Tento luxusní Lincoln nakonec zloděj nechal být, a tak jsme se mohli skvěle povozit

V roce 1980 se poprvé objevil sedan Lincoln Town Car, vrchol nabídky americké automobilky, která byla luxusní divizí koncernu Ford. Nahradil model Continental, který měl skvělé jméno, takže si nesměl udělat ostudu. Fanoušci ale vědí, že u modelu Continental bylo jméno Town Car také používáno. Pocházelo už z doby starých kočárů, kdy označovalo luxusnější modely se střechou. Čtyřdveřový sedan měl být tím nejlepším, co jste si od koncernu Ford mohli koupit. V roce 1990 přišla na trh druhá generace, o které jsme již jednou psali, a konečně v roce 1997 ji vystřídala tato třetí, představená na autosalonu v New Yorku. Na trh šla spolu s SUV Navigator.

Majitel Mirek si Lincoln z roku 2004 koupil v Polsku až v dubnu 2019, a to prý i díky mému článku o předchozí generaci. To mi vlastně udělalo největší radost, proto tato rubrika existuje. Abyste si o víkendu dočetli článek, strávili den v inzerci, pak spočítali peníze a další víkend už si na zahradě leštili váš nový vysněný youngtimer, který pak bude ozdobou našich cest. Díky každému za to, že to tak skutečně udělal. Samozřejmě to ale nebyl kup na první dobrou, auto si vyhlédl, vyzkoušel a pak ho teprve začal chtít. Navíc bylo zajímavé, že předchozí majitel byl sice řidič, ale bohužel invalidní bez rukou, takže auto dokázal řídit jen spodními končetinami.

Design Fritze Mayhewa byl velmi oblý a odpůrci se Lincolnu posmívali, že se inspiroval asi u automobilky Hyundai. Ty křivky byly velmi podobné modelu Mark VIII z roku 1998 a Continental z roku 1995, naopak předchozí generaci modelu Town Car se nepodobají snad vůbec. Škoda, tu hranatost jsem měl rád a také jste lépe odhadli, kam až rohy auta sahají. Lincoln opustil svá tradiční malá zadní „opera“ okénka, ale zadní registrační značku usadil do velké chromované plochy. Mnoho aut má také leštěná kola, která odráží okolí jako zrcadlo, ale starost o ně musí být příšerná. Díky bohu za kola, která má konkrétní Lincoln. A samozřejmě je tu i bezklíčový přístup a také luxusněji vypadající střecha pokrytá plátnem. Jen si dost lidí kvůli tomu myslí, že to je kabriolet.

Podobně jako zvenčí, i uvnitř sdílel Lincoln hodně dílů se sourozeneckými auty od Fordu a Mercury. Ovšem luxusnější dřevěný dekor a některé specifické ovladače měl jen Town Car. Vše by tu mělo být ovládané elektricky. Audiosystém Soundmark standardně nabízí kromě rádia a přehrávače kazet také možnost přehrávat CD z měniče na šest disků. Také satelitní navigace od Pioneer byla poměrně příjemnou novinkou.

Signature Series je druhým nejvyšším stupněm výbavy a tradičně může rozmazlovat až šest osob, které se mohou posadit po trojicích do obou řad sedadel. Teda sedadel, kožené lavice připomínají spíše pohodlné pohovky a koberce s tak vysokým vlasem jsme nikdy neměli ani doma. Pořád je tu ale hodně typických amerických plastů, na které nebudete z evropských prémiových aut zvyklí. Třeba různé spínače se mohou opotřebovat opravdu rychle. Ovšem když z Lincolnu přesedám do obyčejného evropského hatchbacku, připadám si najednou stísněně. A co teprve ten obrovský zavazadlový prostor, tam by se leccos snad i ztratilo.

Lincoln stojí na rámové platformě Panther, kterou sdílí s Mercury Grand Marquis, Maraduder a Fordem Crown Victoria. Ta sází na podélně umístěný motor vpředu a pohon zadních kol na tuhé nápravě přes čtyřstupňový automat 4R75W. A motor byl v nabídce jediný – vidlicový osmiválec Modular SOHC o objemu 4,6 litru. V této variantě má výkon 239 koní (175 kW) ve 4 900 otáčkách a točivý moment 389 Nm ve 4 100 otáčkách. Pohonnou jednotku ale většinou ani neuslyšíte, kabina je dobře odhlučněná. Spotřeba se přitom dokáže dlouhodobě držet i kolem rozumné hodnoty 10 až 12 litrů. Nádrž má objem 75 litrů. Ovšem chybí mu zátah od volnoběhu, takže se rozjíždí s menším škubnutím, což staré ameriky nedělaly. Naštěstí zátah docela má, když tedy chcete. Pořád je tu znát, že je stavěný na klidnou rozvážnou jízdu.

Pět a půl metru dlouhý Lincoln váží necelé dvě tuny a stojí na přiměřených šestnáctipalcových kolech. Za předními jsou nové dvoupístové větší brzdiče, takže Town Car zpomaluje lépe než starší model. Přední pružiny jsou tužší než u starších modelů. Také řízení je strmější a přesnější, protože od roku 2003 používal Lincoln hřebenové. Na volant tak auto reaguje mnohem lépe, i když mi pořád přijde docela přeposilované a chybí mu evropská preciznost. Auto se dá ovládat konečky prstů, zatímco za volantem se místo správného posezu spíš rozvalujete. Jistě, díky tomu se s autem velmi snadno manévruje, ale vzhledem k rozměrům se zkrátka občas někam nevejdete.

Zajímavé také je, že v Lincolnu sedíte prakticky uprostřed auta, čímž tahle limuzína připomíná spíše sporťáky. Lincoln se navíc chlubil pětihvězdičkovým hodnocením v každé kategorii amerických bezpečnostních nárazových zkoušek NHTSA jako vůbec první auto na světě. Ještě lepší je ale jeho pohodlí, kdy Lincoln díky svému měkkému nastavení a houpavému charakteru od řidičova zadku odfiltruje naprostou většinu nerovností a výmolů na vozovce. Je to jako plout na obláčku nad silnicí, a ne jezdit po ní. Na dlouhých cestách a výletech bude Lincoln opravdu úžasným společníkem. Přitom mají obě nápravy stabilizátory a na zadní je i Wattův přímovod, aby se chovalo na silnici trochu stabilněji.

Výroba byla ukončena 29. srpna 2011, a to bez přímého nástupce. Moderní Lincoln MKS prostě není takový, jak by si někteří fanoušci přáli. Jméno Town Car bylo používáno pro prodloužené nebo pohřební varianty modelu MKT. Spolu s koncem Lincolnu a jeho dvojčat byla zavřena i celá továrna v Ontariu. Tento model ale vznikal i v Číně u automobilky Hongqi. Bohužel, Lincolnu se nedařilo to hlavní, což bylo vždy porážet v prodejích Cadillac od konkurenčního koncernu GM. Ke konci výroby pak Town Car přicházel o jednu odlišnost za druhou, čím dál víc připomínal Mercury a Ford, takže se výroba stále zlevňovala. Za příplatek 100 tisíc dolarů byla k mání neprůstřelná verze. Dlouhých limuzín ale vzniklo hodně i z této generace, stejně tak byly oblíbené i pohřební speciály.

Dnes ještě není Town Car tak drahý, a pokud máte odvahu a dost peněz na provoz, může sloužit i jako auto pro každý den. Pořád se chová jako americké auto z šedesátých let, i když je z nedávné minulosti. Je totiž neuvěřitelně spolehlivý (pokud jezdí a nestojí) a najít auto, které najezdilo přes 800 tisíc kilometrů, to není žádný problém. Díly nejsou drahé a dají se ještě poměrně dobře objednat. Servis samotný pak není až tak složitý. Ceny aut se pohybují v rozmezí 150 až 350 tisíc korun. Za své peníze dostanete relikt minulosti s motorem, který kdekoho pohorší, ale alespoň jednou byste si Lincoln měli vyzkoušet, pokud budete mít možnost. I když je to prý auto pro důchodce, ale také jedna z posledních fullsize amerik a typického sedanu na rámu a s vé-osmičkou.

A jak to vlastně bylo s tou krádeží zmíněnou v úvodu? Auto se našlo i díky masivnímu sdílení na sociálních sítích. Ukradeno bylo v noci v Břeclavi a hned druhý den se na Facebooku objevil příspěvek žádající o pomoc s pátráním. Do dvou dnů bylo auto skutečně nalezeno s najetými padesáti kilometry navíc a zhruba kilometr od místa, kde bylo odcizeno. Ano, já vím, že jste možná četli, že uvnitř byly klíčky. Ale přesto bylo auto zamčené a dovnitř se někdo mohl dostat jen zadáním pětimístného kódu do zámku na klice. A jelikož na autě nebyly patrné žádné stopy násilného vniknutí, tak někdo nejspíš právě tento kód použil, aby se povozil.