Mustang z roku 1966 ve stavu nového auta: Tohle svezení bylo jako výlet do šedesátkové Kalifornie

Jak asi vypadal život v Americe v šedesátých letech? Je páteční odpoledne, užívám si azurového nebe nad hlavou, poslouchám bublání amerického osmiválce a sleduji stařičký ošuntělý Volkswagen Brouk jedoucí přede mnou. Ne, nejsem ve slunné Kalifornii, ale na pražské jižní spojce a stále žasnu, co vše si v Česku můžete půjčit na víkend. Dnes je to jedno z nejslavnějších amerických aut všech dob – originální Ford Mustang.

V šedesátých letech si svobodná americká společnost užívala vzkvétající ekonomiky, reprezentativních osmiválcových aut i benzinu doslova za pár centů. Gigantické automobilové koncerny si pochopitelně všimly spousty nevyužitých dolarů ve společnosti a začaly hledat nové trendy, jak moderně smýšlejícím lidem nabídnout zábavná auta i pocit volnosti výměnou za jejich peníze.

Volnočasová auta pro radost se začala těšit obrovskému zájmu a nová zlatá éra nadupaných „muscle cars“ odstartovala touhu po rychlosti, ale až jeden z nejdůležitějších vozů od Fordu rozpoutal opravdové šílenství po sportovních autech. V dubnu 1964 se na světové výstavě World's Fair v New Yorku představil ikonický Mustang, a protože automobilka nepodcenila uvedení na trh, už při slavnostním debutu byla nejžhavější novinka posledních let k vidění u všech prodejců značky v Americe.

Už během prvního dne si nový Mustang objednalo více než 22 tisíc zájemců. Vůbec nejúspěšnějším rokem sportovního modelu na základech obyčejného Fordu Falcon však byl až modelový rok 1966, kdy Ford prodal přes 600 tisíc vozů, a dokonce oslavil jubilejní miliontý kus. Vyrobil jej přibližně rok a půl po zahájení prodeje modelu. V roce 1966 se navíc objevila spolupráce, díky níž si „Mustang“ za pár babek na den mohl vyzkoušet kdokoliv.

Legendární Carroll Shelby se spojil s americkou sítí autopůjčoven Hertz, aby nadšencům společně nabídli flotilu rychlých Shelby GT350 H. Sloganem „Rent-A-Racer“ lákali na fakt, že byl „nejlevnějším“ závodním autem na trhu a klienti je často vraceli se sjetými pneumatikami a zbytky lepidla po startovních číslech. Mustangy se zlatými pruhy z autopůjčoven tak výrazně pomohly oblibě vozu u řidičských nadšenců.

Spolupráce Shelby a amerického Hertzu navíc pokračuje až do dnešních dnů, a když jsme vám nedávno ukázali nejnovější auta pro domácí Ameriku, obratem se nám ozvala česká divize konkurenční autopůjčovny SIXT s nabídkou, která se neodmítá. „My nabízíme Mustang i v Česku, a dokonce ročník 1966. Chcete si jej půjčit a svézt se?“ V tu chvíli jsem ale ještě nevěděl, že to bude ojedinělá příležitost poznat Mustang tak, jak působil v době svého vzniku.

A tak jsem se vrátil v čase a s klasickým Mustangem se objevil v pražské odpolední dopravní špičce před dalším letním víkendem. O to pozoruhodnější je zajímavá skutečnost, že tohle auto je doslova jako nové, protože ukazuje nájezd pouhých 276 mil (441 km)! Nejedná se však o vzácnou „uloženku“, která skoro nikdy neviděla přirozené světlo našeho světa, ale vůz s čerstvou a pečlivou renovací.

Kouzlu veteránů pomáhá i jejich specifická historie, a tak si pojďme představit tenhle kabriolet. Ford Mustang Convertible z garáže SIXTu vznikl 15. února 1966 v kalifornském San Jose a následně odjel k prvnímu majiteli do města andělů. V Kalifornii jezdil až do roku 2017, poté byl koupen do Česka a tady zrenovován profesionální dílnou do posledního šroubku, aby odpovídal výrobní specifikaci, ale rovněž byl použitelný i v dnešním provozu.

Červená barva je dobový odstín Candy Apple a originální je i kompletně červený interiér, v němž dřívější vinyl nahrazuje praktičtější a luxusnější ručně šitá kůže. A jak s divokým koněm projíždím pražským provozem, žasnu nad ohromujícím interiérem. Je atraktivním uměleckým dílem – volant spojuje dřevo s chromem, ozdobná palubní deska nese spínače inspirované letectvím a autenticitu nijak nekazí ani dobově vypadající originální moderní rádio.

Ten nejúžasnější zážitek z řízení legendárního Mustangu však dělá čistě mechanická technika. I když se mustangy vyráběly i se základními šestiválci, jako poctivá amerika má pod kapotou vidlicové osmiválcové srdce. V našem Mustangu bije small-block o zdvihovém objemu 289 kubických palců (4,7 litru) s dvoukomorovým karburátorem o 203 koních (149 kW) a 382 Nm od 2 400 ot./min.

Více než padesátiletý americký osmiválec už při prvním zrychlení zaujme docela ostrou odezvou, přičemž s rostoucími otáčkami se z typického bublajícího volnoběhu stává lehké syrové burácení. I nejslabší osmiválcový Mustang z roku 1966 navíc zaujme i slušnou dynamikou, až nesrovnatelnou s čtyřkolovými želvami, jaké tehdy jezdily v Československu. Jakmile při osmdesátce s nejvyšším kvaltem přidávám plyn, osmiválec ochotně zabírá a kabriolet sebevědomě akceleruje.

A pokud zastáváte názor, že všechna klasická americká auta mají výhradně automatickou převodovku, protože Američani údajně neumí řadit, budete překvapeni. Základní osmiválcový Mustang „289“ totiž disponuje třístupňovým manuálem, a dokonce s tuhou a nečekaně přesnou sportovní „dog leg“ kulisou. Jedničku tedy řadíte doleva dozadu, dvojku doprava dopředu a trojku doprava dozadu. Zpátečka bez pojistky je naproti jedničce.

I přestože mezi lidmi jsou až hororové domněnky o řazení s obrácenou jedničkou, ve skutečnosti si na to zvykám během chvilky. Už po pár rozjezdech v pražském provozu řadím jedničku intuitivně, stejně jako zbytek rychlostí. O trochu delší zvykání si vyžaduje spojka, v Mustangu je těžká a má nelineární záběr. Netrvá mi však dlouho, abych se začal kamarádit s obojím, a v tu chvíli si osmiválec s manuálem začínám pořádně užívat a soustředit se na charakteristické mechanické hluky převodovky, kardanu i diferenciálu.

Jednička je relativně krátká a šikovná pro krokování v koloně, dvojku nejčastěji řadím při jízdě pod 35 mil za hodinu (50 km/h) a až nezvykle dlouhá trojka pobere všechny rychlosti od přibližně 30 mil v hodině až po maximální. Jen pro zajímavost, nejvyšší rychlost Mustangu s osmiválcem 289, třístupňovým manuálem a konvenčním koncovým převodem 2,80:1 je přibližně 109 mil za hodinu (175 km/h).

Ale o rychlé jízdě už v dnešních dnech klasická americká auta nejsou. Jsou o nezapomenutelném zážitku z řízení, jaký poznávám, když s blížícím se západem slunce vyjíždím z Prahy na venkov. Při jízdě vstříc horizontu s bublajícím osmiválcem, větrem ve vlasech a oranžovějícími slunečními paprsky zabarvujícími dřevo na volantu zažívám opravdový pocit svobody. Ani nemusím jet naplno nebo projíždět zatáčky nejrychlejší jízdní stopou, abych se za volantem bavil.

Když následně přijíždím zpátky do Prahy, s hřmějícím meziplynem při podřazení z trojky na dvojku si připomínám, proč miluji klasická auta. Nejmodernější vozy je technicky překonávají a nejnovější Mustang je výrazně ovladatelnější, ale umí poskytnout stejný zážitek? V tu chvíli jim totiž odpustíte i nepříjemnosti jako mizerná zpětná zrcátka, dlouhé nepřesné řízení s velkou středovou vůlí, neustále se chvějící měkkou karoserii na rámovém podvozku i řidičskou náročnost vyžadující soustředění.

Současně mne překvapuje příjemná a až jednoduchá ovladatelnost, která působí modernější, než skutečně je. Na rovinkách jezdí opravdu rovně a zatáčkami projíždí klidně, aniž by se divoce plašil. Po zkušenostech se soudobou Škodou Octavií z roku 1961 na veteránské rally často vzpomínám na to, jak skvěle jsem si zařídil, abych ji při sedmdesátce udržel v přímém směru. Americký a československý automobilový průmysl se snad nemohly odlišovat více.

A co je největším strašákem při jízdě s klasickým autem v dnešním silném provozu? Ostatní řidiči. Když totiž projíždím ulicemi Prahy s doznívající špičkou, nepřetržitě sleduji, aby mi to před Mustang náhodou někdo „neposlal“ na poslední chvíli. Někdo, kdo se po dlouhém pracovním týdnu těší domu a spěchá. Většina řidičů si bohužel neuvědomuje, že stará technika nezastaví podobně snadno jako moderní auta, a tak každá taková situace může skončit nepříjemným telefonátem a slzami v očích.

A tím se dostáváme k jediné technické modernizaci, jakou červený Ford Mustang Convertible při pečlivé renovaci v Česku prošel. Kvůli lepší bezpečnosti má nově kotoučové brzdy na předních kolech, standardně byly všechny bubnové. V originálních továrních specifikacích to byla výsada vrcholných vozů se silnějším motorem a sportovním balíčkem GT.

Je večer a já s Mustangem zastavuji před domem, natahuji elektrickou střechu, zajišťuju ji za chromový rám okna a následně ručně vytahuji všechna okna s nádhernou chromovou lištou po obvodu. Ještě chvíli v něm sedím, prohlížím si fascinující interiér a obdivuji jednoduchost s pěti analogovými budíky a pár spínači. Vypadá fantasticky a já jsem rád, že nás ještě čeká začínající společný víkend.