Článek
Moje první zkušenost se značkou Studebaker se odehrála za volantem sedanu Lark. Nyní jde o Studebaker Champion, tedy jeho předchůdce, který automobilku také zachraňoval z červených čísel. Model Champion vznikl v pěti generacích, ta první z konce třicátých let nahradila model Dictator a představila líbivý aerodynamický design. A byl to prodejní trhák. Za války pak automobilka vyráběla motory do bombardérů B-17.
Já vám dnes představuji třetí generaci modelu Champion, která stále byla čtyřdveřovým full-size sedanem vyráběným v Indianě od roku 1947. Právě z tohoto roku je i konkrétní exemplář.
V netradičním designovém jazyku Studebaker pokračoval i v této generaci, již nabízel jako kupé, kabriolet nebo tento sedan. Vznikl i jeden prototyp kombíku, který byl málem sešrotován, ale po náročné renovaci se dostal do muzea. Díky přepracování se Champion a Commander staly prvními poválečnými modely pokrokové značky. Novinkou bylo větší zadní okno (ovšem ještě větší mělo kupé), zadní opačně otevírané dveře a přední blatníky pontonového stylu. V nich jsou za předními koly klapky pro náporové chlazení. Loewy typicky navrhoval svislé chladiče a čisté linie, i když chromované doplňky byly v tu dobu nezbytností. Barva na konkrétním exempláři ale není původní, ovšem pneumatiky s bílými bočnicemi vypadají i tak skvěle. Studebaker je tak neokoukaný, že se za námi všichni otáčejí. To art deco se prostě povedlo!
Studebaker je vážně neokoukaný krasavec.
Samozřejmostí je klasická koncepce s motorem vpředu podélně, který pohání zadní kola. Ten motor byl řadový šestiválec flathead s rozvodem SV, jenž se s úpravami vyráběl od první generace a vydržel až do začátku šedesátých let. Do života jej uvedete sepnutím spínače a následným prošlápnutím spojkového pedálu až nadoraz. Pak ale nemůžete takto šlapat za jízdy, abyste startér netrápili. Motor má objem 2,8 litru a nabízí výkon 81 koní (60 kW) ve 4 000 otáčkách. To opravdu dnešním pohledem nejsou zrovna vysoké hodnoty, ale Studebaker stejně nikdy neměl sportovní ambice.
Velký americký sedan z dob, kdy ještě nebyl úplně obří
Tužší řízení a nedotáčivost nenadchnou nadšené řidiče, ale vrhat se s ním do zatáček stejně nebudete. V těch by vám nevyhovovala ani třístupňová převodovka bez synchronizace prvního stupně. Ta se ovládá pákou pod volantem a musím si na její dráhy chvíli zvykat. Má ale funkci overdrive, což řidičům zpříjemnilo cestování po dálnici. Pedály jsou velké a kulaté. Díky jízdnímu komfortu se traduje, že ideálním řidičem Championu byly starší dámy.
Interiér Championu je opravdu nádherný.
I když patřil model Champion mezi velké sedany, patřil na americkém trhu i se svou hmotností kolem 1,4 tuny mezi nejlehčí. On totiž sice je dostatečně velký, aby měl velmi prostorný interiér, ale do těch pětimetrových (a ještě větších) korábů má hodně daleko. Vnitřek je pohodlný a příjemný. A kdybyste viděli tloušťku zadního sedáku, tak se nedivíte, že sedíce na něm necítíte žádný hrbol. Jízda ve studebakeru je stejně pohodlná, jako kdybyste jeli na měkké posteli. Použité čalounění je také velmi hezké, i když trochu připomíná koberec. Palubka je kovová, ale je na ní nádherný dřevěný dekor dělaný kresbou. Místo otáčkoměru je před řidičem budík se siluetou letadla B-17.
Studebaker to nikdy neměl jednoduché a na úspěchy Championu navazoval jen těžce
Následující čtvrtá generace z roku 1953 už se propadla o segment níž a sloužila jako základní model typu Commander. Definitivní tečku pak napsala pátá generace, která se vyráběla jen v letech 1958 a 1959. Třetí generace přitom byla úspěšná a při svém uvedení tvořila přes 65 % všech prodaných studebakerů v daném roce. Bohužel ale tyto úspěchy značce nevydržely dlouho a prodeje nezachránily ani modely Hawk, Lark a Avanti. V roce 1966 se tak výroba zastavila nadobro. Dnes stojí ojeté championy do půl milionu, ale na prodej jich není mnoho. A já musím poděkovat renovátorské dílně Car Brothers v Lysicích, že mi bližší seznámení umožnili.
Studebakery jsou vzácné nejen u nás, ale vlastně celkově, což komplikuje shánění náhradních dílů. Naštěstí relativně dobře vzdorují korozi, i když s přihlédnutím k věku je to vlastně jedno. Vzhledem ke krátké době existence automobilky je zas tak často nepotkáte ani v jejich zámořské domovině, ale když už, tak vám určitě padnou do oka. Ale kdybyste se zatoulali do Kalifornie, tak navštivte muzeum Dennise Mitosinky s úžasnou kolekcí těchto unikátních aut.
Najdete tam jak exempláře z počátků před prvním krachem značky po Černém pátku, tak auta z padesátých let, kdy se spojila s Packardem. Kromě nich v expozici najdete i další unikáty značek Stutz, Delage, Cord nebo LaSalle.