Šmrncovní Granada od Fordu svůj věk tají. Tahle kráska ze sedmdesátek mě baví i dnes

Velká kupé zcela zmizela z nabídky spousty automobilek a horko těžko se o přízeň ucházejí i ta přeživší, protože je drtí prodejní čísla crossoverů a SUV. Když ale nepotřebujete druhý pár dveří a chcete větší auto, nezbývá, než se vydat do minulosti a poohlédnout se po nějakém krasavci.

Moc často se nestává, že bych k nějakému youngtimeru při testu zahořel takovou sympatií, abych se už pomalu domlouval na koupi. Tedy, na poměry běžného člověka to asi často je, protože se mi to stane zhruba třikrát do roka. Ale vzhledem k počtu řízených aut ročně to není nijak vysoké číslo. Jedním z těch strojů, co mě uhranuly, byla i první Granada kupé nabízená Veterány na Truc, která si mne získala, i když nedovedu přesně vyjádřit čím. Prostě je to vážně dobré a krásné auto, líp to asi popsat nedovedu. Ale dobrá, měl bych to alespoň zkusit, protože ošidit vás dvěma odstavci si nezasloužíte.

Nejpravděpodobnějším důvodem je jízda, protože Granada působí zpoza volantu mnohem mladší, než ve skutečnosti je. Ne, nepřipadám si v ní jako v novém autě, protože mi tu nic nepípá ani nevypíná motor. Ale kdyby mi zavázali oči, možná bych vůz klidně zařadil do devadesátých let. Zkrátka je dostatečně tichá, pohodlná a jednoduše ovladatelná. Přitom je ovšem tohle auto mnohem starší, vždyť první Granady sjely z výrobní linky v roce 1972. A na svou dobu musely působit jako z jiného světa vedle některých rozhrkaných starých aut.

Ford tehdy začal sjednocovat výrobu v britském Dagenhamu i německém Kolíně. Německé Taunusy a britské Zephyry a Zodiacy nahradil jediným modelem. Díky tomu se mohla ušetřit značná část peněz na vývoji a také zákazníci snadněji sháněli náhradní díly. Výsledkem byl Ford Granada, v Británii tedy v nižší výbavě ještě s tamním tradičním jménem Ford Consul. Kupé, nebo možná spíš fastback, působí velmi sportovně díky siluetě splývavé střechy a páru přídavných světel, ale taky trochu luxusně díky vinylové střeše. Design byl zejména zpočátku inspirován tehdy populárními křivkami klasické lahve Coca-Coly, ale od roku 1974 se nabízelo usedleji vypadající auto, jaké vidíte na fotkách.

Uvnitř se věk Granady nezapře. Dobu vzniku připomíná hnědé látkové čalounění nebo dekor z pravého dřeva, ale vypadá to tak elegantně, že mi to stáří nevadí. Úžasná jsou ale pohodlná sedadla, která jsou velmi měkká. Díky nim se k vašemu pozadí nedostanou ani ty výmoly, které nezvládly pobrat tlumiče. Místa je dost v obou řadách sedadel, ale u té zadní je trochu limitující svažující se střecha, která ubírá prostor pro hlavu. Zkouším se podívat do kastlíku, ale lekám se. Jeho dvířka spadla s takovou razancí, až jsem se bál, že se vylomí.

Pod kapotou této Granady byl téměř základní motor o objemu 1,7 litru. Ano, Ford sice nabízel třílitrové šestiválce, ale menší motor má zase jiné přednosti. Navíc docela lehké Granadě vlastně bohatě stačí. Coupe působí dost svižně a má i docela hezký dunivě sportovní zvuk. Není totiž těžké, váží kolem 1,2 tuny, a tak i spotřeba málokdy přeleze deset litrů. Pořád ale působí bytelně, třeba když zvedáte těžkou kapotu.

Komfortní naladění podvozku se k velkému kupé krásně hodí. Granada dokáže jet dost svižně, ale přitom z vás nevytřepe duši. Ford Granada, jako správný starší Ford, jezdí skvěle a zábavně. Auto je krásně čitelné a ovladatelné a připomíná mi svou bezprostředností i stará BMW, která patří mezi řidičsky senzační auta.

Granada spoléhá vzadu na bubnové brzdy, což vadilo hlavně Britům. Britský předchůdce Zephyr totiž měl kotoučové brzdy, takže jim to připadalo jako krok zpět. Německé Taunusy ale měly vzadu také jen bubny, takže Ford usoudil, že Granadě budou stačit. Nakonec to i ostrovní řidiči skousli a dnes najdete na auto a jeho jízdní vlastnosti jen chválu.

Od roku 1976 se Granada vyráběla už jen v Německu, a to vlastně pouhý rok. Pak se totiž na výrobní linky v Kolíně podívala druhá generace, o které už jsme kdysi psali. Britové ale Granadu dál brali za své auto, a tak, když druhou generaci na kontinentě vystřídal Ford Scorpio, prodával se ten za kanálem La Manche právě jako Granada.

U nás je asi populárnější druhá generace, ale i tato první má úžasné kouzlo. Za mne je to ideální youngtimer pro radost, který je krásně mechanicky jednoduchý a velmi spolehlivý. Navíc je to i praktické auto (v rámci možností na kupé), protože má úžasně velký vnitřní prostor. Zvenčí je navíc Granada krásná, a když jde o toto kupé, tak je to ještě lepší. Cena sedanu se pohybuje kolem sta tisíc, ale hodně záleží na stavu. Kupé na prodej jsem ale teď v inzerci nikdy nenašel. Tohle konkrétní se před časem prodalo za dvě stě tisíc.