Tohle je ještě teréňák ze staré školy. I když vlastně ne tak staré, klasické Mitsubishi Pajero je mladší, než byste řekli

Původní Mitsubishi Pajero se začalo vyrábět v roce 1981 ještě jako klasický off-road na rámu a nahradilo dosavadní Mitsubishi Jeep. Pajero bylo luxusnější a mohlo konkurovat tehdejšímu Range Roveru a Toyotě Land Cruiser. Jméno odkazuje na kočku pampovou. Ve španělsky mluvících zemích ovšem není jméno příliš lichotivé, a tak jej znají jako Mitsubishi Montero. Britové zase používali název Shogun. První generace nakonec vydržela ve výrobě až do roku 1991, kdy se v lednu ukázala nová, druhá a trochu zaoblenější generace.

Na prodej byla tří- i pětidveřová varianta a právě tu si vyzkouším i já. V roce 1998 prošlo auto faceliftem a dostalo nové širší blatníky (fanoušci mu přezdívají „boulák“), nová přední světla, masku, nárazníky a mlhovky. Na bocích se objevily líbivé nášlapy a některé verze měly pěkný nasávač na kapotě. Zrcátka jsou orientovaná na výšku a zakřivení mají na spodním okraji, což řidiči moc nevyhovuje a dnes jsme zvyklí spíš na plochu s odlišným zakřivením na vnějším okraji. Tato druhá generace se přestala coby novinka nabízet v roce 1999 (na trh totiž přišla zaoblenější třetí generace se samonosnou karoserií), ale pak pokračovala jako Pajero Classic až do roku 2012, což je i případ zmíněného exempláře. Tedy jen částečně, auto je z roku 2003. Pajero druhé generace totiž ještě bylo skutečný off-road, zatímco tu třetí už můžeme považovat spíš za SUV, proto mohly existovat vedle sebe.

Ergonomicky zvládnutý sedmimístný interiér, to jsou jednoznačné japonské devadesátky s tvrdými šedými plasty. Dřevěný dekor Mitsubishi nenabízelo ani za příplatek, ale dost majitelů si jej pořídilo dodatečně, což učinil i jeden z předchozích majitelů tohoto exempláře. Sedadla jsou pohodlná a neunaví posádku ani na delší cestě. Nabízejí i nastavení bočního vedení, což je dost neobvyklé. Na palubce jsou i přídavné budíky s výškoměrem, sklonoměrem a teploměrem.

V druhé řadě se pohodlně usadí dva pasažéři, kteří mají k dispozici i loketní opěrky, madla usnadňující nástup a držáky nápojů. Dělená zadní sedadla však nejsou originální. V původním Pajeru byla, ale do verze Classic se už kvůli ceně nenabízela. Hodně majitelů si je ale vyměnilo svépomocí, protože uchycení zůstalo stejné. Interiér má jen jediné světlo uprostřed stropnice. Zavazadlový prostor nabízí objem 1 080 litrů, sklopením či vyndáním druhé a třetí řady sedadel jej můžete dost zvětšit. Třetí řada se mimochodem sklápí do strany, takže není nezbytné ji vyndat, kdykoliv něco většího vezete.

Pajero druhé generace je ještě klasický off-road na žebřinovém rámu a s tuhou zadní nápravou. Nabízela se skromná paleta motorů, a to zážehových i vznětových. Tady je ten slabší a už tehdy lehce zastaralý čtyřválcový turbodiesel 4D56T o objemu 2,5 litru s nepřímým vstřikováním. Tento motor má nahoře umístěný intercooler, díky čemuž nemusí být tak dlouhé vedení vzduchu, a také je chráněn před kamínky a poškozením při nehodách. Výkon čtyřválce je slušných 115 koní (85 kW) a točivý moment 240 Nm. Překvapivá je jeho ochota k vytáčení a také absence naftového klapotu.

Motor je spojený s krátkou pětistupňovou manuální převodovkou. Mitsubishi nabídlo dva druhy pohonu všech kol – skvělý Super Select a jednodušší Easy Select, který je i v tomto autě. Vůz má standardně hnanou zadní nápravu a předek se přiřazuje manuálně. Jde to údajně sice i za pomalé jízdy, ale je rozhodně lepší to dělat, když auto stojí. Navíc je lepší pohon všech kol vůbec nepoužívat na tvrdém povrchu. Zadní diferenciál má elektrickou uzávěrku. Redukční převodovku oceníte v terénu, ale na silnici už s převodovkou tak spokojení nebudete. Je poměrně krátká, což je nevýhodou na delších silničních trasách, kde se motor celkem hodně točí a posádka nemá kvůli hluku takový akustický komfort. Navíc hranatá karoserie klade proudícímu vzduchu slyšitelný odpor. Na hrbolech a výmolech ale mitsubishi pohodlné je.

Vpředu jsou nezávisle zavěšená kola a torzní tyče. Vzadu je tuhá náprava s vinutými pružinami. Pajero může při rychlejší jízdě v zatáčkách odskakovat, ale jinak je velmi pohodlné. Spotřeba auta se pohybuje mezi jedenácti až třinácti litry, takže vám nádrž na 75 litrů nebude připadat největší. Přitom ale na pumpě při tankování plné nenecháte úplně málo peněz. Ovšem pokud potřebujete pohodlné a velké auto, které projede kdekoliv, tak mu to odpustíte. A Pajero opravdu jen tak něco mimo silnici nezastaví.

Definitivní konec výroby slavného terénního auta přišel vlastně nedávno – v roce 2021. To už bylo Pajero čtvrté generace vlastně spíš v terénu velice schopné velké SUV se samonosnou karoserií. Celkem vzniklo přes 3 miliony aut všech generací. Nejslavnějším odkazem Pajera je jeho historie na Rally Dakar. Tu Pajero mezi roky 1983 až 2007 vyhrálo dvanáctkrát a díky této účasti se vyrábělo i úžasné Pajero Evolution.

Toto Pajero trpí na vůle v řízení a také praskání hlav vznětových motorů (u motoru 2,5 litru více než u verze 2,8 litru). Tato motorizace také trpí na vady elektronického čerpadla. Při koupi zkontrolujte stav kapaliny v chladiči a vlastně i během provozu je vhodné ji kontrolovat pravidelně. Zlobit může i elektronika, takže je někdy výhoda, když jí v autě není hodně. Jinak je ale Pajero docela spolehlivé. Motor ovšem vyžaduje častější výměny oleje kolem 7 500 kilometrů. A samozřejmě jej může trápit i koroze, má na to věk.