Článek
Veselé zelené kupé jsem mohl otestovat díky strnadickému automuzeu. Pokud jste tam byli, víte, že se specializují hlavně na auta východního bloku, ale mají tam i pár západních kousků, které byly k sehnání v Mototechně nebo Tuzexu. Právě do nabídky Tuzexu se Renault 15 dostal v roce 1974 (to bylo tři roky po představení v Paříži a dva roky po prezentaci na Strojírenském veletrhu v Brně), a českoslovenští řidiči tak měli západní kupé alternativu k domácí Škodě 110 R. Na Západě zase Renault doufal, že se utká s Fordem Capri a Opelem Manta.
Rozdíl mezi Patnáctkou a Sedmnáctkou poznáte na první pohled. Typ 15 má velká zadní boční okna a velká přední hranatá světla, takže vypadá elegantněji než spíše sportovní Sedmnáctka. I tak ale krásně zelené kupé má bezrámové dveře, nezanedbatelné množství chromu a bouli na kapotě.
Rozdíl mezi zeleným Renaultem 15 a žlutým modelem 17 je patrný na první pohled
Interiér je velmi prostorný a příjemně vymyšlený, praktiky potěší slušný zavazadlový prostor. Víko je velké, stejně tak dveře, takže je vlastně do všech částí auta dobrý přístup. Na zadních sedadlech je dokonce až překvapivě hodně místa, i když máte 190 centimetrů. A to se u kupé zas tak často nestává. Přeci jen je to ale lepší vpředu na měkkém pohodlném křesle.
Interiér se povedl
Řidič má před sebou budíky v samostatných štítech připomínajících kryty semaforů. Volant je pouze dvouramenný, ale hodně velký, takže se s autem snadno zatáčí. Navíc ta ramena jsou kovová a s imitací otvorů. Věnec je tenký, ale drží se příjemně. Trochu přešlapem v rámci ergonomie je umístění kliky až u spodního okraje dveří. Nahoře je klička na stahování oken, takže právě okno začnu otevírat kdykoliv, když chci z auta vystoupit. Ale asi bych si na to po chvíli zvykl.
V interiéru se mi líbilo, snad jen ty dobové chlupaté potahy bych v autě mít nemusel
Aby Renault ušetřil, používal techniku ze sedanu Renault 12. V praxi to znamenalo karburátorovou třináctistovku s výkonem 60 koní. Není to sice nic moc, ale Renault je lehký. Jen je škoda, že je motor téměř před přední nápravou, což ovlivňuje jízdní vlastnosti a pomáhá nedotáčivosti. S tou se můžete poprat i díky tomu, že v řízení není velká vůle. Přesto to není zrovna hračka na řezání zatáček, což byste jinak u kupé asi čekali. Renault 15 je spíš pohodlný a houpavý společník na příjemné výletování, který nechce trápit pneumatiky a lámat rekordy v rychlosti, přitom se vejde se spotřebou do devíti litrů. Na stovku Patnáctka zrychluje 13,6 sekundy a jede až 151 km/h.
Sportovní je v tomto případě jen reklama
Řízení bych si představoval tužší, pokud Renault tak vehementně mluvil o sportovněji laděném kupé. V Patnáctce jde až moc lehce na můj vkus a vlastně vůbec s řidičem nekomunikuje. Kam směřují přední kola, to spíš odhadujete. Brzdy by mohly být silnější, ale nakonec s tím počítám a zkouším se přeci jen svézt svižněji. Není to určitě nejlepší řidičský zážitek života, ale lépe než naše „erko“ Renault určitě jede. To totiž není těžké, přesto bych si Renault koupil vážně spíš jen na kochací výlety. Chod páky v kulise převodovky je tužší a přesnější, než jsme u starého Renaultu předpokládali. Hlavně zpátečka klade docela odpor, ale to prý bývalo u tohoto modelu tradicí.
Renault 15 je nástupcem krásných modelů Caravelle, byť mezi koncem jeho výroby a náběhem Patnáctky uplynulo pár let, takže je to spíš nástupce nepřímý. Navíc jde o opravdu krásné auto, které patří mezi ideální kandidáty pro letní výlety. Renault během produkčních let vyrobil 730 tisíc aut, ale přesto v nabídce moc často na prodej tyto modely nejsou, a když, tak za ceny v rozpětí 70 až 170 tisíc korun. To už spíš seženete nástupnické Fuego.