu jsou skříňky a malá kuchyňka. Díky tomu, že podlaha je v této části velmi nízko, dokonce pod úrovní nosného rámu a také díky zvedací části střechy, se tu dá i vzpřímeně postavit. Zvedací střecha je vybavena i moskytiérou, aby vám dovniř nenalétal obtížný hmyz. Je to ideální pro větrání, protože boční okna otevírací bohužel nejsou.
Naživo se karavan QEK Junior zdá až překvapivě prostorný.
K přívěsu byla ještě originální stanová předsíň s větším půdorysem, čímž se při kempování ještě zvětší obytný prostor. Přívěs má 385 kilogramů, a je tedy lehčí než u nás dobře známé polské karavany Niewiadow N126 z té doby. Maximum trabantů je 400 kilogramů, takže se QEK do limitu krásně vejde. Navíc je jeho náprava bržděná nájezdovou brzdou, takže z kopce karavan lehký Trabant nijak netlačí.
Oba exponáty a mnoho dalších si můžete prohlédnout v muzeu. Nechybí tam samozřejmě ani klasické Trabanty 601 včetně vojenského Kübelwagenu, ale i starší modely 600 nebo jejich předchůdce AWZ P70. Pochopitelně jsou tu zastoupeny i další východoněmecké legendy značky Wartburg - modely 311, 353 a čtyřtaktní 1.3. Starší auta zastupuje DKW F7 a IFA F9 a užitkové automobily zase valníky Barkas a Framo.
Pokud si pospíšíte s návštěvou, můžete obdivovat i krásnou výstavu obrazů Stanislava Tymla, který se specializuje na kresby starých automobilů a dokáže je zobrazit velmi realisticky.